Že se EU rozhodla prosadit elektromobily za každou cenu, začíná být více než jasné. Nejnověji ale přikázala i to hlavní, co k přechodu na elektromobily dosud chybělo.
Opakovat to, že Evropská unie se snaží prosadit elektromobilitu do našich zeměpisných šířek stůj co stůj by bylo možná víc než pomyslným nošením sov do Atén. Úřednická enkláva z Bruselu je svým vřelým vztahem k elektrickému pohonu automobilů notoricky známá a v podstatě ji můžeme považovat za hlavní hybnou sílu přechodu k elektromobilitě v Evropě. Jestli je to dobře, nebo špatně, ukáže teprve čas, na obzoru je však další krok, kterým si to „Brusel“ opět pojistil. Navíc dost šokujícím způsobem. Pojďme se na něj podívat společně.
Optikou roku 2024 se rozšíření elektromobilů jeví jako nereálné
A ten krok opět trochu nabourává argumentaci všech těch, kteří se zavedení EV mohutně brání a argumentují, že to „stejně nemůže fungovat“. Popravdě, když se podívám kolem sebe a spočítám si během jedné minuty auta se spalovacími motory a hybridy/elektromobily, budu muset mít velké „elektroštěstí“, aby mi na konci vyšel lepší poměr než řekněme 15:1. A dokážu tak pochopit ty, co nevěří tomu, že se nějaký přechod na elektromobily vůbec bude konat. V horším případě.
V tom lepším, že se povede stihnout nějak rozumně tak, aby alespoň vzdáleně koreloval se zákazem prodeje spalovacích motorů, jenž úřednická ekipa v Bruselu stanovila pro všechny příkazem na rok 2035. A zatím s tím evidentně nemíní pohnout. V čem je hlavní problém? V autech pochopitelně ne, přes všechny porodní bolesti se nakonec dočkáme toho, že elektromobily budou dostupné a samozřejmé zcela stejně, jako jsou dnes auta se spalovacími motory. O tom jsem přesvědčen, a historie mi dává za pravdu.
Každá nová a přelomová technologie se nakonec prosadila
Všechny původně „šokující a nové technologie“ se postupem času prosadily a staly se s z nich technologie zcela normální a běžné, jakkoli jsme tomu zpočátku nemohli (nebo nechtěli) uvěřit. CD a DVD počínaje, přes mobilní telefony, digitální fotoaparáty nebo kamery až po placení na pokladně supermarketu hodinkami. Ještě před nedávnem něco zcela nepředstavitelného. Je konec roku 2023, podívejte se na jakoukoli kasu v Lidlu, jak se u ní platí. Ani to nebolelo. S elektromobily to bude stejné.
Budou zanedlouho k mání modely, které dobijete za 10 minut na dalších 700 kilometrů a nikdo už si ani nevzpomene, že to kdysi bylo jinak a že jsme nad tím podivovali a rozhazovali rukama, jak to není možné. Ale je to možné. A je jedno, jestli ta auta budou z Číny, nebo z Evropy. Nakonec se to celé promíchá, někdo si oblíbí čínská auta, někdo zůstane u evropských, každému jak je libo. Opět, tohle všechno se srovná samo, vždy to tak bylo, není důvod, aby to u EV bylo jinak. Kde je tedy problém?
Infrastruktura se lusknutím prstů nedá změnit
V infrastruktuře, kde jinde. V tom, že ta stávající infrastruktura na benzínová a naftová auta se budovala desítky let a má dokonale propracovanou logistiku, zatímco u nabíječek se v drtivé většině začíná vždy od nuly, přivedením kabelu a stavbou něčeho, co tam do té doby nestálo. Jasně, to si lze představit v malém množství. Ale najednou a pro celou Evropu? Jak se zdá, i na tento problém má EU řešení. Respektive vypracovala směrnice, jak to bude, a „basta fidli“. A vy si to, holenkové, zkrátka nějak zařiďte.
Jinak si nelze vysvětlit to, že na konci září t.r. bylo v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněno dlouho očekávané nařízení (EU) 2023/1804) o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva a o zrušení směrnice 2014/94/EU (tzv. „AFIR “). A ačkoli AFIR vstoupí v platnost 13. dubna 2024, stojí za to přezkoumat klíčové poznatky, které AFIR zavádí jako součást známého balíčku „EU Fit for 55“. Protože Evropská unie má zřejmě zcela jasno, jak to bude s nabíječkami elektromobilů. Vážně?
AFIR zařídí i to, co si zatím neumíte ani představit
Každý členský stát EU musí zajistit celkový výkon alespoň 1,3 kW pro každý bateriový elektromobil nebo dodávku a 0,8 kW pro každý plug-in hybrid registrovaný na jejich území. Výkon je poskytován prostřednictvím veřejně přístupných dobíjecích stanic. Jakmile členský stát dosáhne podílu alespoň 15 % bateriových elektromobilů a dodávek
v jeho vozovém parku, může požádat Evropskou komisi o výjimku pro uplatnění nižších požadavků. Komise má poté 6 měsíců na schválení nebo zamítnutí této žádosti.
U osobních automobilů a dodávek musí dále členské státy zajistit instalaci rychlonabíjecího bazénu podél jádra TEN-T každých 60 km v každém směru jízdy. Každá nabíječka musí mít minimální instalovaný výkon, který se postupem času zvyšuje na 600 kW do konce roku 2027. Pro každý další nový rok je rychlost nabíjení a výkon nového nabíjecího bodu stanoven minimálně 150 kW. Minimálně dvě dobíjecí stanice musí mít alespoň 150 kW, aby byly splněny požadavky.
Ceny musí každý poskytovatel zobrazovat stejně
AFIR stanoví závazné vnitrostátní cíle pro rozvoj odpovídající infrastruktury EU pro alternativní paliva. Nové nařízení rovněž stanoví společné technické specifikace a požadavky týkající se informací pro uživatele vozidel za účelem poskytování údajů a požadavků na platby. AFIR obsahuje podrobné předpisy týkající se lehkých a těžkých elektrických vozidel, stejně jako letadel a lodí.
Ceny účtované koncovým uživatelům poskytovateli mobility musí být přiměřené, transparentní a nediskriminační a na přeshraniční elektronické prohlížení se nevztahují žádné další poplatky. Poskytovatelé mobility jsou před začátkem relace elektrického nabíjení povini poskytnout koncovým uživatelům všechny platné informace o ceně:
- prostřednictvím volně dostupných, široce podporovaných elektronických prostředků;
- jasně rozlišovat mezi cenovými složkami účtovanými provozovatelem elektrického dobíjecího bodu, příslušnými náklady na e-roaming a jakýmikoli dalšími poplatky nebo poplatky uplatňovanými poskytovatelem mobility.
Aby byla zajištěna transparentnost cen účtovaných na dobíjecím místě, musí operátoři jasně zobrazovat ad hoc cenu a všechny její složky na čerpací stanici, včetně alespoň výrazného označení následujících cenových složek:
- cena za sezení;
- cena za minutu;
- cena za kWh.
Čtečky platebních karet, zařízení s bezkontaktní funkcionalitou, která jsou schopna alespoň číst platební karty a QR kódy, zajistí a nainstalují provozovatelé dobíjecích míst. Od roku 2027 bude platit povinnost retrofitu nad určitou úrovní výkonu. Jinými slovy, podtrženo a sečteno: Takto to bude, a ne jinak. A vy se s tím nejak poperte. Jestli si tedy pořád myslíte, že to „stejně nepůjde“ a že elektromobil „opravdu nechcete“, tak se možná ještě jednou zamyslete. Vypadá to, že za chvíli stejně nebudete mít na výběr. EU to totiž zařídí za vás.