Jedním z nejvíce viditelných dopadů při (nutno dodat někdy ne zcela dobrovolném) přechodu k elektromobilitě je zásadní proměna výrobního procesu automobilů jako takových. S tím souvisí nemalé změny u výrobců těchto komponentů. A mezi ty nejméně populární a oblíbené změny patří pochopitelně propouštění. Pojďme se na odvrácenou tvář elektromobily nyní podívat společně.

Lidé z hutní výroby nemohou jen tak přejít do výroby EV

A nikoho asi nepřekvapí, že jednou z takto nejvíce postižených zemí je Německo. Průmyslová země s dosud víceméně bezchybně fungujícím „Autolandem” začíná tvrdě pociťovat dopady přechodu na elektromobilitu. Je to pochopitelné – v Německu má sídlo a továrny mnoho velkých automobilek, na ně jsou pak navázané stovky dalších větších či menších dodavatelů. Pokud ti velcí hráči začnou vyrábět vozy, které mnoho z tradičních komponentů nepotřebují, dodavatelé těchto komponentů mají náhle existenční problém.

Škoda se stahuje z trhu, aby zachránila VW. Otázkou je, co zachrání Škodu

A co je možná největší problém, lidé, pracující u subdodavatelských firem na dělnických pozicích, nemohou jen tak ze dne na den přejít do výroby elektromobilů, to je vcelku pochopitelné. Obě ty výroby jsou diametrálně odlišné, co se technologií týče, u elektromobilů je kupříkladu méně odlitků. A výrazně více sofistikované elektroniky a IT systémů. Proto nad osudy mnoha firem visí strašák v podobě masivního propouštění. Mnoho lidí dosud zaměstnaných v automotivu bude mít zkrátka problém najít práci.

Německé tradiční firmy z branže cítí problém. A ten je navíc blízko

Německý dodavatelský průmysl je na pokraji masivního propouštění, protože slabá ekonomika, vysoká inflace a přechod k elektrifikaci vytvářejí dohromady mix, který je přesně pro tyto „tradiční“ zaměstnance krajně nepříznivý. Výrobce převodovek ZF Friedrichshafen, Robert Bosch nebo Continental patří mezi dodavatele v zemi, kteří snižují počty zaměstnanců, protože rychlý přechod automobilového průmyslu na EV a softwarově řízená vozidla zvyšují náklady.

iZdroj fotografie: iStock

Společnost ZF, která je vysoce zadlužená, by mohla v Německu do roku 2030 zrušit až 12 000 (!!!) pracovních míst, jak uvádí odborové organizace v podniku. ZF zvažuje zmrazení náboru dalších zaměstnanců v Německu a přesun práce do zemí s výrazně nižšími mzdovými náklady, řekl německým médiím předseda jeho podnikové rady Achim Dietrich, když dělníci protestovali proti snižování pracovních míst v sídle společnosti v německém Friedrichshafenu.

Bosch, největší světový dodavatel automobilového průmyslu, hodlá zrušit 1 200 softwarových pracovních míst, z nichž 950 bude v Německu. Jako důvody úspor společnost poukázala na ochabující ekonomiku a vysokou inflaci způsobenou nárůstem cen energií a surovin. Continental plánuje zrušit 5 500 pracovních míst po celém světě , včetně více než 1 000 v Německu, protože počet obchodních oblastí v automobilové divizi se sníží na pět ze šesti. Dodavatel mechatroniky Brose uvedl, že má za cíl snížit osobní náklady o 10 procent.

Rok 2024 je začátek konce automotivu, jak jej známe dosud

Stefan Bratzel, ředitel Centra automobilového managementu (CAM) v Bergisch Gladbach, řekl, že ho tato zpráva „ve skutečnosti nepřekvapila“, protože důsledky rychlé transformace automobilového průmyslu jsou patrné teprve nyní. „Obávám se, že je to jen začátek,“ řekl. „V tomto desetiletí očekáváme 20procentní pokles počtu zaměstnanců u výrobců automobilů a dodavatelů v Německu.“ Bratzel zdůraznil vysoké náklady na energii a byrokratické překážky, které staví Německo pod rostoucí tlak v mezinárodní konkurenci.

A co je pro nás Čechy nejzásadnější: jestli jsme s Německem někde opravdu spojeni „pupeční šňůrou”, pak je to přesně v automotivu. A nejde zdaleka jen o koncern VW a Škodu Auto. Stovky českých firem z oboru mají odbyt v Německu. Jakmile ten ustane, máme problém. Obávám se, že podobně pozitivní video, jako je to s výsledky z roku 2021, se nyní nějaký čas nenatočí. A otázkou je, jestli ještě vůbec někdy. Jakkoli jsem optimistou, tak se obávám, že světlé zítřky v evropském automotivu právě odchází.

Neboli: každý direktivní zásah, který není dopředu promyšlený a má takto dalekosáhlé následky, může ve finále způsobit (pracovní, ekonomickou, sociální) katastrofu. EU by si to mohla uvědomit, než se rozhodne pro další zákazy. Podobné těm o konci spalovacích motorů/normě EURO 7.