Někdy může mít člověk štěstí a najde v garáži něco, co ho zabezpečí do konce života. Některá auta mají astronomicky vysokou cenu.
Nejprve něco málo z historie. Chci mluvit o tom, jak se do prodeje dostalo velice unikátní auto. Bugatti Type 57S. Vůz, který patřil Earlovi Howeovi, se v roce 1937 stal skvostem, jenž sloužil nejen jako osobní auto tohoto britského šlechtice a závodníka, ale i jako symbol jeho postavení ve světě motoristických závodů. Optikou dneška jde možná pouze o prodej velice drahého automobilu, ale je třeba věc zasadit do historického kontextu. Richard Henry Penn Curzon, pozdější hrabě Howe, měl za sebou vynikající kariéru v Royal Navy a účastnil se první světové války.
Kolik může stát desítky let zaprášené auto ve staré garáži?
Tam se stal hrdinou. Po jejím skončení se rozhodl vstoupit do politiky a zároveň se stal známým v motoristických kruzích. Na začátku třicátých let si Howe získal slávu jako závodník a jeho vítězství v Le Mans v roce 1931 v kombinaci s jeho závody v Brooklands či Donington Parku potvrzovaly jeho status výtečného jezdce v motoristickém světě. Ne, Howe nebyl profesionálním závodníkem. Ale jeho láska k rychlým autům a výkonným strojům ho vedla k tomu, že si vybíral vozy, které nejenže vynikaly výkonem, ale i svým luxusním vzhledem.
A tak si v roce 1936 objednal auto, které se stalo legendou – Bugatti Type 57S. Přesně 2. listopadu 1936 zaznamenaly účetní knihy Bugatti objednávku (přidělenou pod číslem 903) od jejich britského zástupce, plukovníka Sorela. Šlo o typ 57S Atalante Coupé pro jejich váženého klienta a prezidenta Bugatti Owners’ Clubu. My už víme, kdo byl tím zákazníkem. Možná až optimisticky objednávka uváděla datum dodání 25. ledna 1937.
Podvozek byl označen číslem 57502, motor 26S. Ať už byla příčina zpoždění jakákoliv, zakázka byla dokončena až 5. května 1937. Exemplář, který si objednal Earl Howe, byl kompletně přizpůsoben jeho potřebám. Byla na něm použita charakteristická modročerná barevná kombinace, speciálně pro Howea. Auto mělo čalounění z vepřovice, dvojité reflektory. Přední nárazník dělený lemem. Po dokončení vozu následovalo nutné testování, které datum dodání protáhlo, zdá se podle dostupné dokumentace pravděpodobné, že k registraci došlo 15. června 1937.
Pár let a rozdíl v ceně je 20 milionů Kč, stačilo by počkat
Co následovalo? Nic, na co by chtěl člověk vzpomínat, blížila se druhá světová válka. Předpokládá se, že auto bylo běhen ní uloženo v Penn House. Pak Howe použill tento vůz ve své funkci prezidenta British Racing Drivers’ Club, k formálnímu otevření prvního britského poválečného podniku motoristického sportu. Tím byla Cockfosters Rally. Po nehodě v roce 1945 pak Howe nahradil toto auto typem 57C Atalante svého přítele lorda Cholmondleyho. Nic netrvá věčně a nikdo tady nejsme navždy. Earl Howe už dávno zemřel, jeho automobil střídal majitele.
Howe ho údajně prodal v roce 1945. Zajímavé je, že ho deset let nato koupil Dr. Harold Carr z Newcastlu. To bylo v roce 1955. Doktor s ním několik let jezdil, pak auto v roce 1960 přestěhoval do své garáže a od té doby ho nepoužíval. V garáži automobil zůstal de facto padesát let. Carrovi dědicové netušili, že vlastní auto a další veterány. A to až do jeho smrti na jaře 2007, kdy vše vyšlo na povrch.
Bugatti, kterému bylo v té době 72 let, mělo pozoruhodně nízký počet najetých kilometrů. Na tachometru bylo pouze 26 284 mil. Sportovní vůz Bugatti z roku 1937, jeden ze 17 vyrobených svého typu, byl pak po téměř 50 letech v garáži anglického lékaře prodán na aukci v Paříži za zhruba 4,4 milionu dolarů. To bylo v té době asi 80 milionů Kč. Dnes by se jednalo o částku 105 milionů Kč. Tak co, nemáte také nějaký cenný automobil v garáži?