Dříve rarita, dnes běžná výbava vozidla. Historie hliníkových kol sahá až k Ettore Bugatiimu

V současné době snad neexistuje automobil, který by neměl v příplatkové výbavě možnost zakoupit hliníková kola. Řada modelů se ani na klasických ocelových už neprodává. To platí hlavně u dražších aut. Jsou ale také možnosti, jak opticky udělat z plechového kola hliníkové. To umí třeba Fiat u své Pandy. Hliníková kola se vyrábí několika způsoby a mezi hlavní výhody patří menší hmotnost.

Hliníkové kolo

Hliníkové kolo je nejčastěji jeden kus, tedy monoblok. Může však být i ze dvou kusů, které jsou v konečné fázi svařeny dohromady. Jeho historie sahá do 20. let 20. století. Jedním z prvních, kdo použil hliníková kola, byl Ettore Bugatti. Používaly se častěji na závodních strojích než na sériových automobilech. Většímu rozšíření v osobních automobilech pak došlo v 70. a 80. letech. Na přelomu milénia pak není snad žádná automobilka, která by jej nenabízela jako příplatkový prvek a v poslední dekádě se s hliníkovými koly setkáváme zcela běžně.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Hliníkové kolo je sice z hliníku, ale ne čistého. Při výrobě se používá hliníková slitina typu Al-Si11-Mg a Al-Si7-Mg, obsahující vedle hliníku i křemík (6,5 až 11,2 %), hořčík (0,10 až 0,32 %) a malé množství dalších legujících prvků do 0,1 %. Dále je využívána přísada Al-Ti5B1, která obsahuje titan a bór. Tyto prvky udělají se sloučeniny s hliníkem podstatně pevnější materiál, který může být použitý na automobilech. Povrchovou úpravou je pak nejčastěji lakování.

Výroba hliníkového kola

Vzhledem k rostoucím nárokům na přesnost kol a rostoucím požadavkům zákazníků co se designu týká bývá nejčastěji požívaná metoda nízkotlakého (LPDC – Low Pressure Die Casting) nebo vysokotlakého lití (HPDC – High Pressure Die Casting). Obě dvě metody používají stejný princip, kdy se do kovové formy lije roztavený kov. U LPDC je forma pomalu plněna roztaveným kovem. Tím se omezují nežádoucí vlivy víření. U metody HPDC se roztavený kov vstřikuje do formy pod tlakem až 100 MPa.

Dalšími možnostmi výroby je kováním nebo gravitační lití. To spočívá v plnění formy vlivem tíhy roztaveného kovu. Odlévá se pak buď do pískové, nebo kovové formy. Lití do kovových forem má vyšší kvalitu povrchu a přesnost odlitků oproti lití do pískových forem. Je tedy i ekonomičtější a efektivnější, protože se pak výsledný výrobek nemusí tolik opracovávat. U kovaných kol je materiál pomocí hydrauliky nakován do příslušné podoby a následně opracováván. Výsledkem je pak disk, který je pevnější, ale také dražší.

Výhody a nevýhody hliníkového kola

Mezi hlavní výhody patří lepší jízdní vlastnosti vlivem menší váhy kola, tedy i menší neodpružené hmotnosti na kole. Dále pak design, pevnost (ale není pevnější než ocelový disk), lépe se chladí brzdy a méně rezaví. Pokud se stane nehoda, tak je možné hliníkové kolo opravit, pokud není úplně zničený. Praskliny jdou zavařit, házivost kola jak v ose (radiální), tak v osmici (stranová) jde vyrovnat.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nevýhody pro hliníková kola pak představuje vyšší pořizovací cena a náchylnost na poškrábání. Dále je třeba zmínit, že hliníková kola jsou měkčí než ocelová, proto třeba autobusy a těžká technika jezdí stále na ocelových discích. Vydrží větší zátěž nebo by jejich instalace byla ekonomicky nevýhodná na daném typu stroje.

Jezdíte radši na hliníkových nebo ocelových kolech?

Zdroj: Autorský komentář Filipa Střechovského