Jaký je nejhorší český policista v akci? Ten zkorumpovaný, u vymáhání peněz se navíc ještě nechal natočit

V italském kultovním seriálu Chobotnice, pojednávajícím o praktikách mafie na Sicílii se komisař Cattani několikrát dostal do situace, kdy korupce prorostla jak mezi jeho „kolegy“ v policii, tak i mezi prokurátory nebo soudce, kteří celou věc dozorovali. Pamatuji si dobře na bezmoc a frustraci hlavního hrdiny, když zjistil, že je vlastně sám proti všem. A že najednou neví, komu může věřit, zejména když mu před časem zastřelili jeho nejbližšího parťáka.

Vždyť se „zas tak moc nestalo“. Opravdu ne?

Záměrně začínám v takto ponurém duchu. Zmíněný seriál opravdu nebyl esencí optimismu a kdo si pamatujete na jeho do morku kostí se zařezávající úvodní znělku, potvrdíte mi, že člověk zvážněl, jen ty tóny slyšel. Naproti tomu v policista v našem videu „jenom“ vybírá pokuty do vlastní kapsy, v zásadě jde tedy o drobné, nikdo nikoho neohrožuje, nevydírá, všichni jsou ve finále v spokojeni. A tak by to vlastně mělo být. Nebo ne? Ne, nemělo, samozřejmě, že nemělo.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Korupce je jeden z nejhorších zločinů, protože je ve finále schopna podkopat a znevěrohodnit celý systém, na kterém stojí samotná existence státu a jenž ke svému dennodennímu fungování nezbytně potřebuje důvěru občanů. Jakmile ta není, nebo se začne ztrácet, začnou se hroutit všechny stavební kameny demokracie, jak je známe odjakživa. A jakmile se navíc ztratí důvěra v ozbrojené složky státu, dostává se tento stát na úroveň temných vojenských diktatur.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ve kterých, když se (a že vám to opravdu nepřejeme) dostanete do konfliktu s mocí, policií či „pouhými“ úředníky municipalit nemůžete opravdu doufat, že se s vámi bude nakládáno podle práva. Na policejní stanici v Hondurasu s pouty na rukou asi nečekáte světlou budoucnost a zacházení dle zákona. Jaký je rozdíl mezi dopravním policistou v Čechách, vybírajícím do vlastní kapsy a policistou v Hondurasu, čekajícím na úplatek, za který vás pustí? Odpověď je stejně jednoduchá, jako mrazivá. Žádný.

Výběrčí daní do vlastní kapsy

V obou případech jde o kolosální zneužití pravomoci, kterou dotyčným jedincům přidělil stát. A dostáváme se opět na začátek. Neb oba dva ten stát bezprecedentně zradili, svým konáním přímo přispívají k tomu, aby se důvěra ve státní zřízení rozpadla na prach. Podobně jako když policejní a dozorové orgány se začnou shovívavě chovat k hříšníkům z vlastních řad a ústy svých tiskových mluvčí se následně vymlouvat, že dotyčného potrestat a zbavit výsluh vlastně nešlo.

Posledně jmenovaný precedent, avšak shodou okolností nikoli jediný docela nedávno rezonoval i českými médii a veřejností. Dokud se těchto „stínů a duchů“ definitivně nezbavíme, dokud připustíme, že mohou vznikat domněnky a úvahy o tom, že někteří jsou si před zákonem rovnější, a to dokonce i ti, jenž se oním zákonem dennodenně „zaklínají“ – tak do té doby nemáme šanci na vzestup. Dokud budou „výběrčí daní, poplatků a podobné dávky“ do vlastní kapsy beztrestní, nebo jen symbolicky trestaní, nezmění se nic. I když jde o jednoho (doufám už bývalého) „dopraváka“ za 200 euro. Čistého. Nebo vlastně špinavého.