Je to jen pár dní, co mi zavolal můj dlouholetý kamarád z Německa, s nímž jsem kdysi sdílel lavici (respektive „ob-lavici“) na střední škole. A v telefonu zaznělo: „Mišáku, děláš roky do aut, chci si na Vánoce udělat radost a něco jsem našel. A chci, aby ses na to jel podívat se mnou. Je to kousek za hranicemi.“ Protočil jsem oči při představě, jak se jedu 100 „kiláků“ podívat na nějaké Mondeo, Golfa nebo Passata, navíc zadarmo. Znáte to, kamarádi. „OK, pro tebe cokoli, Marťas. Co je to za auto?“ A následná odpověď mě totálně vykolejila: „Staré AMG, W204 cé-šedesát trojka s šestilitrem pod kapotou.“ „Ty vo.e! Jedeme!“

Legenda všech legend není naživo nikterak ohromující

A tak jsme jeli. Mimochodem mne Martinův telefon zastihnul při celkem komplikované práci, kdy se mi něco stále nevedlo udělat přesně tak, jak jsem chtěl, a úplně to poslední, na co jsem měl myšlenky, bylo, jak se těsně před Vánoci jedu podívat na nějaké auto. Jenže. Martina jsem měl (a mám) hodně rád, na střední škole jsme spolu leccos zažili a láska k autům je nám oběma společná. Mimochodem „Marťas“ si pak za svůj druhý domov vybral Německo, kde jsme nakonec společně založili komunitu přátel.

„Koupili jsme v Německu ojetinu, ale rozsypala se cestu domů. Byl to podvod?“ Konfrontace bazarníka se skrytou kamerou

Ale to je na jiné povídání. Rychlá domluva jako za starých časů, necelé dvě hodiny cesty a stojíme před bazarem. Vystartujeme oba jako splašení a za několik chvilek stojíme před NÍM. Popravdě, naživo vás tak nevezme, je to zkrátka W204, „céčko“ od Mercedesu, z jehož interiéru jsem byl zklamaný od první minuty, co se ukázal v premiéře. Ano, tohle AMG má sice nádherná 19″ kola, ale kvalita plastů a celkový design zkrátka v mých očích není nic, co by slušelo autu s třícípou hvězdou. A ani po faceliftu v roce 2011 se to moc nezlepšilo.

A to ani u vrcholného „šíleného kombi“, jehož brilantní V8 jednotka produkuje masivních 600 Nm a neméně zajímavých 457 koní, neboli 336 kW. Samozřejmě když usednete dovnitř (na můj vkus má W204 malinko stísněný interiér, tohle je spíše kompaktní kombi než kombi střední třídy, alespoň měřeno dnešní optikou) a uvidíte všude ty lány kůže, dojde vám, že tohle není C180 od referenta. Ale také to popravdě nevypadá nijak ohromujícím způsobem.

Po letech se čtyřválci je člověk ze zvuku V8 od AMG zcela mimo

Jen logo AMG v tachometru a jeho cejchování do 320 km/h vás uklidní, že tady se opravdu mohou dít zázračné věci. A také že dějí. Poprosím o klíčky, Martin usedá vedle mne, sešlapuji brzdu a startuji. To, co následovalo, se nedá slovy popsat. Za ty roky provozu se všemi těmi TDI, TSI, HDi nebo CDI pomalu otupíte, všechna ta auta totiž znějí v podstatě stejně. A musím se přiznat, že jsem malinko otupěl i já. Auto prostě zní jako auto. V tom případě ale toto AMG není auto.

Osmiválec s kódovým označením M156 totiž vyštěkne jako velmi podrážděný rotvajler, aby se záhy ustálil na volnoběhu a začal, no, jak to nazvat – začal vyťukávat. Vyťukávat symfonii osmi válců, z které se mně osobně zježily chlupy na zátylky. Podíval jsem se na Martina a viděl jsem svého dlouholetého kamaráda, jak se mu na tváři rozhostil blažený úsměv, nemající daleko k úsměvu po požití nějakých velmi silných halucinogenů. A záhy mu ujelo ono klasické: „Ty vo.e…“

Rádio je v podobném autě jen zbytečná rekvizita

Ano, v tu chvíli nám oběma bylo jasné, že malinko archaické rádio je tady stejně jenom coby rekvizita do počtu a aby nebyla díra ve středovém tunelu. Normální smrtelník si navigaci pustí na telefonu, malinko oldschoolový vysouvací displej nechá pěkně odpočívat kdesi v útrobách palubní desky a jediné, co bude od té chvíle poslouchat, bude motor tohoto auta. A případně ještě manželku nebo partnerku, pochopitelně. Phillip, majitel bazaru, se na nás oba pobaveně kouká, a myslím, že pár podobných trotlů, jako jsme my dva, za volantem tohoto céčka už viděl.

Koupil si Ferrari 488 za sedm milionů a vzápětí ho školáckou chybou rozstřelil. Jeho kamarád to celé natočil

Jdeme se projet. Phillip je nesmlouvavý, za volant nás nepustí. S krátkým vysvětlením, že tohle auto je opravdu velmi snadné poslat do příkopu. V tom lepším případě. A že pár jedinců, co celý život jezdili ve 150koňovém Mondeu a pak podobnou „raketu“ rozstřelili cestou z bazaru, už zažil. Nemáme důvod mu nevěřit, stejně jako nemá cenu o tom diskutovat. Vyndávám z peněženky dvacetieurovou bankovku a podávám ji Phillipovi se slovy „Spritgeld“.

Peníze na benzín a nefalšovaný úsměv ze zrychlení

Pokýve hlavou a poděkuje. Neb opravdu nechci, aby nás jakkoli dotoval. A tohle auto neumí jet pod 12/100, spíš ale pod 15/100. A jakmile se začnete bavit, není problém obě cifry vynásobit dvěma. Ne, jestli chcete šetřit, přestaňte číst tento článek. Tento motor i auto pochází z doby, kdy sice benzín už nestál pár centů, ale zkrátka kdo měl na C63 AMG, měl většinou vilu někde na kraji města, další dvě auta v garáži a měl rozhodně na benzín. A nemusel jej přestavovat na LPG. Což bych tedy mimochodem rozhodně nedělal ani dnes.

Motor ze stíhačky v kombíku: Objem 27 litrů, 12 válců a spotřeba 100 litrů na 100 km. To správné auto pro EU

Na rovince za městem si Phillip dovolí malinko sešlápnout plyn – a my se oba rozchechtáme. Výrobce udával zrychlení na 100 km za 4,5 sekundy, nicméně naši kolegové v Británii naměřili v dobovém testu z 0 na 60 mil (97 km/h) hodnotu 3,9 sekundy. A opravdu si nemyslím, že by ty tři kilometry navíc tolik znamenaly. Na každý pád „cé šedesát trojka“ má v jakémkoli momentu brutální přebytek výkonu. Nechci si představovat, jak tohle auto začne klouzat na namrzlé vozovce. Opravdu ne.

Vracíme se, děkujeme, bereme si time. Martin se na mne tázavě zahledí, jako by prosil o důvody PROTI. Protože důvody PRO dávno víme. „Co ti na to mám říct? Je nádhernej, opravdu extra zachovalej. Nikdo nikdy už nic podobného nevyrobí. A mohl by stoupat na ceně. Na druhou stranu: denně s tím jezdit moc nejde, jednak ti to vyluxuje peněženku, jednak riskuješ, že se něco pokazí, a v tom okamžiku je v Čechách jen pár lidí, co tohle umí opravit. A ti si tu práci nechají opravdu dobře zaplatit. A opravdu nejsou ve Varech. Jinými slovy: jako auto na víkend. Občas na víkend.“

Tohle je mimořádně těžké rozhodnutí

Martin pokývá hlavou. Tohle asi věděl i beze mě. Nic, nedá se svítit, jdeme se rozloučit s tím, že se ozveme. Cestou zpátky asi desetkrát převáží názor od „koupím to hned zítra“ po „je to nesmysl, zapomenu na to“. Jak to dopadlo? Věřím, že vám to budu moci brzy prozradit. A doufám, že i s fotkami a videem přímo z vozu. Jestli se těším? O tom není diskuse. Mimochodem, má člověk aspoň jednou za život udělat podobnou věc, nebo to je opravdu totální nesmysl? Těšíme se na váš názor!