Pokud máte pocit, že jste „objektem zájmu“ při policejní kontrole častěji, než by vám bylo milé, není to rozhodně náhoda. Nejezdíte náhodou v brýlích? A co třeba mikina? Šokující přiznání policisty.
Jeden z nejčastějších dotazů, které přistanou v mojí redakční poště, bývá ten, podle jakých kritérií vybírá policie auta při „namátkových“ silničních kontrolách. Které pravda tak úplně namátkové nejsou, neb při namátkové kontrole si vzorky vybíráte zcela náhodně, v podstatě se zavázanýma očima. Policisté ale při kontrolách zavázané oči pochopitelně nemají. Ba právě naopak. Mají je široce otevřené. Nedalo mi to, abych se nezeptal přímo u zdroje. A tady je výsledek. Nenechte se prosit, tohle vás pobaví.
Dosud sloužící policista nesmí ani naznačovat. Ale něco přece jen může
Zvednul jsem telefon a zavolal jsem mému známému z „dopravky“, se kterým jsem se seznámil vskutku hodně netradičně. Točil jsem totiž maturitní ples jeho dcery. A ve finále si vyslechnul prosby na nějaké extra dotáčky. Slovo dalo slovo, znáte to. Od té doby se z nás stali přátelé, je to tuším minimálně patnáct let. Pak jsem také fotil její svatbu. A o Markovi navíc vím, že u policie končí, má ostatně dávno „odslouženo“. Únava z práce a všechno to kolem, co jsem ohledně policejního sboru popisoval nedávno, si zkrátka vybralo svoji daň.
Nicméně i přes blížící se konec jsem nebyl odmítnut a na slíbené kafe se můj kamarád opravdu dostavil. Z dcery maturantky je dávno maminka s vlastními dcerami ve škole, kdysi atletické figury nás obou doznaly také nepatrných změn, letí to. A můj dotaz, jak to vlastně je s oním „namátkovým“ výběrem, mého dávného kamaráda rozesmál. „Já to ale nesmím prozrazovat, je ti to jasné?“ – „Ani když končíš?“ Můj smích a prosebné oči by v tu chvíli asi obměkčily každého. „Ani když končím. Navíc tam ještě pořád jsem. Ale něco asi můžu.“ – „Sem s tím.“
Lidé jsou pro policii důležitější než auta. Nečekaně hodně
„Tak v prvé řadě, víc nás zajímají lidé než auta. To mnoho lidí vůbec netuší, jenže my z principu policejní práce postupujeme podle kritérií společenské nebezpečnosti. Chápeme, že někdo nemá peníze. Chápeme, že jezdí Vectrou z třetí ruky za dvacet tisíc jen proto, že zkrátka nemá na lepší. Něco ti povím. Nevím, jak jinde, ale v mojí partě se opravdu nikdo nehojil na prkotinách a detailech, čistě jen proto, aby si zchladil žáhu. Samozřejmě, úplné vraky nemůžeme tolerovat, už jen kvůli bezpečnosti těch samotných lidí.“
„Ale abychom někde přeměřovali zástěrky nebo do posledního detailu kontrolovali povinnou výbavu? Fakt ne. To jsou legendy. Nikdo na to nemá čas, náladu, nic. Jsme taky jenom lidé, taky máme rodiny, taky řešíme finance, taky máme ve sboru samoživitelky s třemi dětmi. Co uděláš, když takovou zastavíš? Necháš ji hrabat se někde v kufru s jedním klíčem na kola a trojúhelníkem z dob Marie Terezie jen proto, aby sis dokázal, jakej seš king? Fakt ne.“ Zamyšleně u toho míchal kávu, jako by se mu vracely nějaké vzpomínky.
„Měli jsme pár takových, ale většinou jsme se s nimi rozloučili nebo to zkrátka sami nevydrželi a nechali se převelet jinam. Nemáme chuť někomu komplikovat život jen proto, že nemá peníze. Speciálně v dnešní době.“ Díval jsem se na něj a v duchu se mi vracely všechny vzpomínky na naše společné akce, na focení svatby jeho dcery, na to sezení dvě hodiny po půlnoci, kdy už všichni odešli a zůstali jsme tam jenom my dva. Policajt a svatební fotograf. Jak vtipná kombinace.
„Pašík“ jako roztomilý slang. Pro méně „roztomilé“ osoby
„A komu tedy máte chuť znepříjemnit život?“ Nevím, jestli to byla vtipná otázka, ale vytrhla Marka ze zamyšlení a míchání kávy. „Pašíkům.“ To jsem se pro změnu rozesmál já. A musí přijít malé vysvětlení: toto je typický policejní slang pro pachatele. Trestného činu či přestupku, pochopitelně. „Pašík“ nebo taky „pačo“. Jak prosté, milý Watsone. A Marek dodal: „My nemáme chuť. Nás to popravdě taky občas nebaví, stejně jako tebe nebaví psát nebo fotit. Ale je to zkrátka naše práce.“
„Čili velmi stručně řečeno: nejvtipnější na tom celém totiž je, že někteří z těch, co se s námi opravdu nechtějí potkat, udělají nakonec všechno proto, aby se potkali. Protože prostě uvažují jinak, než uvažujeme my. Což je mimochodem jeden z hlavních důvodů, proč policajti nakonec dopadají pachatele: každý uvažuje úplně jinak. A proto je také nejhorší zločinec bývalý, zasloužilý polda. Protože přesně ví, jak budou ti proti němu přemýšlet. A přesně ví, co budou chtít udělat. To opravdu nechceš. Ale to sem asi nepatří.“
Zájmové osoby jdou často policii samy naproti
„Co tedy udělají ti, co se s vámi nechtějí potkat?“ To mne opravdu zajímalo, protože takto jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Asi nejsem ten správný „pašík“. „To je jednoduché. Dají si na oči tmavé brýle, i když je venku pomalu tma. A k tomu si oblečou mikinu s kapucí a tu kapuci si natáhnou. Přesně takovou, jakou máš teď na sobě ty.“ Vyprsknul jsme kávu smíchy. Aha. Tak přeci jen budu pašík. Měl jsem na sobě moji oblíbenou mikinu nejmenované značky na 4 písmena. Tmavě modrou.
„Tak přesně někoho takového bereme zcela okamžitě. A velmi často se nemýlíme. Dále: samotná reputace značky a typ vozidla. Rychlá auta, auta, s kterými se jezdí agresivně. Typicky BMW, jasně, ale i sportovní Audi nebo Mercedesy. A překvapím tě, RS verze Škodovek. Speciálně ty hodně okatě vytuněné, co je rozeznáš na kilometr daleko podle svícení i zvuku. Ty to mají skoro jisté. A překvapilo by tě, koho občas najdeš za jejich volantem.“
Nepochopitelné postupy, pokud se chcete vyhnout kontrole
„A jak často to je poslední jízda dotyčného za oním volantem, někdy pravda na hodně dlouho.“ – „To ho jako seberete?“ vypadlo ze mě. „Samozřejmě, někteří jsou opravdu nepoučitelní. S vyhýbáním se nástupu do výkonu trestu, se zákazem řízení sednou do černého vytuněného BMW s vykuchaným výfukem a nezaplacenou pojistkou. Takové myšlenkové pochody opravdu nechápeš.“ Nechápu, to má Marek pravdu. To už musí být někdo hodně mimo, pokud tohle udělá. Ale evidentně udělá.
„A opačně, kdo vás v podstatě nezajímá?“ Marek vypálil zcela bez rozmyšlení: „Přesný opak toho, co jsem ti řekl. Lidé v normálních, umytých, udržovaných autech. Co jim je vidět do očí a dovnitř auta. Co jezdí podle předpisů a neuhýbají pohledem, když se na ně díváme. Ti všichni mohou považovat opravdu za náhodu, pokud si je vybereme. A dopředu tušíme, že to skončí zasalutováním a popřáním šťastné cesty. A často se nemýlíme.“
Můžete to možná brát jako malý návod k tomu, jak se vyhnout kontrole. Ostatně, jakou máte s policejními kontrolami zkušenost vy? Bylo ze strany policie podle vás vždy všechno v pořádku? Dejte nám vědět do diskuse, děkujeme!
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 11065
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 5776
