Elektromobily nejsou takové, jak se říká. Tajemství bylo odhaleno, vykresluje lži výrobců v pravém světle

Vymažou elektromobily z povrchu zemského auta se spalovacími motory? Odpověď na otázku je více než palčivá, zejména pokud patříte mezi tradičně smýšlející řidiče. Každopádně výsledky prodejů elektrických aut, rostoucí výsledky, v porovnání s těmi spalovacími, a také prohlášení samotných automobilek, napovídají konec aut s benzínovými a naftovými motory. Minimálně v Evropě.

Příroda trpí už od začátku

 Elektrická auta jsou vnímána, nebo ještě jinak, jsou prezentována jako ta, která zachrání globální mobilitu. Je ovšem na čase přestat vnímat elektromobily jako nedotknutelné modly a podívat se na ně skutečně kriticky. Existují totiž fakta, která by elektrickým autům nedělala nijak pěknou reklamu. Začněme třeba tím, že elektromobily nejsou nijak „zelené,“ chápejte ekologické tak, jak jsou prezentovány.

iZdroj fotografie: Pexels

Při výrobě lithiových bateriích je zatěžováno životní prostředí, a to velmi zásadním způsobem. Těžba je energeticky náročná. Vyžaduje také velké množství vody, které je kontaminováno a znečistění se nevyhne ani půdnímu materiálu. Myslet si, že se elektromobily „rodí“ bez ekologické stopy, někde v matrixu, je hloupé. Jde o velmi nákladný proces. Jak z pohledu těžby materiálů, tak také s náklady na jejich transport. Elektromobily ničí planetu ještě dříve, než vůbec vyjedou na silnice.

Reklama na ticho lže

Elektromobily jsou tiché a neruší. Opět lež. A opět zpátky na začátek, k samotné těžbě lithia, už zde máme provozy, které jsou hlučné a prašné. Ani samotný elektromobil pak nejezdí zcela tiše, vydává zvuky související s třením materiálů, bzučení. Takže ve výsledku neslyšíte auto, to je problém třeba pro starší lidi, nebo pro lidi se sluchovým hendikepem, ale do ticha má jízda daleko. A to samé i v kabině. Ticho vypadá jinak, a reklama na absolutní bezhlučnost je klamavá. 

Dojezd elektrických aut? To je velká bolest. Na papíře, chápejte v laboratorních podmínkách, vypadají výsledky možná dobře. Ale s plným autem, po několika letech provozu, ve velké zimě, s tabulkovým dojezdem na jedno nabití nepočítejte. Klidně si vezměte udávaný dojezd a vydělte ho dvěma. S nabíjením souvisí i infrastruktura. Modelový příklad je velké sídliště v nějakém větším městě. Umíte si přestavit, že každá auto, které je dnes zaparkované na ulici, by se nabíjelo? Nesmysl. Řečeno jinak, ten, kdo dneska jezdí starou Felicií a parkuje ji u paneláku na jižním městě, by s nástupem elektromobilů musel chodit pěšky.

Cena není pro každého

Nejde jenom o nedostatečné možnosti nabíjet auta, jde i o cenu. Nejlevnější elektromobil na našem trhu je aktuálně Dacia Spring, kterou pořídíte za necelého půl milionu. Získáte tak auto s reálným dojezdem, podle odborných ekologicky zaměřených webů, které auto testovaly, cca 200 km. Nic proti Dacii, ta je na tom vlastně docela dobře díky ceně, ale vážně si můžete dovolit koupit auto za půl milionu, kterým nedojedete ani z Prahy do Českých Budějovic a nazpátek? A to se bavíme opravdu o tom nejlevnějším aute, ve skutečnost stojí elektrické vozy od půl milionu výše. Ty prémiové, s vyšším reálným dojezdem, pak platíte v milionech. V některých evropských státech jsou elektrická auta relativně levná. Díky nižším daním a dotacím. Znamená to jediné, pokud je reálná výroba drahá a auta jsou prodávána pod cenou, někdo rozdíl musí zaplatit. Majitelé aut se spalovacími motory jsou první na řadě. 

Baterie mají určitou kapacitu a ta je konstrukčně omezená. Nefunguje to jako u nádrže, kterou když, teoreticky zvětšíte o 10 litrů, natankujete víc paliva. Tady to funguje jinak. Jinak také funguje tankování, rozumějte dobíjení. Sami víte, jak dlouho trvá, než natankujete plnou nádrž u klasického auta a získáte tak možnost ujet na jeden zátah několik stovek, klidně až tisíc kilometrů. S elektromobilem můžete díky rychlonabíjení nahnat nějaký čas, ale fyzika je neúprosná. Nejlevnější noční tarif a pomalé nabíjení odsuzuje majitele elektromobilů nabíjet přes noc. Vypadá potupně, když máte Teslu za miliony, sedíte na pumpě u nabíjecího stojanu v autě, a předstíráte, že se nudíte. A tváříte se, jako že čekat na nabití vás vlastně baví.

Natankovat a jet. U elektřiny jen sen

Cena na kilometr je také diskutabilní. Experti na elektrická auta porovnávaly reálné nájezdy a přišli na to, že u nejlevnějších tarifů s pomalým dobíjením můžete ujet 100 km v elektrickém autě pod 50 Kč. U jiného než pomalého nabíjení na speciální, výhodný tarif, pak jezdíte za cenu kolem 100 Kč. U spalovacího motoru to je pak cena kolem 180–200 Kč. Ano, je to méně, ale skutečně se vyplatí jezdit elektrickým autem? Znovu se podívejme na to, kam a jak směřuje zbytek světa. A kam nás, Evropany, tlačí restrikcemi a hloupými pravidly eurounijní diktát. Paralela s tím, že jsou v Evropě zakázaná plastová brčka, ale přímořské asijské a latinskoamerické státy toto neřeší a hrnou bagry plastový odpad do oceánu, není daleko od věci. 

iZdroj fotografie: iStock

Poslední kapitolou je bezpečnost. Probírat tady, že v elektromobilu můžete uhořet zaživa, by bylo nerelevantní. Jsou tady takové případy, ale ty nechme být, ať toto zamyšlení nepůsobí bulvárně a morbidně. Bezpečné za nás není to, když se dostanete třeba na dálnici do kolony a tam se vám elektromobil vybije. U spalovacího auta vyřešíte tím, že vám někdo přiveze kanystr s benzínem. Nikdo ale nedorazí s mobilní nabíječkou nebo nabitým akumulátorem. Nevnímáme jako bezpečné, že používání klimatizace, a všech dalších systému vybíjí baterii.

Auto nebo počítač? Tady je to jedno!

Máte omezený dojezd a pečete se v letním vedru? Tělesná pohoda je pryč, psychicky také strádáte, v obavách o dojezd. A v neposlední řadě. Většina elektromobilů je online propojená se vzdálenými systémy. U klasického auta se vám nestane, že vám někdo „hackne“ auto na dálku. Nebo že vás bude sledovat. Servis také není zadarmo, jen málo techniků je kompetentních k opravám elektrických aut.

Závěrem nutno říct, že toto zamyšlení nemá nic proti elektrickým autům jako takovým. Je to určitě zajímavý technologický krok. Problematická je snaha politických, mocenských a lobbistických skupin o jejich násilné prosazení. Za nás by dávalo smysl nechat to na volné ruce trhu, aby ukázal to, zda mají elektrická auta potenciál uspět a oslovit zákazníky. Určitě ano, ovšem styl, jakým je postupováno teď, evokuje spíše pokus o totalitní nátlak. Spojený právě s mystifikací, deklarováním polopravd, ohýbáním skutečnosti. Zákazník by se měl ve svobodném světě rozhodnout sám, na základně pravdivých informací. Mluvme třeba o výrobě syntetických paliv jako alternativě k těm fosilním. Tvrdit, že elektromobily jsou spásou bez chyby, je nebezpečné.

Zdroj: Autorský komentář Filipa Rakovana