Palivová krize a nejasné vyhlídky v oblasti pohonu automobilů vedou výzkumné týmy na celém světě k hledání alternativ. Tato dává smysl a vypadá vcelku reálně.
Že je budoucnost elektrická, je asi víceméně jisté. Co není jisté je to, čím budou elektromotory v automobilech poháněny. Přičemž všichni tak nějak tušíme, že stávající Li-On, případně Li-Pol baterie nebudou tím úplně finálním řešením. Ať už s ohledem na jejich omezenou trvanlivost nebo citlivost na okolní teplotu, stejně na potřebu vzácných kovů, nutných pro jejich správnou funkci. A v neposlední řadě vysokých emisí CO2, které jejich výrobu provází.
Palivové články na ethanol by mohly být řešením
To všechno jsou faktory, kterých by se do budoucna „elektromobilní komunita“ ráda zbavila. Řešením mohou být palivové články, které ve vodíkové podobě již poměrně dlouho existují a používají se k pohonu osobních aut. Do sériové podoby je mimo jiné dovedla japonská Toyota (která se ostatně nedůvěrou k bateriím pro pohon EV nijak netají) a třeba taková Toyota Mirai je bez problémů dostupná i u nás. Větší problém je se sítí vodíkových čerpacích stanic a nákladnosti jejich další výstavby.
Proto se kanadský Institut National de la Recherche Scientifique pustil do vývoje tzv. bezmembránových palivových článků. Jak se liší od klasických palivových článků, používaných pro výrobu elektrické energie v elektromobilech? Vodíková auta využívají tzv. protonový výměnný článek (PEMFC), pro který je nutné dodávat čistý vodík z nádrží nebo jej získávat pomocí tzv. reformování. Ukazuje se však, že elektrickou energii v článcích lze vyrábět i bez vodíku a souvisejících komponentů.
Biomasa je dostupná kdekoli na planetě
Tým vědců ve zmíněném institutu vyvinul speciální konstrukci článku, ve kterých elektřina pochází z oxidace metanolu nebo etanolu. Kapalina vzniklá jako odpad z biomasy při výše uvedené chemické reakci se na výstupu změní na vodu a je tedy zcela neškodná pro životní prostředí. Klíčové bude, jestli vědci pro tento proces najdou vhodné a levné katalyzátory. Potom by totiž takovéto elektromobily nevyžadovaly nabíjení přes zástrčku, ale pouze přidání například etanolu. Což by ve finále znamenal, že by takové auto umělo jezdit i na vodku!
To je pochopitelně úsměvné řešení, navíc poněkud drahé, nicméně v praktické rovině je ethanol dostupný z biomasy v podstatě na celém světě. Což by v důsledku vedlo k zlepšení životního prostředí na planetě, protože by si takováto auta mohli dovolit i lidé v chudších zemích, pro něž jsou současné bateriové/vodíkové verze zcela zapovězené. A místo nafty do svých starých dieselů by mohli přidávat ethanol do zcela bezemisních „vodkových“ elektromobilů. Výsledek by se jistě dostavil. Pokud totiž budou „bezemisní“ jenom bohaté státy, můžou v Bruselu vymyslet třeba normu Euro 2035, a stejně se nic zásadního nezmění.