Liebherr, známý německý výrobce stavebních strojů, na dubnovém veletrhu Bauma představí koncept motoru na čpavek. Co si od něj slibuje? A mohl by se uplatnit i v každodenním provozu?
Není to tak dávno, co jsem zde psal o počinu vědců z Korejského institutu pro stroje a materiály (KIMM), kteří ve spolupráci s domácími automobilkami odhalili veřejnosti první motor na světě, jenž do spalovací komory vstřikuje kapalný čpavek. Nyní to vypadá, že s něčím podobným přicházejí i Němci, kteří své řešení chtějí využívat v těžkém průmyslu, kupříkladu v rámci těžby nerostných surovin. Koncept plánují představit veřejnosti na dubnovém veletrhu Bauma, jenž se bude konat 7.–13. dubna v Mnichově. Oproti Korejcům však Němci přicházejí s jedním zásadním rozdílem.
Nový motor je výsledkem mnohaletého výzkumu
Zástupci firmy Liebherr se nechali slyšet, že je nový motor výsledkem mnohaletého vývoje, v jehož rámci se vědci zabývali výzkumem vodíkových a čpavkových motorů pro stavební a těžební průmysl. Společnost současně doufá, že její krok umete cestičku pro širší využití nové technologie v běžných automobilech. Ve srovnání s počinem korejských vědců z KIMM jsou zde však určité důležité odlišnosti. Čpavek má v rámci nové technologie sloužit jako zdroj energie pro motory, které mohou využívat dva různé druhy paliv.
Čpavek v kostce
Amoniak neboli čpavek je sloučenina dusíku a vodíku, sloužící jako nosič druhého jmenovaného prvku. Zelený vodík vyrobený prostřednictvím elektrolýzy z vody a elektřiny z obnovitelných zdrojů by tak mohl dát vzniknout zelenému čpavku. Čpavek je přitom mnohem jednodušší na skladování a přepravu než vodík. V Liebherr si od nové technologie prozatím slibují to, že by se mohlo jednat o doplňkové řešení pro těžební průmysl, jež by umožnilo snížit vysoké emise z těžebních strojů.
Nový motor spalující čpavek nabízí mimořádný výkon, což je v souladu s požadavky těžebního průmyslu. Na dubnovém veletrhu Baum si případní zájemci mohou prohlédnout maketu připravovaného čpavkového agregátu v hlavním stánku společnosti Liebherr v prostoru atria.
Nová technologie má své limity
Ve srovnání s benzínem, u nějž se teplota vznícení pohybuje mezi 200 a 400 stupni Celsia, a naftou, u které se tyto hodnoty pohybují v rozmezí 220 až 300 stupňů Celsia, vyžaduje čpavek výrazně vyšší teploty – kolem 650 stupňů. Alespoň pro tuto chvíli to znamená, že za účelem nastartování i nepřetržitého provozu se do spalovací komory musí přidávat další, pomocné látky.
K tomuto účelu je vhodná nafta nebo vodík, jenž lze v malém množství extrahovat přímo ze čpavku, a to pomocí katalyzátoru. Ve druhém zmíněném případě by čpavkový motor byl vlastně bezemisní, s nulovými emisemi CO2. Nalejme si však čistého vína – masové využití čpavku prozatím ještě není reálné. Hlavními důvody jsou toxicita a skutečnost, že je výrobní proces této látky energeticky náročný. Pakliže by však došlo k významnému pokroku, kdy by se k syntéze čpavku využívaly obnovitelné zdroje energie, mohli bychom se stát svědky širšího využití této technologie. Kdo ví, možná se čpavkové motory časem skutečně zařadí mezi plnohodnotné alternativy „zeleného“ provozu.
Myslíte si, že cesta k zelené dopravě vede skrz „zelené“ spalování?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 16636
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 18919
