Že velké a skvěle vybavené SUV nemusí stát nijak závratné částky, dokazuje právě tento model. Aneb, tady by se Škoda i jiní výrobci mohli přiučit, jak nastavit svoje cenovky.
Nabídka vozů ze stále oblíbenější kategorie SUV je na našem trhu v zásadě podobná jako už kdekoli v Evropě. Patříme do středo/východoevropského regionu a výrobci s námi počítají podobně, jako počítají s Polskem, Maďarskem a v mnoha případech i s Německem nebo Francií. Přesto existuje několik značek, které nabízí zajímavé modely – ale Češi o nich stále ví poměrně málo. Byť mají na našem trhu desítky let dlouhou tradici. Pojďme se na jednu z nich – a jedno zajímavé SUV – podívat společně.
Začátky v Čechách ve znamení lehce psychotického designu
Tou značkou je korejský Ssang Yong. Pozoruhodné je, kolik „znalců“ automobilové produkce na první dobrou tápe, co tato dvě slova znamenají, a když, tak je zařadí do Číny. Osobně ověřeno krátkým miniprůzkumem. Ano, cokoli malinko exoticky znějícího a nového je dnes většinou opravdu z Číny, nicméně přiřadit zrovna Ssang Yong do Číny by byla opravdu chyba. Jde o korejskou firmu s desítky let dlouhou tradicí, a jakkoli si za tu dobu prošla mnoha vzestupy a pády, s Čínou nemá nic společného.
Musso jako první korejský SUV průkopník v Čechách
Ti z vás, kdo pamatují začátky „porevoluční motorizace v Čechách“, si pravděpodobně vzpomenou na několik modelů, které se u nás daly koupit již v devadesátých letech. Z nich mi utkvělo v hlavě zejména Musso (neboli nosorožec), s licenčními turbodiesely Mercedes 2,3 a 2,9 pod kapotou. Jeho tvary se vymykaly všemu, co tady v té době jezdilo, a když ho jeden z mých kamarádů tehdy přivezl domů, chodil jsem kolem něj s úžasem dobrou půlhodinu.
To však nebylo nic proti dalším designérským kreacím. Tvary vozů Korando, Rexton, Kyron nebo Rodius (poslední jmenovaný speciálně vypadal z některých úhlů jako potajmu zcizený z rekvizitárny Star Wars) maně zakládaly na otázku, jaké pomocné látky při tvorbě svých modelů designéři v Ssang Yongu používají. Protože za střízliva tohle namalovat nešlo. Nekonzistentnost nabídky, rozpačité tvary karoserií a nepřesvědčivá technika pak velkou měrou přispěly k tomu, že Ssang Yong se několikrát potácel nad propastí.
Nový Rexton a Korando definovaly nové směřování Ssang Yong
To se naštěstí změnilo nástupem oblíbeného Rextonu v roce 2017 (a menšího Koranda ještě o několik let dříve) a konečně jasného profilování Ssang Yongu jako „specialisty na SUV“. Nevím, jestli v roce 2011 (při uvedení „mini SUV“ Korando) v Koreji tušili, jaký boom tato kategorie zažije do budoucna, ale evidentně měli šťastnou ruku. Žádné sedany, hatchbacky nebo kombi, jen SUV. Menší, větší, největší. A zákazníci se hrnou. Jakkoli je diskutabilní, jestli všichni potřebujeme „terénní vozy“. Ale to je na jiný článek.
Jedním z těch hodně zajímavých a nových je Torres, pojmenovaný po chilském národním parku. SUV přesně natolik velké, aby vzbuzovalo respekt a majiteli přineslo za jeho peníze uspokojivý pocit dobře investovaných peněz (zde navíc ve velmi dobrém poměru výkon/cena, ale k tomu se ještě dostaneme), a přitom ještě pořád relativně kompaktním, aby s ním šlo kdekoli dobře zaparkovat. Přímá konkurence velikostí? Náš Kodiaq: délka 4 697 mm, rozvor 2 790 mm. Torres: délka 4 700 mm, rozvor 2 680 mm.
SUV vypadající, jako by právě dorazilo z pouště Atacama
Na první (i druhý) pohled pak Torres nabízí opravdový „drsňácký“ off road styl, s ohledem pak na to, že je možno si jej v základní verzi nakonfigurovat pouze s pohonem předních kol, bych se nebál napsat, že tak trochu klame tělem. Ale to dnes většina SUV, kde se designéři nespokojili s okopírováním tuctových SUV tvarů. A popustili trochu uzdu vlastní kreativitě. Zde je to patrné na přední masce se svislými lamelami (inspirace Jeepem?) nebo na zajímavě řešeném C sloupku, který by zase leckomu mohl připomínat nový Defender.
Jako celek však karoserie funguje velmi dobře, jak svými proporcemi (mj. krátký přední i zadní převis, masivní podběhy, naznačený prostor na rezervní kolo vzadu), tak i provedením. Zajímavostí je chybějící logo Ssang Yong vpředu, nahrazuje je plasticky vyvedená jmenovka Torres. Bylo zřejmě cílem designérů, aby za svoje peníze dostali noví majitelé „pořádný kus auta“, což se jim bezpochyby povedlo. Proti již zmíněnému Kodiaqu zkrátka vypadá Torres o notný kus více „offroad“.
Pod kapotou nečekaně „obyčejná“ verze pohonu
Jakkoli pod kapotou je k mání pouze jediná pohonná jednotka (přeplňovaná zážehová „jedna pětka“ T-GDI, objem 1 497 mm, vrtání 76 x 82,5 mm, kompresní poměr 9,5 : 1, maximální výkon 163 koní / 5 000 až 5 500 ot./min, maximální točivý moment 280 Nm / 1 500 až 4 000 ot./min). Kdo by čekal dieselovou variantu, nebo dokonce šestiválec, bude zklamán. Dovedu si však představit, že jeden jediný motor je jednou z cest, jak ve finále nasadit velmi zajímavou cenovku na celý vůz. A ta se tady pravděpodobně aplikovala.
U nejlevnější výbavy Club pak lze zvolit pouze pohon předních kol, u dražších je za příplatek necelých 49 900 korun. Šestistupňový automat Aisin je pak k mání za stejnou částku. Druhá nejlevnější výbava nabízí ještě kombinaci manuálu a pohonu všech kol, u zbylých dvou nejvyšších výbav pak máte automat v ceně. Ona možnost kombinace manuálu a pohonu všech kol bude možná pro mnoho klientů zajímavá. Aktuálně nicméně dovozce nabízí zimní slevu 40 000 Kč na skladové vozy, příplatkovou převodovku tak můžete pořídit za pouhých deset tisíc.
Samostatný displej na ovládání klimatizace: chválíme
Interiér pak nabízí netradičně dva středové displeje, přičemž na tom druhém se stabilně zobrazuje nastavení klimatizace. Tlačítka jsou sice stále lepší, nicméně tady alespoň nemusíte nic hledat, vše máte dostupné přímo pod rukou. Potěší loketní opěrka, zadní výdechy nebo dvouzónová automatická klimatizace standardně pro všechny verze bez příplatku. Čtyři stupně výbavy pak umožňují nakonfigurovat si Torres přesně dle svých potřeb, v rozumných relacích (jednotlivé stupně výbavy dělí vždy zhruba 70 000 korun příplatek).