Zřejmě nejspravedlivější míra na světě je čas. Měří všem naprosto stejně, jakkoli si to my čeští muži při pohledu na George Clooneyho nebo Brada Pitta tak úplně nemyslíme, ale s tím zřejmě nic nenaděláme. Dámy mají stejné pocity při pohledu na Keiru Kneightly, někomu je zkrátka dáno a má i jiné možnosti než drtivá většina populace. Co je ovšem zajímavější v našem oboru, je to, jak nenápadně plyne čas kdysi revolučním vozům. A jak „zestárly“ do krásy. Pojďme se na jeden obzvlášť výrazný případ podívat společně.

Sága rodu začala před 27 lety. Neuvěřitelné

A rovnou musím poznamenat zcela osobní zkušenost: první generace tohoto vozu se mi ukrutně nelíbila. A to je ještě možná velmi mírné přirovnání. Přišlo mi zkrátka, že tvar je zcela podřízen formě, jakkoli jsem tedy nevěděl, proč by první pionýr hybridního pohonu nemohl mít normální, elegantní karoserii. Na jejím přísně kapkovitém tvaru byla znát snaha o aerodynamiku, která je všem (dnes již šesti generacím) vlastní. A zároveň posloužila jako poměrně solidní identifikační znak, neb na silnici si je většinou nespletete. Už víte, o kom píšu?

iZdroj fotografie: Michal Sztolár pro AutoŽivě.cz

O Toyotě Prius, pochopitelně. První generace se začala vyrábět v Japonsku 10. prosince 1997, tento rok bude tedy Priusu (a hybridnímu systému od Toyoty) neuvěřitelných 27 let. Původní prodejní cíle (12 tisíc vozů prodaných v Japonsku) byly hned první rok citelně překročeny a Toyota začala dodávat japonskou (a tedy pravostrannou) verzi i do ostatních zemí, kde preferují volant na opačné straně, než jej máme my. Čili Nový Zéland, Austrálie a další. Až teprve v roce 2000 se rozběhla výroba pro celý svět. Sága Prius mohla začít.

Elektronika „vykradená“ z japonského superexpresu. Jak typické

První „pionýrskou“ hybridní pohonnou jednotkou byla kombinace 1,5litrového čtyřválce 1NZ-FXE s výkonem 58 koní a točivým momentem 102 Nm. Zdá se vám to málo? Má to zajímavé vysvětlení. Motor s vrtáním 84,7 milimetru a zdvihem 75 milimetrů měl kompresní poměr 13,5 : 1, nicméně za běhu docházelo k pozdějšímu zavírání sacích ventilů, čímž se efektivní hodnota kompresního poměru dostávala na 9,5 : 1. Jinými slovy, konstruktéři se pokusili o simulaci úsporného Atkinsonova cyklu.

Spalovacímu motoru sekundoval elektromotor o výkonu 40 koní, točivém momentu 305 Nm a pracovním napětí 288 V. Jeho napájení zajišťovala baterie o stejném jmenovitém napětí 288 V, nominální kapacitě 6 Ah a hmotnosti přibližně 45 kg. Z dnešního pohledu to celé vypadá poněkud archaicky, ale fungovalo to. A s odstupem času nutno dodat, že bezchybně. Čtyřdveřový sedan (4,3 x 1,7 x 1,5 m) měl hmotnost vcelku přijatelných 1 250 kilogramů, tedy méně, než má mnohý dnešní malý hatchback bez jakéhokoli elektropohonu na palubě.

iZdroj fotografie: Toyota

A jedna technická perlička pro nadšené japanology. Případně „Toyotalogy“. Vysokovýkonné tranzistory použité v invertorové jednotce byly stejné, jaké se používaly v superexpresu Shinkansen. Aha. Možná tady někde pramení legendární spolehlivost, kterou jsou vozy značky Toyota tolik pověstné. Použijeme to nejlepší, co máme, a zkonstruujeme to tak nejlépe, jak jen to dokážeme. A co je na tom celém nejlepší: nabídneme to pořád za cenu, která je pro většinu zájemců z dané cílové skupiny přijatelná. Jak řekli, tak udělali.

Druhá generace zařídila nehynoucí slávu Priusu

Druhá generace Priusu přišla v roce 2004 a všechno bylo náhle jinak. Místo poněkud nevýrazného sedanu se poprvé Prius představil s pro něj nadále typickou „kapkovitou“ karoserií liftbacku, designovaného s očividným důrazem na aerodynamickou čistotu. Cíl je jasný: pokud chceme šetřit s naším hi-tec pohonem, nemůžeme to ztrácet na odporu vzduchu. Dosažené Cx 0,26 nepotřebuje komentáře. A byla to očividná trefa do černého: trh explodoval a objednávkové knihy Toyoty se plnily rychleji, než expres Shinkansen uháněl se svými cestujícími japonskou krajinou.

VIDEO: Taxikář v Priusu je vražedná kombinace. Vjede do cesty, vybržďuje a nakonec hodí lahví

A přišla i ocenění odborných porot: V roce 2004 dostává Prius cenu Auto roku magazínu Motor Trend, Auto roku severní Ameriky, Mezinárodní motor roku a Nejlépe navržené auto roku magazínu Automotive Engineering International. Sladkou tečkou je pak Evropské auto roku 2005. Potřebujete více důkazů, že to děláte správně? Zřejmě nikoli. V Americe se vlastnictví a užívání Priusu stává nepsanou normou všech těch, kdož chtějí navenek deklarovat svoji snahu o záchranu planety. Sociální status nového, „zeleného“ tisíciletí? Neviděl bych to jinak.

Spolu s mildhybridem přichází na scénu i plug-in hybrid

Dochází k dalším zlepšením pohonné jednotky, napětí elektromotoru se zvyšuje na 500 V, zůstává poměrně nízká míra dobíjení baterie – mezi 40 a 80 procenty. Díky čemuž ale baterie běžně vydrží 350 000 kilometrů, výjimkou nejsou ani půlmilionové nájezdy. Malé, ale možná zajímavé „kouzlo“ Toyoty. Od roku 2006 se navíc začíná testovat Prius nejen jako mildhybrid, ale i jako PHEV – tedy plug-in hybrid. Další generace přidávají na výkonu, vybavení, prostornosti. Co se nemění, je již zmíněná spolehlivost, kterou jsou Priusy (přes svoji komplikovanou konstrukci) proslulé.

Toyota zničí Teslu a změní trh: Vymyslela revoluční baterii. Dojezd 1 200 km, nabito za 10 minut

Stále však máte při pohledu na jeho karoserii pocit, že jde tak trochu o experiment a že stále je forma o kousek napřed před elegancí. Ten kousek se sice stále zmenšoval, ale stále byl přítomen. Až do poslední generace. Její karoserie by mohla nést podpis kohokoli z italských velikánů automobilového designu a nepřišlo by vám na tom vůbec nic divného. Nádherná, vzdušná karoserii se zajímavě lomenou spodní linkou oken zaujme na první pohled krásou, nikoli tím, jak sofistikovanou technologii ukrývá pod kapotou.

iZdroj fotografie: Toyota

V Čechách se Prius nabízí jako plug-in hybrid od 1 150 000 korun, s celkovým výkonem pohonné soustavy 223 koní a E-CVT převodovkou s plynule měnitelným převodem. A především s extrémně nízkou spotřebou, dle cyklu WLTP mezi 0,5 až 0,7 litrů na 100 km. To je opravdu spotřeba na deci, nikoli na litry. To vše zabalené v „kabátě“, jenž by směle mohl do soutěže o nejkrásnější auto světa. Kdo by to před těmi 27 lety řekl? Toyota zaslouží za celou ságu Prius jednoznačně palec nahoru, co myslíte?

Galerie