Jsou videa, která si zkrátka musíte pustit minimálně třikrát. Není spíš pětkrát. Neb hlavní děj v nich proběhne opravdu v mžiku sekundy a aby jej člověk dokázal správně rozklíčovat a pochopit, musí jej shlédnout opakovaně. Pak jsou videa, z kterých na první, druhý i jakýkoli další pohled mrazí, a znovu se na ně dívat v podstatě nepotřebujete. A pak jsou videa, která jsou kombinací obou kategorií. Jakkoli se to může zdát jako protimluv. Právě sem patří následující video. Nenechte se prosit. Ale prosím, posaďte se nejdřív.

Dodávka zcela bez brzdění narazí do stojící kolony

Protože to, co je díky palubní kameře ve videu vidět, by s vámi mohlo tak trochu zamávat. Ne, tohle by nechtěl zažít nikdo. A nechci vůbec domýšlet, jak asi dopadnul řidič (nebo řidička?) dodávky, která v podstatě bez brzdění narazila do posledního vozu stojící kolony a během vteřiny se položila na bok. Člověk si až u takového videa uvědomí, jak značnou energii z nárazu musel vůz pohltit, když i poměrně velká „krabice” se dostala do vzduchu, jako by byla z papíru.

Nově vyrobené vozy v EU budou mít od letošního roku z výroby systém automatického brzdění

A dodávky nemívají extra velké deformační zóny, z principu. Řidič v nich sedí spíše nad motorem, než před motorem a poměrně blízko čelnímu sklu i přední části vozu. Pojďme si to ale celé zrekapitulovat. Na záběrech vidíme stojící kolonu na dálnici, kde všichni ti, co do ní dojeli jako poslední předpisově pouští výstražné blinkry. Odhaduji, že vedle jedoucí dodávka jede zcela brzdění rychlostí 80-90 km/h. A tipuji, že řidič za volantem se věnuje mobilnímu telefonu.

Psal zprávy? Sledoval TV? Ve finále je to nakonec jedno

A protože jízda po dálnici je „nudná a stereotypní”, stačí, když se jednou za pár vteřin podívá před sebe. Co by, pořád rovina, navíc tempomat udělá práci za vás. A že někde v dálce blikají čtyři blinkry na všech autech, co tam stojí, a u všech svítí brzdová světla? V pohodě, oni se určitě posouvají pomalu dopředu, než tam dojedu, času dost. Musím ještě dopsat tuhle zprávu miláčkovi, že se dnes večer uvidíme po sedmé jako posledně, a že si to určitě pěkně užijeme.

Nevím, jestli přesně takto vypadala konverzace toho, kdo seděl za volantem, ani nevím, jestli si vůbec psal. Nebo jen koukal na TV na tabletu. Ať tak, či onak, jisté je jedno. Večer to určitě nebylo jako posledně, určitě si to neužil a pokud dotyčný mohl alespoň z lůžka pozorovat lékaře a sestry v nemocnici, hovořil bych o velkém štěstí. Ponaučení? Je zcela jasné. Tohle nikdy nedopusťte. Nikdy nepouštějte ze zřetele, co se děje před vámi, za cenu jakékoli zprávy. Všechno počká.

I na dálnici, kde se to jeví nudné a stereotypní. Jak vidno, během pár vteřin se může všechno změnit. I váš život. Držím palce, ať štěstí stojí stále při vás!