Školák se sluchátky v uších kráčí přímo pod kola auta. Štěstí, že měl řidič kameru a pohotovou reakci

Následující video je v mnoha směrech výjimečné. A současně i odlišné od všeho, co jsme tady z palubních kamer dosud měli. Výjimečné tím, že se v něm v podstatě nic nestane, neteče nikde krev ani neskřípou plechy. Přesto ta krev tuhne v žilách při sledování některých záběrů. A troufnu si tvrdit, že zejména v řidičích z našeho videa „by se krve nedořezal“. Výjimečné tím, že v něm jde o to nejcennější, co máme: o naše děti. Tak se na ten (celkem velký) malér pojďme podívat společně.

Moderní technologie cestou do pekel

Nemusíte být experti na digitální technologie, abyste zaznamenali drtivý nástup bezdrátových sluchátek v uších chodců, děti ze všech stupňů škol z toho pochopitelně nevyjímaje. Nejčastěji bílé „špunty“, mnohdy doprovázené krátkými tyčkami, ční z uší páťáků základní školy, stejně jako slečen gymnazistek před maturitou. Spojeni s telefonem si užívají nekonečný proud hudby a velmi často pak ztrácí ponětí o realitě. Není divu, do oblíbeného songu se jde zaposlouchat snadno.

iZdroj fotografie: Se souhlasem STOP CHAM

A aby toho nebylo málo, jednotliví výrobci sluchátek se předhání v tom, který model bude mít nejdokonalejší potlačení okolního ruchu. Jinými slovy, jsme schopni odfiltrovat všechno krom signálu z telefonu. Sofistikované mikrofony na sluchátkách dokáží v kombinaci s chytrými algoritmy opravdové zázraky, o nichž se jen několik let zpátky nezdálo ani protřelým „hifistům“ s jejich drahými soupravami a desítky kilogramů těžkými reprosoupravami. Dnes stačí telefon, streamovací služba, kvalitní sluchátka – a město je vaše.

Něco uhlídáte, ale ani anděl strážný nelétá tak rychle

Problémem je, že nejen město. Ale i chodníky a silnice. Jak vidíme z videa, děti se pod auta vrhnou naprosto nečekaně, o to však s větší razancí. Museli byste mít reflexy pilota Formule 1 a být permanentně na 500 % vybičováni a ve střehu, abyste dokázali vždy a všude zastavit včas. Řidiči ve videu to štěstí měli, respektive především to štěstí měly ony děti. A možná si to často ani neuvědomují: „co má kola, má brzdy“, to byla oblíbená „hláška“ v jednom z mých třídních kolektivů. Nedělám si iluze, že to dnes bude jiné.

iZdroj fotografie: Se souhlasem STOP CHAM

Nebude, resp. bude to ještě horší. Jak z toho ven? Špatně. Jedno řešení, pravda pro ty děti velmi nepopulární, bych možná měl. Pokud mám doma středoškoláka, budu asi schopen se s ním domluvit na „pravidlech hry“, jsou to v podstatě dospělí lidé. Pokud však někdo teprve objevuje taje školní docházky „na základce“, obávám se, že bych se nevyhnul zákazům. A zabavovaní. Koupím ti, co budeš chtít, ale nedám ti sluchátka do školy, promiň.

Možná uslyším deset tisíc důvodů, proč ano a jak jsem neskutečně nemožný, zastaralý a hrozný. Bez odporu souhlasím. Maje za sebou tři puberťáky, dnes již všechny dospělé, jsem se podobných debat něco naposlouchal, a to se prosím v „digitálních hračkách“ vcelku orientuji. Teď si vlastně říkám, jaké jsme měli všichni štěstí. Ale pokoušet ho znova a pod stromeček nadělit poslední iPody Pro, co odfiltrují start raketoplánu? Ne, děkuji, už nechci. Asi mi je cennější se s tím dítětem po škole znovu shledat než vidět podobně šílené záběry jako z našeho videa. Jak to vidíte vy?