Jen málo aut se zapíše do historie designem a geniálním řešením interiéru, a jen jedno jediné je v Muzeu moderního umění v New Yorku. Právě tohle. Fiat Multipla.
I když budete s naším titulkem souhlasit a Fiat Multipla opravdu považujete za „nejošklivější auto na světě“, jak se mu také někdy přezdívalo, s dovolením bych se jej zastal. Alespoň trochu. A to nikoli kvůli jeho schopnosti odvézt tři navzájem spoutané vězně na útěku, jak popisuje mimořádně vtipné reklamní video, ale kvůli nevídané praktičnosti, skryté v každém centimetru toho auta. A kvůli netušeně dobrým jízdním vlastnostem. Mimochodem, ti rozradostnění vězňové by se neměli moc otáčet za sebe. Tak se pojďte na Multiplu a její design podívat blíže.
Vysmívané auto sklízelo ceny jak na běžícím pásu
Úvodem jeden fakt pro všechny posměváčky, tak ať to máme rychle za sebou. Fiat Multipla (myslíme Multiplu první generace, pochopitelně, o jiné se dnes vůbec bavit nebudeme) je jako stálý exponát vystaven v muzeu moderního umění (Museum of Modern Art – MOMA) v New Yorku, kde byl nejprve v roce 1999 vystaven na výstavě „Different Roads – Automobilex for Next Century“ jako ukázka moderního designu, aby tam nakonec zůstal.
V roce 1999 rovněž zvítězil v soutěži „Top Gear Car of the Year“ a v letech 2001–2004 byl čtyřikrát po sobě zvolen jako nejlepší rodinný automobil (Family Car of the Year) časopisu Top Car Magazine. To jsou fakta. I ti největší škarohlídi a odpůrci italského šestimístného prostorového zázraku musí uznat, že kdyby to auto byla jakkoli tuctové či průměrné, nikdy by se k podobným oceněním ani nepřiblížilo. A jak TopGear, tak TopCar nejsou „nazdárci“, ti lidé něco o autech vědí. A poznali, čím byla Multipla tak jedinečná.
Geniální využití každého milimetru uvnitř
Čím tedy vlastně dokázala na jedné straně tak nadchnout, a na straně druhé tak popudit motoristickou obec? Odpověď na první otázku spočívá rozhodně v dokonalém obestavění a využití interiéru, ne nadarmo se Italům (a Fiatu speciálně) přisuzuje schopnost stavět auta, která jsou „uvnitř větší než zvenku“. U Multiply to platilo dokonale. Usadit na obdélníku 4099 x 1891 mm šest cestujících včetně jejich zavazadel vyžaduje opravdu kreativní přemýšlení. Výsledek je nicméně skvělý.
Každá mince má ale dvě strany, a nízká spodní hrana oken a z ní plynoucí poměrně masivní boční prosklení a tím i výrazně potlačený pocit soukromí v interiéru byl jen jednou z nich. Cestující si zkrátka v některých situacích museli připadat, jako by cestovali v pojízdném skleníku či pojízdné výloze. A nic na tom neměnilo pohodlí, jaké nízko položená hrana oken nabízela pro opření rukou, stejně jako netradičně tvarovaná palubní deska s textilním potahem, nemající obdoby v čemkoli z tehdejší automobilové produkce. A Multiple se zkrátka určitý exhibicionismus a z něj vyplývající nadšení pro design vyžadoval. V modelech z Prét-a-Porte také nepůjdete na nákupy do Lidlu.
Tři světla nad sebou nezvládnul každý
Co ale snesli pasažéři v poněkud intimním dotecích svých rukou a ramen, to neuměli „skousnout“ kritici exteriéru Multiply. Dvouúrovňová příď vozu se samostatnými dálkovými a potkávacími světly nad sebou byla pro konvencemi svázané jedince příliš. Přitom, když se na Multiplu zadíváte v naší fotogalerii, nelze jí upřít i určitý půvab a hravost. A velmi velkou nadčasovost. Zadní světla v podobě srdíček, téměř kolmé zadní a rozměrné přední sklo, jakoby vypůjčené z modelu kosmické lodi jen dotvářely tuto unikátní kreaci.
Její designér, Roberto Giolito v rozhovoru pro Der Spiegel prohlásil, že by na designu provedl jen jednu změnu: zaměnil by světlomety pod kapotou a pod čelním sklem, které byly tehdy sehnány v časové tísni z toho, co bylo na trhu. A dodnes oceňuje praktičnost Multiply, i to, že se bez problémů prodaly všechny vyrobené exempláře od roku 1998 do roku 2010. S tím nelze než nesouhlasit. A s motorem 1,9 JTD uměla být Multipla nečekaně živá a díky výborně řešenému podvozku i velmi stabilní a přitom hravá. A úsporná. Něco mi říká, že by se klidně prodávala i dnes, za rozumnou cenu. Co myslíte?