Není tajemstvím, že z každého litru benzínu nebo nafty odvedeme nemalou část na daních do státní kasy. A nejsou to zdaleka jediné poplatky. Otázkou je, co za ně dostaneme zpátky.
Motoristé byly odjakživa vděčnou skupinou daňových poplatníků. Někdy to až budí dojem, že když už není kam sáhnout a je potřeba zalepit stále děravější státní kasu, sáhne se na peníze motoristům. Je to zkrátka jistota pravidelného výběru. Připravili jsme pro vás malý přehled toho, co vás provoz auta na benzín nebo naftu dnes bude stát – a kolik z těchto peněz odvedete státu. Není to ovšem čtení pro slabší povahy. To jen abyste pak neřekli, že jsme vás nevarovali.
Téměř polovina z ceny benzínu putuje státu
Pokud opravdu jezdíte, a auto neužíváte jen sporadicky, jsou platby za pohonné hmoty jednou ze zásadních položek ve vašem rozpočtu na jeho provoz. Jak ukazuje naše tabulka, při dnešních cenách benzínu a nafty platí předchozí věta víc, než kdy jindy. A i když je už potvrzeno zrušení silniční daně, stejně jako přidávání biosložek (čtěte: biosložek jako úlitba Bruselu) do nafty, není to pořád nic, co by opravdu razantně snížilo ceny na stojanech.
Čísla nelžou: z plné nádrže benzínu odvedete do státní kasy takřka POLOVINU, u nafty je to o něco méně. Proč je celková částku tak vysoká? Obsahuje totiž jeden „daňový fígl“: DPH se totiž vypočítává z ceny už zatížené spotřební daní, zaplatíte tedy vlastně daň z daně. Na druhou stranu LPG s minimálními odvody je dnes zajímavou alternativou, podrobněji o tom píšeme tady. Protože čekat v dohledné době nějaké výrazné zlevnění paliv je asi nereálné.
Další poplatky, aneb daněmi na palivu to nekončí
To ale není všechno, čím motorista plní státní kasu a přispívá tak k vyrovnanému rozpočtu, který, ehm, vyrovnaný stále není. Dalším je dálniční známka, kterou sice mít nemusíte, ale delší cesty se bez ní mohou časově protáhnout. Ne nadarmo jsou pak jejich ceny silně neproporcionální a povědomě nás nutí koupit si roční, protože měsíční se zkrátka nevyplatí (o denní ani nemluvě). Od roku 2022 je nově dálniční známka elektronická. Konečně, chtělo by se říct.
A ještě než jste vůbec vyjeli, zaplatili jste zákonné pojištění z odpovědnosti z provozu (bez něj nesmíte na silnici), z nějž se 3% odvádí do tzv. Fondu zábrany škod. A nejde o malá čísla. Mezi příjemce z tohoto fondu patří hasičské sbory, složky integrovaného záchranného systému a další subjekty. Přes všechnu bohulibost jejich poslání jsou to pořád peníze do státní kasy, o jejichž určení nemáte právo jakkoli rozhodnout. Ale zaplatit je musíte.
Má dáti/dal: tahle bilance není příliš uspokojivá
Není to věru málo, čím jako motoristé přispíváme naší stále děravější státní kase. Chtělo by se říct: OK, a co za to dostaneme? Jak by řekl právník, s „protiplněním druhé strany“ je to složitější. Jezdíme po stále nekvalitních silnicích, na nichž si ničíme svoje automobily (a poté platíme servis s DPH, tedy opět peníze státu), jakýkoli pohyb v cenách ropy pocítíme jako první atd. Můžeme jen doufat, že právo na individuální mobilitu se nestane pouze právem pro vyvolené.
Jak vnímáte poměr mezi poplatky státu a tím, co za ně dostáváme zpátky?