Ve Ferrari se domnívali, že něco šeredně pokazili. Vyvinuli přitom jeden z nejlepších vozů světa

Je 30. leden roku 2004. Na závodní trať ve Fioranu vyjíždí červenobílý monopost, jenž jistou – v té době 35letou – německou legendu za volantem doveze k sedmému mistrovskému titulu. Vůz v rukou Michaela Schumachera si počíná dobře už od prvních metrů, ale jeho pravý potenciál se ukazuje teprve ve chvíli, kdy se ho italský národní klenot vydává testovat do Imoly. Hned při prvním kole totiž monopost F2004 překonal svého předchůdce hned o 3 sekundy!

Mechanici si mysleli, že někde udělali chybu

To, že právě přihlížejí prvním kilometrům legendy, jež měla zvítězit v 15 z 18 závodů sezóny, si mechanici zpočátku nechtějí připustit. Čísla z tratě jsou na hony vzdálená simulacím, a tak traťový tým tráví desítky hodin zkoumáním, co udělali špatně. Je monopost pod váhovým limitem? Je v nádrži příliš málo paliva? Byly na voze nesprávné pneumatiky? Možná je něco špatně s časomírou? Nebo se závažím?

iZdroj fotografie: Depositphotos

Rob Smedley, jenž později proslul jako závodní inženýr Felipeho Massy, se dokonce nechal slyšet, že vzhledem k aerodynamice vozu a parametrům motoru časy, které Michael Schumacher a Rubens Barichello s vozem zajížděli, jednoduše „nepřipadaly v úvahu“.

Ve snaze přijít celé věci na kloub dokonce Schumachera nahnali do monopostu z roku 2003. Když měl doježděno, vystoupil Němec z auta a se širokým úsměvem na tváři prohlásil: „Říkám vám, hoši, je to pravda!“

Stinty jako z jiného světa

Ještě větší šok nastal, když se ukázalo, že nový vůz dosahuje stejných výsledků nejen v kvalifikačním režimu, ale také při delších jízdách. Když monopost F2004 poprvé jel stint v délce 15 kol, už od prvního okruhu byl o 1,5 sekundy na kolo rychlejší než předchůdce. Na konci stintu se rozdíl natáhl na 2 sekundy!

Přestože měl vůz plnou nádrž, s lehkostí zajel nejrychlejší kolo, které kdy na Imole viděli. Nevěřící pohledy a pochybovačné kroucení hlavou postupně nahradily široké úsměvy, smích a optimismus. Pamětníci včetně Barichella, již tehdy byli na okruhu, popisují nastalou situaci jako „jeden z nejmagičtějších okamžiků v životě“.

Sezóna 2004 byla vrcholem jedné éry

Ross Brawn, Jean Todt, Rory Byrne, Aldo Costa, James Allison, Rob Smedley. Pakliže se ve světě formule 1 alespoň trochu orientujete, výše zmíněné pány vám nejspíše nemusíme představovat. Pokud se však o formuli 1 zajímáte jen okrajově, stačí, když zmíníme jediné jméno. Michael Schumacher.

Rok 2004 byl pro Ferrari sezónou, kdy se sešla dokonalost řídících struktur s dokonalostí technickou i jezdeckou. Byl to rok, kdy legendární německý závodník potvrdil své mistrovství a učinil svůj poslední zápis do historické kroniky. Zápis, pro nějž jej mnozí považují za nejlepšího závodníka všech dob.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Schumacher nedal svému týmovému kolegovi – ani nikomu jinému – šanci. Zvítězil v prvních pěti závodech, načež jeho šňůru přerušil v monackém tunelu Juan Pablo Montoya. Poté však Němec suverénně ovládl dalších 7 Velkých cen po sobě, aby se stal mistrem světa již v belgickém Spa – 4 závody před koncem sezóny!

Nakonec byl sedmý mistrovský titul s F2004 Schumacherovým posledním. V letech 2005 a 2006 se musel sklonit před Fernandem Alonsem z Renaultu, po sezóně 2006 pak svou veleúspěšnou štaci s Ferrari ukončil. Je ale symbolické, že Schumi dosáhl svého posledního úspěchu právě s F2004. S autem, které bylo tak dokonalé, až se mechanici domnívali, že to snad ani není možné.