Existují dobré důvody, proč čalounění sedaček v autobusu vypadá jako koberec

Zarytý motorista a řidič, který nedá ránu bez svého osobního automobilu, tuto problematiku neřeší. A ani ji nemůže znát. Ovšem ten, kdo využívá občas nebo i pravidelně služeb veřejné dopravy, si možná někdy všiml čalounění sedaček. Na první pohled vypadá až příliš barevně, divoce, neesteticky. A na omak je také tak nějak zvláštní, trochu jako koberec. Má to nějaký důvod? Jistěže ano.

Sedačky v MHD nenavrhoval šílený umělec, ale pragmatik

Výroba autobusu je velice sofistikovaná činnost, která podléhá řadě bezpečnostních pravidel. Při výrobě autobusu je zapotřebí dodržet speciální parametry, které se týkají hromadné dopravy lidí. Počínaje třeba bezpečným umístěním výstupů a konče rozmístěním lékárniček, hasící technologie nebo kladívek na rozbíjení oken. Jedovaté barvy a vzory jak z palety nějakého kubistického umělce mají svůj smysl. Zde není důvodem bezpečnost.

iZdroj fotografie: František Bodlák / Creative Commons / CC-BY-SA

Tkanina na použití čalounění do prostředku veřejné dopravy musí splňovat řadu kritérií, některá dokonce vypisují sami zadavatelé, kteří ve velkém autobusy a tramvaje kupují. Velmi často jde o politická rozhodnutí s obrovskými investicemi z veřejného rozpočtu. Tkanina na čalounění sedaček do autobusů musí v první řadě hodně vydržet, existují jasné požadavky na odolnost a trvanlivost.

Mechanická odolnost textilie musí být značná

Textilie bude opakovaně a dlouhodobě vystavena tření, odírání, tlaku. Noži nenechavého vandala asi textilie podlehne, ale tisíc a jeden zadek by mělo čalounění vydržet zcela bez potíží. Za druhé, materiál by se měl snadno vyčistit. Bílou kůži z lachtaních mláďat je možné, v teoretické rovině, udržovat v luxusní limuzíně s dvanáctiválcem pod kapotou a osobním komorníkem v garáži.

iZdroj fotografie: Toma646 / Creative Commons / CC-BY-SA

V autobusu MHD je třeba aplikovat něco, co se snadno a rychle vyčistí a vysaje. Za třetí, mnohdy existují požadavky na ohnivzdornost. V případě požáru v interiéru vozu by nemělo dojít ke snadném šíření ohně. Pokud je u sedaček uvedeno, že byl materiál ošetřen v souladu s požadovanými normami a tyto splňují nehořlavost dle UIC 564-2 (DIN 5510.2), pak je vše v pořádku.

Materiál, který se dobře čistí, většinou dobře hoří

Nastává někdy podle některých výrobců střet mezí tím, co je možné vyrobit. Připravit textilii, která bude pevná, ohnivzdorná a zároveň omyvatelná, může být nerealizovatelné. Podle dostupných informací ale takový materiál vzniká, pokud už dokonce nebyl vyroben. Některých vlastností či jejich kombinací nejde tak snadno dosáhnout. Co je pohodlné a měkké, porézní, velmi často nejde dobře umýt.

iZdroj fotografie: Aktron / Creative Commons / CC-BY-SA

V poslední řadě na čalounění nesmí být vidět každá špína, trhlina, oděrka. Čím se lze pomyslně vrátit k té bílé kůži jako odstrašujícímu případu. Právě z určitých maskovacích důvodu jsou sedačky čalouněny výraznými a divokými vzory, která nedávají na první pohled logiku a dokážou ukrýt skvrny či díry. Látka, která splňuje do určité míry požadavky na univerzálnost, se jmenuje moquette.

Plast je plast, z toho lze vyčistit i to nejhorší

Je to kobercová krytina, která obsahuje vlnu. Špatně hoří a speciální proplétaní nití ji dělá mechanicky odolnější než ostatní podobné materiály. Je třeba přiznat, že v tramvajích lze chápat použití starších plastových sedaček nebo dřevěných sedaček u novějších typů. Do tramvají velmi často usedají lidé, kterým cesta na černo od konečné stanice ke konečné supluje teplo domova. Bohužel cestující to jsou často s nedbalými hygienickými návky, Takže tvrdý a plevný neporézní materiál pak lze snadno vyčistit od znečištění, které by se z textilie dostávalo jen velmi těžko.