Příběh další z řady automobilek, které se v posledních letech dostaly na samou hranici přežití, je popravdě mimořádně zajímavý. Už jen tím, jak se i s původně celkem zajímavou skladbou modelů, navíc na vysoké na technické úrovni, dá během krátké doby dostat do situace, kdy se otevřeně mluví o bankrotu. Co se vlastně u Seveřanů stalo, že to muselo dojít až sem? Co se vlastně nepovedlo? Bylo toho více. Pojďme se na to každopádně podívat společně.

Jak je možné, že i s dokonalým zázemím to nakonec neklapne?

Úvodem se přiznám, že speciálně tento příběh mne osobně hodně zaujal. Příběh o tom, jak můžete začít s (minimálně v okruhu zákazníků a fanoušků značky) známým a respektovaným názvem, s technickým, marketingovým i finančním zázemím a skutečně začít vyrábět produkty, jež jsou nepochybně po všech stránkách na výši – a přesto to nedopadne. Jak je to možné, v době, kdy se všechno prověří ne 3x, ale 10x, než se uvolní peníze pro výrobu?

To je vpravdě dobrá otázka. A celkem dlouho jsem uvažoval, jak na ni odpovědět. Vám, kteří dosud tápete, o kom je řeč, přiblížím trochu realitu: mám na mysli Volvo (pochopitelně, ze severských výrobců toho už kromě Volva moc nezbylo, Saab odpočívá v pokoji kdesi na hřbitově a Koenissegg je přece jen spíše malosériový výrobce hypersportů, za automobilku bych jej v pravém slova smyslu nepovažoval) a její kdysi sportovnější a výkonnější edici nazvanou Polestar.

Polestar 1: První auto nové sportovní značky – hybridní GT s výkonem 600 koní

Polestar a Volvo / Geely jako MG a Rover / SAIC?

Což mnozí zřejmě dodnes netuší, že relativně nové automobily Polestar nosí název, který je s Volvem spjatý výrazně více než jen společným majitelem. Jímž je mimochodem čínský kolos Geely. A že podobně, jako si kdysi Číňané (konkrétně další gigant SAIC) koupili od Britů Rover a z jeho sportovní značky MG „udělali“ svůj hlavní brand, s nímž slaví maximální úspěchy, to mělo to být s Volvem a Polestarem. Jenže když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Ani ve Švédsku, ani v Číně.

Polestar jako (ještě nedávná) sportovní divize Volva

A tak Polestar, před několika lety ještě sportovní divize Volva (dvě fotografie a zajímavý citát z roku 2017 v infoboxu), se jako vlastní značka s vlastními typy dostal tam, kam se žádný výrobce dostat nechce: na hranici přežití. A jestli vám Polestar jako značka ani nyní ještě nic neříká, je to možná jedna z příčin celého neutěšeného stavu. Neznámá, nezajímavá, neperspektivní. Vážně jde tohle napsat o značce, která měla být „luxusnější odnoží Volva, vždy na elektrický pohon“?

Jenže nic lichotivějšího mne, speciálně při pohledu na ekonomické výsledky Polestaru, popravdě nenapadá. Posuďte sami, milí čtenáři: Během jednoho jediného roku (!!!) Polestar ztratil téměř polovinu (!!!) tržní hodnoty. A navíc: od IPO (upsání části akcií od Volva na Geely) v roce 2022 mají akcie Polestaru tak jako tak klesající tendenci. Nyní má o 90 procent nižší hodnotu, než měla při debutu na burze. A jedna akcie má aktuálně hodnotu těsně pod jedno euro. Aha. Tak to bychom měli.

Takto dopadá výrobce, jenž měl být „luxusnější verzí Volva”. Jenže. Volvo už luxusní je. Respektive vždy tak trochu bylo. Potřebuje tedy svět „dvě luxusní Volva“? Pro zajímavost přikládám v galerii set fotek nového Volva ES 90. Opravdu „chic“ liftback, s výklopnou zádí a interiérem, na němž asi chybu nalézt ani nelze. Prostě Volvo. Pokud ale takto vypadá Volvo, k čemu je pak tedy Polestar? Když jsou to dvě v podstatě identické řešení téhož problému? Opět: potřebuje svět „dvě stejná Volva“? Přemýšlí takto vůbec u Geely? Odpovědi nechám schválně na vás. A budu se na ně velmi těšit v diskusi k článku!

Galerie