Nejnovější nezávislý výzkum provedený v Německu ukazuje, že elektromobily jsou zhruba o 30 % čistší než jejich spalovací protějšky. To je vpravdě poměrně silné procento, jenže to je žel jen jedna část tohoto sdělení a výsledku výzkumu. Ta druhá říká, že k tomuto dojde až po ujetí 200 000 kilometrů. Zajímavé také je, že elektromobily, i když se nakonec ukážou jako čistější, mají mnohem větší „dluh“ na splácení. Ekologičtější totiž začnou být až po ujetí 90 000 km. Pojďme se na to podívat společně.

Příznivci elektromobilů rádi zapomínají na několik skutečností

Ono to je v podstatě logické. Jen se o tom zkrátka tolik nemluví a příznivci elektromobility tento fakt velmi rádi přehlíží, ve svém tažení za čistou planetou a ekologicky skvělými a uhlíkově neutrálními zítřky. Ty jsou samozřejmě v pořádku, problémem je, že než se typický dnešní elektromobil vyrobí, stojí to naši planetu takovou ekologickou zátěž, o jaké se klasickému automobilu na spalovací motor ani nezdá. A to i s přihlédnutím k obvyklé námitce „elektro fan klubu” spočívající v těžbě a distribuci ropy.

VW kupuje doly na suroviny do baterií, o budoucnosti je rozhodnuto. Koncern chce být „papežštější než papež“

Na to je ovšem pochopitelně velmi rychlá námitka proti: ona ta baterie se totiž sama také nevyrobí a všechny ty vzácné kovy, které jsou pro její výrobu potřeba, většinou v regálu v Lidlu nenajdete. Naopak, jejich dobývání je často extrémně náročné a se značným vlivem na životní prostředí. O sociálních a lidskoprávních aspektech ani nemluvě – firmy dodávající tyto kovy z Afriky a dalších rozvojových zemí většinou zákaz dětské práce, kolektivní smlouvu, právo na stávku a 40hodinový týden vpravdě neuznávají.

Odborníci z VDI spočítali, po kolika kilometrech se elektromobil „očistí“

Pokud se tedy vyrobí elektromobil, je hned na začátku, s nulou na tachometru zatížen ekologickým dluhem. Který se (čistým provozem, tedy na elektřinu z jádra nebo obnovitelných zdrojů, nikoli na elektřinu z uhlí) „vynuluje“ až po poměrně dlouhé distanci. Tu výzkumníci z německé organizace VDI spočítali na 90 000 kilometrů. Jinými slovy, do té doby sice jezdíte a konejšíte se tím, jak prospíváte planetě, ledním medvědům a budoucím generacím.

iZdroj fotografie: Depositphotos

A že najedete 30 000 km za rok, a prodávat budete se 60 000 km? Vítejte v klubu zabijáků ledních medvědů, i s celým elektromobilem. Samozřejmě je v tom značná nadsázka, ale zas tak velká nikoli. Zkrátka za celou dobu vlastnictví vytouženého „ekologického” vozidla se vám nepovedlo umazat onen vstupní dluh, ono břímě, které si to auto s sebou neslo od jeho vyrobení. A pokud jste jezdili v Čechách, kde více než polovina tzv. energetického mixu pochází z fosilních paliv, můžete si k těm 90 000 km ještě onu polovinu připočíst:

Dr. Joachim Damasky, prezident VDI: – Přesné posouzení životního cyklu vozu závisí na mnoha faktorech – na místě výroby, energetickém mixu ve výrobě a komponentech a také na pohonném systému používaném na silnici. Elektrická a hybridní vozidla začínají s ekologickou zátěží kvůli výrobě technologie. Výroba baterií stále probíhá téměř výhradně v Asii. 

200 tisíc kilometrů: elektromobil vítězí. Ale nesmí jezdit na uhlí

Přes to přese všechno: elektromobil sice bude ze začátku méně ekologický než benzín a nafta, ale postupem času získává výhody. Po ujetí 200 000 kilometrů vypustí elektromobil 24,2 tuny CO2. U auta s naftovým motorem to stále bude 33 tun, což je o více než 36 procent více. To je citelný rozdíl. Jenže opět pouze za předpokladu, že do elektromobilu „tankujete” zcela zelenou energii, z FOV, vodních elektráren apod. Pokud máte v mixu uhlí v procentu, jaké je v Čechách, jsou celá čísla jen pouhou teorií.

Jak to vidíte vy? Mají elektromobily v zemích, kde je elektřina získávána z uhlí, nárok na označení „bezemisní vozidla”? I s přihlédnutím k emisím, které provází jejich samotnou výrobu? Dejte nám váš názor vědět diskuse pod článkem, děkujeme!