Drasticky napsaný titulek má jedno nečekané rozuzlení, při kterém vám dojde, jak málo nás dělí v některých kategoriích vozidel od toho, aby se náš spalovací motor stal skutečně „personou non grata“, tedy nežádoucím elementem ve společnosti a systému. Když jsem se s danou problematikou seznamoval, byl jsem snad do poslední věty textu přesvědčen, že to nemůže být pravda. Než mi to došlo. Než mi došlo, do jakého detailu je propracovaný systém, který nám má znepříjemnit spalovací motory. Pojďme se na něj podívat společně.

Dilema nad milovaným autem (se zakázaným motorem)

Úvodem jedna modelová situace: máte svoje milované benzínové auto, a s ohledem na masivní „elektrifikaci“ všeho kolem je vám více méně (spíše více) jasné, že brzy přijde den, kdy se z něj stane cosi jako „chráněný druh“. Zkrátka živočich před vyhubením, výjimečný exemplář, poslední mohykán. Co uděláte? Na občasné projížďky to ještě určitě bude, mechanik je váš kamarád a poslední pumpa ve městě ještě benzín má. A snad bude mít i nadále. Rozhodnuto, necháte si ho, je to otázka srdce, ne rozumu.

Automobilový omyl EU: Euro 7 pomůže hlavně Číně, ekologie spláče nad výdělkem. A Evropa s ní

Jedním dechem bych navíc rád podotknul, že rozumná volba není automaticky „elektrická volba“, opravdu ne. Jakkoli jsem s elektrickou budoucností v podstatě smířen, v roce 2023 si nemyslím, že vlastnictví elektromobilu je (pro mnoho skupin motoristů) opravdu to „pravé ořechové“. Není, víme to všichni. Pro většinu z nás je stále volba tankování benzínu či nafty tím, co je z praktického hlediska opravdu nejjednodušší. Znamená nejpraktičtější současně i nejrozumnější? Z pohledu jednotlivce rozhodně.

Absurdní daň s ještě absurdnějším zdůvodněním

Z pohledu německých úřadů však nikoli. Naši západní sousedé se již dlouhá léta pokoušejí vytlačit auta z větších měst a nyní pod rouškou ekologie podnikají další pokus o zavedení obrovských daní. Majitelé vozů vyrobených před rokem 1994 mohou své vozy přihlásit jako „historické památky“ s nízkou daní, v přepočtu zhruba 4 500 korun ročně. Podle Spolkového účetního dvora, který je nejvyšším účetním a rozpočtovým kontrolním orgánem v Německu, má však tento stav skončit jako součást „Greendealu“.

Podle tohoto orgánu totiž nelze všechna stará auta považovat za kulturní dědictví. O to snadněji je ale lze považovat za zdroj kontaminace. Ministerstvo dopravy prý přichází v důsledku úlev ročně na daních o 170 milionů eur, a proto Účetní dvůr vymyslel, jak zabít dvě mouchy jednou ranou. S typicky německou precizností se tedy postupně ze zachovalých veteránů začnou od tohoto roku stávat „zdroje kontaminace“. Není to absurdní? Je. Hlavně proto‚ že dnes je v Německu pouze 391 000 vozů starších než z roku 1994.

Škoda se obětuje, aby zachránila spalovací motory koncernu. Ale kdo zachrání Škodu? „Dáreček“ za všechny peníze od VW

To je méně než 1 % celého vozového parku. A jejich majitelé najedou v průměru 1 500 km ročně. Ve srovnání s 20 000 km najetými řidiči mladších vozů. V rámci celkových emisí je jejich stopa skutečně zanedbatelná. To však nebrání pomazaným hlavám na tyto vozy uvalit speciální daň. „Daň z kontaminace“, což u něčeho, jako je třeba Mercedes-Benz W124 z roku 1993 vypadá obzvlášť obskurně. Ostatně je to také německý produkt. A pokud něco platí v Německu, dá se reálně čekat, že jednou bude i u nás.

Jak to vidíte vy? Měla by se starší auta zdaňovat speciálními daněmi, nebo je to celé nesmysl? Dejte nám vědět do diskuse pod článkem, děkujeme!