Jak učebnicově přeskakovat převodové stupně při řazení a neodrovnat si spojku: Závodní jezdci vychvalují zlaté pravidlo

Dnes se podíváme na většině z nás dobře známou situaci, kdy se nám s ohledem na další metry silnice a profil trati jeví jako zbytečné řadit převody jednotlivě a „po stupních“. Nebo zkrátka víme, že bychom bez problémů mohli jeden stupeň vynechat a zařadit rovnou na nejvyšší, případně druhý nejvyšší stupeň. Stává se to typicky v okamžiku, kdy je před námi rovina (a navíc mírně z kopce) a víme, že z „vytočené“ trojky naše auto bez problémů snese pátý rychlostní stupeň, nebo ze čtvrtého šestý.

Řadit o několik stupňů lze dvěma směry

Stejně jako může nastat opačná situace, kdy chceme intenzivně brzdit motorem (například při sjezdu ze strmého svahu) a rozhodneme se například z pátého rychlostního stupně zařadit třetí, aby byl brzdný účinek motoru co nejvyšší. Je dobré počítat s tím, že zařazení nižšího stupně ve vyšších rychlostech povede k zvýšení otáček motoru a místy i „škubnutí“ s celým vozidlem, podle naší práce se spojkou. Pokud ale například dobržďujeme z vyšší rychlosti s vyšlápnutou spojkou (a zařazenou pětkou), můžeme na konci manévru zařadit trojku (i nižší) a motor si s tím bez problémů poradí.

Situace č. 1: řadíme o dva (a více) stupňů nahoru

V těchto případech je většinou hlavním důvodem určitá naše „lenost“ a jistota, že motor si poradí i s vynecháním jednoho, případně dvou rychlostních stupňů. Jestliže tedy víme, že nás čeká klidná jízda, a navíc třeba ještě z kopce, nic nebrání tomu, abychom například z trojky zařadili rovnou pětku. Případně i šestku, pokud tedy není extra dlouhá. Podmínkou je, abychom trojku (resp. jakýkoli stupeň, z něhož chceme řadit nahoru) vytočili malinko více, než to děláme standardně. A dosáhli tak o něco vyšší rychlosti než obvykle.

iZdroj fotografie: Škoda

Moderní automobily s moderními vstřikovacími jednotkami a sofistikovanou elektronikou si s takovouto situací většinou poradí. A i po zařazení „ob stupeň“ se motor bez problémů „sebere“ z nižších otáček. Podmínkou je jen ta vyšší rychlost. Pokud by totiž byla standardní, nebo dokonce nižší, motor by dal nečekanou zátěž najevo škubáním, v mezní situaci i vynecháním chodu a zastavením. Což speciálně ve chvílích, kdy chceme zrychlit a plynule pokračovat v jízdě, není nic příjemného.

Situace č. 2: řadíme o dva stupně dolů

V těchto situacích, kdy se snažíme zařazením nižšího stupně docílit intenzivního brzdění motorem, je důležité zvážit rychlost, jakou momentálně jedeme, stejně jako otáčky motoru. Standardním způsobem je nicméně řazení po stupních, vůz tak zpomalí plynuleji. Řadit „ob stupeň“, například z vysoké rychlosti a zařazené pětky řadit trojku, nebo dokonce dvojku není obecně nic k doporučení, přesto vám například při selhání brzd v příkrém klesání v Alpách nezbyde nic jiného.

Motor totiž po uvolnění spojky vylétne zbytečně vysoko do otáček a s vozem to také lehce „škubne“. Citlivá práce se spojkou je v tomto případě důležitá a nevyhneme se krátkému prokluzu spojky, kterým pomůžeme vyrovnat rozdílné otáčky u vstupního a výstupního hřídele převodovky. Jakmile však zvýšení otáček proběhne, můžeme spojku definitivně „opustit“, a zabránit tak jejímu zvýšenému opotřebení.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Jedno možná „historické“ upozornění na závěr. Řazení o několik stupňů nahoru, ale i dolů vyžaduje plně synchronizovanou převodovku. Jen ta si poradí s rozdílnými otáčkami a stupeň bez problémů zařadí. Stále se však lze setkat s vozy, jež nemají synchronizovaný například první stupeň. A čím dále do historie půjdeme, tím takových aut bude přibývat, na srazu veteránů jich bude poměrně hodně. Jestliže jste tedy čerstvými majiteli nějakého podobného historického kousku, předem si ověřte, jak je to se synchronizací právě u vašeho auta. V opačném případě byste se mohli dočkat nemilých zvuků, či dokonce poškození. A to by, speciálně u veteránů, byla škoda.