Šmelinář s auty na kameře: Lhal dokud mohl. Mercedes E400d s rozbitým motorem a pofidérním nájezdem

Dnešní video Davida Kubrta sice potvrzuje stokrát omílané pravdy a zkušenosti, nicméně svým způsobem může posloužit i jako výstraha. Tady už se totiž pohybujeme ve vyšších cenových patrech, kde tak nějak automaticky čekáte, že i protistrana bude na úrovni, není to šmelina s pětkovým Golfem z páté ruky. Ne, kupujete si podle popisu a fotografií „bezvadné“, krásné auto prestižní značky a budete za něj muset taky „prestižně“ zaplatit. A stejně může být všechno jinak. Pojďme se na to podívat.

První vteřiny prozradí vše

A začneme hned zkraje, příchodem na „parkoviště“. Proč jsou u slova „parkoviště“ uvozovky, pochopíte nejpozději tehdy, když se podíváte na úvodní vteřiny našeho videa. Je to možná i jeden z nejvíce vypovídajících momentů. Ptáte se proč? Já osobně naprosto chápu, že ne každý má v každou chvíli ideální podmínky, někdo třeba právě staví nový showroom a zkrátka ta auta nemá kam dát, našli bychom deset dalších důvodů. Ale tady se stačí jen podívat na ta auta a máme celkem jasno.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Kubrt Auto

Ano, tohle je klasický obchodník, který má peníze na to koupit draze, a ještě dráž prodat, taky ten výběr aut podle toho vypadá. Protože co si budeme povídat, na těchto vozech jsou trochu jiné marže než na zmíněném „pětkovém“ Golfu. Je to vlastně jednoduchý byznys plán: kupujme a prodávejme drahá auta, snažme se koupit hodně levně a pak to draze prodejme, za chvíli budeme v balíku. Asi ano. A ideálně ta, která mají nějaké malé „nedokonalosti“, tam jsme schopni koupit ještě levněji.

Auto je v naprostém pořádku. Až na motor

Nevím, jestli takto uvažoval i prodejce onoho Mercedesu E400d All-Terrain, ale na mě osobně ten malý „plac“ plný drahých aut působil tak, že bych se snad na místě otočil. Přece když už chci dát za auto takhle velké peníze, jsem schopen ho najít někde u velkého, autorizovaného prodejce, kde mi ho předvedou v odpovídajícím prostředí, s odpovídajícími zárukami a servisním zázemím. Ne na malém dvorku ve společnosti dalších 10 aut různých značek i modelů.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Kubrt Auto

Nicméně dobrá, pojďme se přes to přenést a věnujme se autu. Na první pohled je Mercedes krásný, interiér v hnědé kůži, majestátní, prostorné kombi, se kterým si neuděláte ostudu na žádném firemním parkovišti ani před žádným divadlem. Jenže to je jen první dojem. Na ten druhý dojem se nastartoval motor a i necvičené ucho zaregistruje, že „ve zvuku“ něco nehraje. U auta, jež má být v „perfektní kondici“ a má (mít) najeto 75 000 km? U Mercedesu? Obtěžoval se prodejce to auto vůbec nastartovat?

Interiér má zřejmě dost za sebou

Nevím, jestli nastartovat, ale co se vůbec neobtěžoval, bylo prohlédnout si ho. David, snad pod vlivem rozčarování z motoru, se vydal na detailnější obhlídku onoho původně tak pěkného interiéru v hnědé kůži. A začaly se ukazovat další „detaily“. Tam odřená sedačka, tam dokonce prořízlá, okopané spodní části, ohmataný volant („stavební firma a řidič v rukavicích“?). A bylo vymalováno – nebereme. Jak přesně zazní ve videu, tohle auto navíc nevypadá na 75 000, ale klidně na 275 000 kilometrů.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Kubrt Auto

Tohle je obecně „problém“ všech dobře sestavených interiérů s kvalitními materiály: při šetrném zacházení na nich nejsou kilometry téměř poznat. Jenže tady se moc šetrně nezacházelo a kilometry se začaly jevit podezřele nízké. Je to jako ve vztazích – jakmile se jednou nalomí důvěra, sesype se to celé jako domeček z karet. Nebudete dávat desítky tisíc euro někomu, komu nevěříte, jestli právě prodávané auto nestočil třeba o 200 tisíc kilometrů. V opačném případě byste museli být naprostí blázni.

A to není ani David Kubrt, ani jeho zákazník. Ten si jen ušetřil zklamání a čas, pokud by se na cestu vypravil sám (nebo dokonce auto koupil „naslepo“). Stejně jako v dalších případech i tady se ukazuje, že detailní osobní prohlídka na místě je v zásadě nenahraditelná, speciálně pokud jsou ve hře větší částky a kupujete dražší vůz. Protože málokde platí víc ono české „důvěřuj, ale prověřuj“ než tady, u „šmelinářů“ s deseti auty na dvorku. Což ale z inzerátu žel nezjistíte.