Když se stane auto se spalovacím motorem pomalu „nepřítelem lidstva číslo 1“, stojí možná za zamyšlení, jestli nám v tomto boji něco neuniklo. A jestli to třeba není úplně jinak.
Nevím, jak to vnímáte vy, ale já osobně soudím, že současný tlak na snižování emisí a ochranu životního prostředí je neoddiskutovatelný. Myslím, že bychom se také shodli na tom, že vzhledem k vědeckým poznatkům posledních desetiletí a stále častějším meteorologickým anomáliím je tento tlak potřebný. Nicméně jak se snažíme omezit negativní dopady naší každodenní činnosti, narážíme na paradoxní situace, které mohou mít nepříjemné důsledky. A u těch souvisejících s automobily je to obzvláště markantní. Pojďme se na několik z nich podívat společně.
Paradox s emisemi, jenž se obrátí proti nám
Mluvím samozřejmě o omezování spalovacích automobilů a zavádění přísnějších emisních norem. Vím, rozčiluje to asi každého řidiče, zvlášť když vidíme, jak jsou tato opatření nepromyšlená a nesmyslná. Například ve městech mohou mít zásadní nechtěné efekty, které ohrožují veřejnou bezpečnost, flexibilitu v městské dopravě, a dokonce i efektivitu některých služeb, na které jsme zvyklí. Jakých? Těch nejzákladnějších.
Jedním z nejzřetelnějších příkladů je například rozhodnutí některých měst zavádět zóny s omezeným vjezdem pro starší vozidla, která nesplňují moderní emisní normy. Chápu, nikdo nechce čadící diesely s EURO1 pod okny. Ale EURO4? To je norma platná od roku 2005, s níž stále jezdí (a ještě zřejmě roky jezdit bude) nemalé množství vozidel. Přesto kolem EURO4 (resp. povolení od EURO5 a vyšší) se takříkajíc „lámou ledy“ a čím dál více evropských měst zakazuje vozům s touto normou vjezd do centra/nízkoemisních zón.
Vykážeme záchranné služby z města? Neb nesplňují EURO5?
A co je na tom celém nejabsurdnější: v některých případech do center měst nemohou vjíždět ani policejní auta nebo vozidla záchranné služby, pokud nevyhovují novým normám. V našem případě by to kupříkladu byly „dvojkové“ policejní Octavie. Kterých vidíme dnes a denně spousty. Ty by třeba v Dánsku do center nemohly, v Belgii taková situace dokonce nastala. Budou policisté „smlouvat“ se svými kolegy, aby je nepokutovali? To je samozřejmě malinko přitažené za vlasy, nicméně přesně v tomto duchu jsou ony zákazy vjezdu napsány.
Nové elektroautobusy do každého města
Dalšími příklady, jak si boj proti emisím může podkopávat vlastní nohy, jsou například situace v oblasti městské logistiky a veřejné dopravy. Není výjimkou, že městské autobusy a nákladní vozidla, která nesplňují přísné emisní normy, čelí nutnosti výměny za dražší elektrické nebo hybridní varianty. To znamená nejen velké investice pro městské rozpočty, ale také problém s dostupností a kompatibilitou nových technologií v urbanisticky náročných oblastech.
Elektromobily pro kurýrní služby možná nejsou ideální nápad
Mám poměrně častý „kontakt“ s různými kurýrními službami, neb se mi zkrátka nechce tahat ty desítky kilogramů kočičích konzerv. Čili mi je dovezou až ke dveřím. Nemohl jsem si nevšimnout „zeleného polepu“ na dodávkách některých firem, stejně jako typického „elektromobilního“ zvuku při rozjezdu. Zapovídal jsem se při té příležitosti s řidiči, nechtě je samozřejmě ale zdržovat od práce. Neslyšel jsem jedinou pochvalu na elektrododávky. Speciálně v kopcovitých Karlových Varech (stejně ale třeba v Praze) věřím, že energie odchází hodně rychle.
Nabíječek je pomálu a vracet se do depa zbytečně brzo? To není moc dobrý obchodní model. Navíc obměna vozového parku na elektrododávky je opravdu náročná na cash flow každé firmy. A návratnost? Elektřina u nabíječek není zadarmo, prostoje při nutném dobíjení jsou pak minusovou položkou v celé ekonomice dopravy. Jestli přesně takhle má vypadat ona „ekologizace podnikání“, pak si popravdě nejsem jist, že jdeme po správné cestě.
Nepočkáme na nové baterie, než trpět kompromisy Li-Ion?
Nebylo by lepší počkat na opravdu funkční, revoluční baterie s vysokou kapacitou a krátkou dobou dobíjení? Pravdou zůstává, že o nich sice všichni stále mluví (včetně lídrů marketu, jakými jsou CATL nebo BYD) a stále se ne a ne objevit v sériových, dostupných modelech, ale zřejmě to opravdu bude jen otázka času. Vsadit ale vše na stávající Li-Ion modely baterií, abychom se za rok či za dva chytali za hlavu, proč jsme to vlastně dělali, když to nové je o tolik lepší, mi zkrátka přijde poněkud krátkozraké.
A zřejmě nejenom mně. I giganti typu Toyoty nebo Mazdy se k „pravým elektromobilům“ staví neskrývaně rezervovaně, zkrátka s pocitem, že vozy těchto parametrů (a za tyto peníze) neodpovídají tomu, co jsou oni zvyklí nabízet svým zákazníkům co do poměru výkon/cena. A mají pravdu. Nejsou tedy momentální snahy o co nejvyšší penetraci elektrických vozidel jen za cenu docílení (Evropskou unií stanoveného) emisního limitu poněkud předčasné? Osobně se domnívám, že jsou výrazně předčasné. A naprosto nereflektují nynější dostupné technologie. Ostatně, jak to vidíte vy? Dejte nám vědět do diskuse pod článkem, děkujeme!
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 8000
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 10862
