Nejhorší chyby při jízdě na dálnici, děláte je také nebo patříte k dobrým řidičům?

Zodpovědný slušňák, agresivní vybržďovač, permanentní vyblikávač, suverénní frajer, nerozhodný zajíc, dědula v klobouku či jiný sváteční řidič – na všechny tyto další typy řidičů a ještě na mnohé další můžete narazit při jízdách automobilem. Někdy to může být setkání docela příjemné. Nepotěší vás třeba, když někomu uhnete ke krajnici a dáte mu najevo blinkrem, že vás má předjet, on tak učiní a po několika metrech vám poděkuje krátkým stisknutím spínače výstražných světel (tlačítko s trojúhelníkem)? Vaší odpovědí pak většinou bývá probliknutí dálkovými světly. Nezdá se vám pak svět hned o něco veselejší a tráva zelenější? V takové chvíli pookřeje každá okoralá duše a to pak máte chuť manželce odpustit i včerejší úlet s vaším nejlepším kamarádem 😉

Jsou ale případy (a těch bude asi bohužel poněkud víc), kdy o podobná setkání nestojíte ani náhodou a nejraději byste na ně co nejdřív zapomněli. Ať už tedy patříte do jakékoli kategorie řidičů, měli byste jezdit výhradně tak, jak udává zákon. A to i takovým způsobem, abyste si nevysloužili troubení jako nějaký paroháč a abyste nezpůsobili zbytečně nehodu. Nevíte, co to znamená? Zkuste se pro jistotu mrknout na našich pár doporučení

1) V jakém pruhu na dálnici jezdit

Zde zákon hovoří jasně – jezdí se vpravo, levý pruh slouží k předjíždění nebo objíždění. To platí na dvou a více pruhových komunikacích, které jsou v jednom směru a mimo obec. Že cesta v pravém pruhu vypadá jak po nájezdu sovětského tanku? Že je tam plno pomalých kamiónů? „Osud“, říkalo se na vojně. Prostě se držíte vpravo. Při předjíždění a objíždění se vždy vracíte zpět do pravého pruhu. Pokud vás zláká možnost předjet retardovaného řidiče (máme tím na mysli to, že je pomalý, ne, že je mentálně pozadu) zprava, dopouštíte se tím vážného dopravního přestupku.

Pouze v případě, když hodláte odbočovat, se můžete zařadit do požadovaného pruhu. Samozřejmě tak učiňte až ve vhodnou chvíli, sice s dostatečným předstihem, ale ne zase 10 km předem.

Pokud jedete dlouho v levém jízdním pruhu a je jasné, že nepředjíždíte, tak se opět dopouštíte přestupku.

Pokud se ovšem ve všech pruzích pohybují kolony aut a vy jste omezeni rychlostí vozidel před vámi, tak se jedná o souběžnou jízdu a v tom případě můžete jet i v jiném než pravém pruhu. Zároveň, pokud jedou auta v jednom pruhu rychleji než ve druhém, nejedná se o předjíždění. Souběžná jízda je právě ta výjimka, kdy je možné pomalejší auta „podjíždět“ pravým pruhem.

2) Řazení do nejrychlejšího pruhu přes prostřední pruh

V tomto případě platí několik zásad. Nejprve vyhoďte včas blinkr. Tedy ne doslova, ne jako ti policajti, co si na řezání zatáček v autě vozí motorovou pilu. Poté zkontrolujte situaci ve zpětném vnějším i interiérovém zrcátku. Z důvodu existence mrtvého úhlu není vůbec od věci rychle se mrknout za sebe. Nezapomeňte, že přejíždíte přes prostřední pruh. Ve zpětném zrcátku tak nemusíte zahlédnout auto jedoucí uprostřed.

V prostředním pruhu nezůstávejte dlouho ani z důvodu rychlého uvolnění cesty rychlejším vozům. Považujte vždy prostřední pruh jen za jakousi přestupní stanici do levého či pravého pruhu, podle toho, kde chcete dále jet. Pokud neodbočujete, tak se opět co nejdříve vraťte do pravého pruhu.

3) Když se dva rozhodnou zařadit do prostředního pruhu

Hasíte si to zrovna v levém jízdním pruhu a chcete se zařadit do prostředního. V ten samý moment se ke stejnému úkonu, tj. k jízdě v prostředním pruhu, jako naschvál rozhodne i řidič v pravém jízdním pruhu. Jaké je řešení? Přednost má řidič zprava. Ovšem pro řidiče směřující z pravého pruhu doprostřed platí, že musí na tuto skutečnost upozornit včas směrovými světly, a ne až na poslední chvíli. V opačném případě, kdyby vám tímto manévrem způsobil nehodu, tak bude mít co vysvětlovat. A jak se říká: co neubrzdíš, to neukecáš.

Stejné pravidlo platí, pokud se jedná pouze o dvouproudovou silnici. Auto vpravo má přednost, ale musí zavčas zapnout blinkr.

4) Najíždění do průběžného pruhu

Pokud vjíždíte na hlavní silnici či dálnici připojovacím pruhem, tak ten je na začátku oddělen svislou čárou. Slouží k uzpůsobení rychlosti jízdy, a to tak, abyste v místě přerušované souvislé čáry mohli bezpečně a co možná nejplynuleji najet do průběžného pruhu. V každé případě mají auta v průběžném pruhu přednost a vy zkrátka musíte počkat na správný moment nebo na někoho ohleduplného, kdo vás pustí. Což by ovšem nemělo znamenat, že vás pustí tím, že si najede do levého pruhu. Pro vás je to sice příjemné, že nemusíte sundávat nohu z plynu, pro něj to ovšem znamená, že tím porušuje zásadu č. 1.

V místech, kde přechází dva pruhy do jednoho a není jasné, který z nich je průběžný, platí, že řidič v levém pruhu nijak nesmí ohrozit auta jedoucí vpravo.

5) Zipování aneb kdy a kdo má pouštět vjíždějící auto

Cílem tzv. zipování je zaručit plynulý provoz na silnici v místě, kde jeden pruh končí, resp. umožnit střídavé řazení aut v místě zúžení. V případě, že auto vyjíždí z připojovacího pruhu a auto před vámi jej nepustí, vy byste tak učinit rozhodně měli. V případě více aut, která sjíždějí z připojovacího pruhu, by se auta z toho průběžného měla takto systematicky střídat a zamezovat tím vytváření kolon. Jeden pustí, projede auto z připojovacího pruhu, pojede auto z průběžného pruhu a zase z připojovacího. A tak dále. Pravidlo o zipování je přímo zakotveno v § 12 odst. 5) zákona o silničním provozu 361/2000 Sb. I jeho prostřednictvím tak původně české slovo zdrhovadlo získává přesně opačný význam a funkci – nikoho nezdržovat.