Absolutně otevřené sdělení o tom, jaký ekologický zločin lidstvo momentálně páchá s elektromobilním šílenstvím. A že nás zanedlouho čeká opravdu kruté probuzení ze sna.
Deutsche Welle je respektované veřejnoprávní médium, zahrnující jak televizní, tak rozhlasové stanice. Německy mluvící BBC se mu také někdy říká. To samo o sobě je zárukou objektivity a nestranného přístupu k informacím, tady než se něco „pustí ven“, tak se to důkladně ověřuje, aby informační stránka věci byla nenapadnutelná. Navíc, jsou to Němci, smysl pro pořádek i pro detail mají v povaze. Pokud tedy dokumentární film Deutsche Welle tvrdí to, co si mnoho lidí zatím jenom myslí, je o důvod víc se na něj podívat.
Elektromobily pod pláštíkem ekologie ničí životní prostředí
Film začíná konstatováním, že výroba elektromobilů s sebou přináší extrémní zátěž pro životní prostředí, v podobě těžby vzácných kovů a s ní spojenou devastaci životního prostředí i sociálních ekosystémů. Pochopitelně, nekompromisní nároky a požadavky automobilek vedou k tomu, že těžba těchto prvků se stává podobně nekompromisní ke svému okolí, zůstává po ní pachuť dětské (nebo otrocké) práce, otrávených zdrojů vody a zdevastované krajiny. Stojí to za „pocit ekologie“ v automobilu na baterie? Obáváme se, spolu s tvůrci filmu, že nikoli.
Závislost na Číně
Dalším rizikem je zcela nerovnoměrné rozložení zásob těchto vzácných prvků. Čína si už před časem zajistila (čtěte: koupila) mnoho dolů a těžebních společností v Africe nebo Indonésii. Spolu s jejími vlastními zásobami nerostů (například 2/3 světových nalezišť grafitu je právě v Číně) jsme se dostali do situace, kdy jedna země si v podstatě může začít diktovat podmínky, co se budoucí elektromobility týče. Při dnešních klimatických cílech budou muset obnovitelné zdroje zajistit více než 50% dodávek elektřiny do roku 2050.
Pro splnění těchto ambiciozních cílů však došla řada i na dosud běžné kovy. Při stavbě větrné elektrárny se využije více než 20 tun hliníku stejně jako 500 tun ocelu, elektromobil například spotřebuje 4x více mědi, než standardní auto. Ale především: pro stavbu nabíječek je spotřeba (patřičně dimenzovaných) měděných kabelu enormní. Jestli budeme pokračovat současným tempem elektrifikace automobilů, budeme muset v nejbližších 30 letech vytěžit stejné množství mědi, jako lidstvo spotřebovalo doposud. Už jen takto napsané to zní šíleně. Praxi raději vidět nechceme.
Měď bude cosi jako „energetické zlato“
Experti již nyní předpokládají, že měď se zanedlouho stane „energetickým zlatem“ a začneme pociťovat její akutní nedostatek, protože těžba nebude stačit rostoucí poptávce. Ceny vyletí nahoru a tlak na jakoukoli (určitě ne ekologickou, nebo s trvale udržitelným rozvojem počítající) těžbu bude enormní. A jak je známo, když jsou peníze, jde všechno. Důsledkem budou opět stejné obrazy – zdevastovaná krajina a vytěžené zásoby. Ve jménu ekologie si budeme ničit a devastovat planetu. To je opravdu postup hodný 21. století a snahy o záchranu planety.
Pokrytectví „Made in EU“
A nemůžeme si ani nalhávat, jaká je Evropa ekologickým lídrem světa a tahounem pro všechny moderní technologie, sloužící k záchraně životního prostředí. Jeden příklad za všechny? V dokumentu je zmíněna francouzská energetická firma Engie, která se v Evropě prezentuje jako „zelený lídr“ s nejvyšším důrazem na ekologii svých provozů. Realita? V Chile provozuje 6 velkých tepelných elektráren, sedmá je ve výstavbě. Ona snad zeměkoule není kulatá a mezi kontinenty jsou zdi, že vzduch, co dýchají Chilané, je „méněcenný“? Tohle je evropské pokrytectví na druhou.
Jedním z nejvíce silných sdělení na závěr filmu jsou pak slova Nicolase Meilhana, poradce pro France Strategy: „Z elektrických automobilů se stalo jakési náboženství. Ale již nyní, když můžeme vidět, že vše není tak růžové, se všechna vládní prohlášení o tom, jak elektromobily zachrání planetu rozpadnou jako domeček z karet“ A dodává: „Za dvacet let se všichni probudíme z nepříjemného snu, protože škodlivé emise budou nadále růst a elektromobily ničemu nepomůžou. Zaděláváme si na další energetickou krizi“
Vystřízlivění z elektromobilního snu
To se nečte ani neposlouchá moc dobře. Zejména tehdy, když mnoho z nás podvědomě tuší, že je to pravda a že jde opravdu jenom o byznys, žádná planeta nikoho nezajímá. Elonu Muskovi je celá ekologie Země s prominutím ukradená, jak už stokrát dokázal, jediné, co ho opravdu zajímá, jsou peníze. A Tesla není ekologická firma, opravdu ne. Ani čínské automobilky, ani koncentrace vzácných kovů v Číně, vedoucí k monopolizaci automobilové elektro-produkce a tak trochu „ovládnutí světa“. Nejde to přes ideologii? Půjde to přes auta.
Jediné, v co můžeme zatím doufat je to, že těch, co tenhle „politický a ekonomický“ podvod prohlédnou bude čím dál víc. A především, že budou mít sílu a možnosti zatáhnout za pomyslnou ruční brzdu. Protože pokud se tak nestane, sesype se jednoho dne stávající produkce automobilů jako již zmíněný domeček z karet (aktuálně tohle vystřízlivění zažívá VW v Číně, a s ním pochopitelně i Škoda. Objem peněz, o které mohou přijít „zbytečností svojí produkce“ je astronomický).
Probuzení může šeredně bolet
Začnou nám totiž vládnout čínské elektromobily. Ale to nejhorší nás teprve čeká. Až zjistíme, že jsme si opět o notný kus vydrancovali planetu Zemi, a přitom jsme se v čistotě životního prostředí posunuli ne dopředu, ale zpět. To pak bude opravdu, ale opravdu kruté probuzení. Žel, zatím k němu směřujeme pod vlajkou světlých zítřků poměrně nekompromisně. Jak to vidíte vy?