Evropská unie je ve svém ekologickém tažení natolik zaslepena reálnou situací, až se jí podařilo paralyzovat výrobu automobilů v Evropě. A špatně nakonec dopadne i ta ekologie.
Situace, ve které se automobilová Evropa ocitla za poslední měsíce je natolik mimořádná a unikátní, že si troufnu tvrdit, že málokdo něco podobného před oněmi měsíci vůbec tušil a předpokládal. „Nepatrným“ problémem však zůstává, že je mimořádná a unikátní ve špatném slova smyslu a jen dokládá, jak je možné vlastními kroky přispět k vlastní zkáze. Neboli, cesta do pekla je dlážděna těmi nejlepšími úmysly. A pokud tu cestu dláždí úředníci EU, bude peklo mimo jiné i čínské. Pojďme se na to podívat společně.
Ekologie jako vznešený cíl i nástroj destrukce v jednom
Společným jmenovatelem oněch nejlepších úmyslů je přitom ekologie. To je v zásadě v pořádku, snahy o snížení uhlíkové stopy vidíme na každém kroku i v jiných oborech a tak není nic divného na tom, že automotive (výroba automobilů) v Evropě chce být tak ekologická. A chce mít i ekologické výrobky. Ani to není nic špatného, každý si rád koupíme auto, jenž má zase o něco nižší emise a bude nám lokálně méně znečišťovat ovzduší. Tak co se tedy vlastně pokazilo, když to na začátku bylo tak dobré?
Pokazilo se v podstatě úplně všechno. To se mi (jako Evropanovi) nepíše věru lehce, nicméně situace je momentálně taková, že k příliš optimističtějším sdělením opravdu nevybízí. Jak totiž uvádí mimo jiné magazín Automotive News, který je možno brát za pravděpodobně nejlépe informovaný zdroj v branži, bezprecedentní kroky EU a jejich nešťastné načasování spustily lavinu, která se již nedá zastavit. A už vůbec, vůbec se nedá „otočit“ směrem zpátky. Celé se to dá shrnout do tří kroků:
Když se sejde několik faktorů pohromadě
Poprvé, někdy až fanatická snaha EU o snížení emisí vedla k vytovření superpřísné normy normy EURO 7. To by nebylo ještě tak špatné, podle čísla je sedmá v pořádí a výrobci si na dodržování a přizpůsobování se EURO normám zvykli. Problémem však je to, že EURO 7 se v mnoha kritériích ukázala jako nesplnitelná (resp. nesplnitelná za rozumné náklady a ceny pro koncové zákazníky automobilek), že to výrobci často rovnou vzdali. K čemuž je navíc logicky vedl i druhý krok ze stran EU.
A tím byl konec spalovacích motorů v roce 2035. Zdánlivě dlouhých dvanáct let (za chvíli pravda už jenom jedenáct) je ve skutečnosti nesmírně krátkých. Vývoj a výroba automobilů je totiž dlouhodobým procesem s plánováním a postupným přechodem na novinky v horizontu minimálně pěti, někdy i více let. Jinými slovy, s uvedením modelu na trh je často už známo, jak bude vypadat jeho facelift za čtyři roky. A pokud je náhle „na konci tunelu“ místo světla konec spalovacích motorů, není divu, že se vývoj zastaví.
EURO 7 bude nakonec nejméně ekologickou normou v historii
V kombinaci s mimořádně drahou implementací EURO 7 si pak výrobci jen spočítali „dvě a dvě“. A vyšlo jim, že nemá smysl vyvíjet něco zcela nového (a drahého), když to za několik let stejně skončí v kontejneru na odpadky. A tak se vývoj zastavil, a paradoxně to je špatná zpráva i pro ekologii: neb i v roce 2035 budeme mít technologie z roku 2023, výrobci je zkrátka (s menšími změnami) nechají „dojet“ na silnicích a nové nevyvinou. Zaměří se na elektromobily a my budeme z ojetých vozů dýchat normu EURO 6 i nadále. I v roce 2035. To chtěli úředníci EU? Obávám se, že nikoli.
A konečně, úprk k elektromobilům, vynucený výše popsanými skutečnostmi vede k tomu, že Evropa se sice pomalu překlápí do elektromobility, je však v situaci, kdy levné elektromobily ještě nemá (byť jsou nějaké vlaštovky již na obzoru) a nemá tedy ani širokou základnu klientů, kterým by je mohla prodat. Oboje přitom mají výrobci v Číně, kde jsou v elektromobilitě o notný kus napřed. A tak Číňané vymysleli geniální plán, jak se do (notně oslabené) Evropy dostat: pojďme tam vozit auta a současně nekupujme v Číně ty jejich.
Spalovací motory do poslední chvíle. Po nich vám dáme elektro
A jak řekli, tak udělali. Netrápili se a netrápí s nějakou normou EURO 7, zkrátka sem vesele vozí auta se spalovacími motory s platnou normou EURO 6, dokud to půjde, OK, až to nepůjde, tak to přestaneme vozit. Jak prosté, milý Watsone. Co hůř, vozí sem auta, jejichž výrobu často dotují čínské vládní orgány. S jasným výsledkem: vytvořit natolik dumpingové ceny, aby evropští výrobci neměli šanci. A současně vozí a prodávají elektromobily, v nichž jsou opravdu světovou třídou. Je přitom jasné, co se nakonec stane.
Až vstoupí v platnost zákaz spalovacích motorů, skončí dovoz aut s těmito motory. Za ty roky mnoho prodáno, solidně vyděláno, děkujeme. Mezitím se opět posune vývoje elektromobilů a ty budou ještě dostupnější, s větším dojezdem a celkově přijatelnější pro větší masy uživatelů. Čína se svým monopolem v bateriích a jejich technologicích bude v tomto směru ještě dlouhé roky napřed. Jedno jméno? CATL a jejich technologie baterií s dobíjením v řádu minut a dojezdem v řádu (někdy vyšších) stovek kilometrů.
A místo „spalováků“ se začnou v Evropě, jejichž výrobci budou teprve vyvíjet, prodávat funkční a dostupné elektromobily. Made in China. Které jsme si stihli za těch několik let, co nás dělilo od normy EURO 7, dovyvinout a připravit v Číně tak, aby jste byli opravdu spokojeni. A teď je od nás začali mohutně kupovat, stejně jako jste kupovali dosud levné vozy se spalovacími motory. Ohrožení výroby automobilů v Evropě a zánik mnoha firem i výrobních odvětví? Neviděl bych to žel jinak.
Zásadní změna i co se bezpečnosti čínských aut týče
A to ani nezmiňuji, že i v bezpečnosti udělala Čína ohromný krok. Jak totiž uvádá zpráva renomované agentury Euro NCAP, „Na dnešním superkonkurenčním evropském automobilovém trhu chtějí čínští výrobci dokázat, že jejich vozy se vyrovnají zavedenějším značkám. A vozy uvedené dnes na trh (BYD SEAL , XPENG P7 a BYD DOLPHIN ) ukazují, že bezpečnost je jednou z oblastí, kde soutěží ve prospěch kupujících automobilů. Všechny tři dosáhly nejvyššího hodnocení Euro NCAP, zejména v oblasti ochrany dospělých a dětí při nárazu.“
Tak to bychom měli. Čína nenechává nic náhodě a útočí na Evropu tak, aby tato neměla v podstatě šanci na obranu. Útočí nabídkou, cenami, kvalitou a nic neponechává náhodě ani v otázce bezpečnosti. Existuje nějaké řešení, jak z toho ven? Těžko říct. Pokud, tak určitě nikoli snadné a už vůbec ne levné. Jak to vnímáte vy, muselo to opravdu zajít takhle daleko? Dejte nám vědět v diskusi pod článkem, děkujeme!