Dáte si k tomu hranolky? Americké stravovací návyky získaly zcela novou podobu v roce 1948 díky stánku s hamburgery o rozloze pouhých 10 čtverečních metrů, která se nacházela vedle příjezdové silnice do města Baldwin Park v Kalifornii. Za skleněnými stěnami zde pracovalo pět kuchařů, kteří sestavovali jídlo pro motoristy, propagované cedulkou ujišťující, že jídlo nebude mít „ŽÁDNÉ ZPOŽDĚNÍ“ a s názvem restaurace, která slibovala přesně to, co dodávala: In-N-Out (Dovnitř-Ven).
Existuje několik subjektů, které se ucházejí o titul první restaurace s rychlým občerstvením, která servírovala jídlo do auta, ale první restaurace In-N-Out Burger se systémem objednávání pomocí interkomu a absencí vnitřního posezení i venkovního parkování byla pravděpodobně první, která nabídla kompletní drive-thru, jak ji dnes známe.
Před příchodem tohoto konceptu ovšem existoval typ restaurace, kde zákazníci jedli jídlo v areálu, aniž by opustili svá auta. Koncept drive-in byl poprvé propagován texaským řetězcem restaurací zvaným Pig Stand, jehož první okénko se otevřelo na dálnici spojující Dallas a Fort Worth v roce 1921. Zákazníci se zastavili na parkovišti a byli okamžitě uvítáni zaměstnanci, kteří v sobě kombinovali číšníky a stevardy, a ti podávali hamburgery a hranolky na podnosech, které se připevnily k oknu automobilu. V roce 1931 franšízant z Los Angeles z řetězce Pig Stand Number 21, umožnil majitelům automobilů objednávat a přebírat si jídlo v sáčcích z jediného okna (není úplně jasné, jestli museli vystoupit ze svých vozů).
Tento způsob obsluhy byl vymyšlen ani ne tak kvůli touze představit něco nového, jako spíše kvůli přání vyjít vstříc americkým vlastnostem, které jdou ruku v ruce: efektivitě, rychlosti a někdy i lenosti. Tím, že se oddali touze svých zákazníků neopouštět svá auta, mohli restauratéři pracovat s menším počtem zaměstnanců, nechat klesat ceny a zvyšovat zisky. Ale strávníci vázaní na auto chtěli rychlou obsluhu, což způsobilo mezi provozovateli občerstvení závody ve zbrojení, které spočívaly ve vymýšlení způsobů, jak co nejrychleji přijímat objednávky a posléze dopravit jídlo k zákazníkovi (právě tehdy se začaly objevovat servírky na kolečkových bruslích). V polovině století experimentovali majitelé konceptů drive-in se systémy jako Aut-O-Hop, Dine-a-Mike, Electro-Hop, Fon-A-Chef a Ordaphone, což vše umožňovalo zaparkovaným zákazníkům provádět své objednávky přímo z auta.
Navzdory úspěchu In-N-Out s průkopnickým obchodním plánem největší americké řetězce tento model přijímaly pomalu. První stánky s hamburgery McDonald’s byly otevřeny v roce 1948 a spočívaly ve výdeji hamburgerů za 10 centů z okének (což byl ekvivalent drive-in pro chodce), ale první drive-thru se u McDonalds objevil až v polovině 70. let 20. století. Menší řetězce, jako například Jack-in-the-Box (založeno v roce 1950) a Wendy’s (1969), se však tohoto modelu ujaly brzy a v polovině šedesátých let začal řetězec Wienerschnitzel otevírat restaurace A-frame s vraty pro auta, která projížděla přímo budovou restaurace.
Drive-thru změnilo typy potravin, které nabízejí restaurace s rychlou obsluhou, nastolena byla nadvláda hamburgeru a urychlil se vynález nebryndajících tacos a vykostěného kousku smaženého kuřete. Koncept drive-thru také změnil auta. Držáky nápojů byly kdysi v automobilovém interiéru raritou, ale na konci 80. let bylo v amerických autech běžné, že automobily měly více držáků na nápoje než míst k sezení.
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 10748
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 9345
