Že jsme denně pod drobnohledem desítek kamer, jsme si již v podstatě zvykli. Na silnicích se však setkáme i s těmi, které čekají pouze na naši chybu. A je dobré jim nedat šanci.
Většina z nás má tendenci lehce zpanikařit, jakmile se někde v blízkosti silnice objeví kamera. Je to přirozené, nikdo nechce dostat pokutu a u kamer panuje obecné přesvědčení, že vás zachytí jen při páchání přestupku – nejčastěji porušení maximální rychlosti. Což je často věc, kterou si ani neuvědomujeme. U semaforů se navíc předpokládá, že kamery také hlídají, jestli jsme náhodou nejeli na červenou. Jak to je ale ve skutečnosti? Pojďme se na to podívat společně.
Velký bratr vás opravdu sleduje. Ale jen na 19 místech
Nejočividnější vysvětlení kamer u semaforu je, že hlídají, aby řidiči nejeli na červenou. Některé skutečně ano, ale je jich pomálu. Podle informací z TSK bylo v Praze ke konci minulého roku jen 19 lokalit, kde kamery hlídaly průjezd na červenou. Tyto kamery ale nejsou povětšinou umístěné přímo na semaforu, ale nacházejí se až za ním. Bývají přimontované na některém ze sloupů v místě křižovatky. Jejich detailní seznam je k nalezení na stránkách tiskového servisu TSK Praha.
Ostatní kamery slouží k měření rychlosti?
Můžete si oddechnout. Není tomu tak, a drtivá většina z kamer je naprosto neškodná. Fungují totiž primárně jako detektory intenzity provozu. Jednoduše monitorují vytížené dopravní uzly z hlediska frekventovanosti aut, chodců, plynulosti dopravy a podobně. Tato data následně zpracuje příslušný úřad a zohlední je v plánování infrastruktury ve městě. A data k tomu plánování získává mimo jiné z výstupů kamer umístěných ve městě. Jak prosté, milý Watsone.
Další kamery jsou na takzvaných dynamických semaforech. Jak fungují? Představte si, že jedete po okresce a vjíždíte do obce. Nechce se vám zpomalit, a tak si řeknete, že projedete město v šedesáti kilometrech za hodinu. Přesně v tu chvíli „zasáhne“ kamera. Jelikož vidí, že se blíží auto vyšší než povolenou rychlostí, spustí semafor a ten se rozsvítí červeně a donutí auto zastavit. Ve chvíli, kdy zastaví, opět zezelená a pustí vozidlo už bezpečnější rychlostí dále. Takové kamery můžeme vidět například i v Praze.
Moderní kamera pozná autobus, stejně jako překročení rychlosti
Není také nezvyklé, že na semaforech jsou i zařízení, která dokáží například identifikovat vozidla městské hromadné dopravy a dát jim přednostní právo jízdy, například zkrácením úseku, kdy může jet protistrana. To je onen pocit, který zná mnoho z nás, kdož se dopravujeme městskou hromadnou dopravou – je totiž zajímavé, jak hladce umí tyto autobusy a trolejbusy projet městem, zatímco my ostatní „chytáme“ červenou co chvíli. Vysvětlení je právě v této technice. A dává to smysl, autobusy mají jízdní řád na minuty.
A v neposlední řadě na křižovatkách bývají také kamery, které slouží jen jako „silniční pouliční kamery“. A tedy plní svoji primární, kamerovou funkci. Dohlíží totiž na provoz nejen na křižovatkách, ale i na místech, kde je doprava frekventovanější a stejně tak i počet nehod. V případě neštěstí pak policie záznam z těchto kamer použije i jako důkazní materiál. A dohlíží na provoz ve městech z velínů a dispečinků, což je třeba speciálně u tunelů v podstatě nutnost, bez níž by provoz v nich nemohl fungovat.
Jak tedy vidíte, nemá cenu se bát všech kamer, které vás náhodou vidí dělat něco nekalého. Někdy může jít dokonce jen o makety. Což však opravdu neznamená, že není třeba dodržovat bezpečnost silničního provozu. Přece jen ty kamery tam jsou hlavně proto, že policisté z monitoringu daného místa usoudili, že jde o úsek se zvýšeným rizikem nehodovosti. Není tedy proto od věci zasadit se o to, aby tomu tak do budoucna nebylo.