Některé moderní diesely bez problémů plní poslední emisní normy a ještě k tomu nabídnou spolehlivost a odolnost. Přesto je Evropa hodila „přes palubu“. Nerozmyslíme si to ještě?
Že se rozvoj spalovacích motorů zastavil přesně v okamžiku, kdy dosáhly emisních i technických vrcholů a staly se z nich jednotky natolik ekologické (i ekonomické), jako ještě nikdy předtím, je obecně známá skutečnost. Dalo by se to přirovnat například k maratonskému běžci, jehož bychom nechali uběhnout 42 kilometrů a oněch posledních 195 metrů bychom ho vyzuli z treter, sundali mu dres, startovní číslo a řekli „Změna pravidel! Všechno je jinak!“ Zdá se vám to přitažené za vlasy? Nám také. Tak se na to pojďme podívat.
Moderní diesely ušly ohromný kus cesty
Vývoje spalovacích motorů je starý stejně jako jsou staré automobily samotné, tedy nyní jíž hodně přes sto let. Za tu dobu pohon automobilů a spalování benzínu nebo nafty pokročilo tempem, o kterém se zakladatelům automobilismu pravděpodobně ani nezdálo. Jejich dýchavičné, nespolehlivé a technicky nedokonalé jednotky o výkonu několika koňských sil jakoby ani nebyly přímými příbuznými dnešních moderních motorů, schopných dostat z litrového objemu bez problémů sto koní, nebo naopak jezdit za několik málo litrů nafty či benzínu.
A to i při splnění poslední emisní normy Euro 6. Dalo by se říci, že kdyby nepřišla všechna ta nesmyslná emisní, povolenková a další omezení, tak by se zkrátka vyráběly vyspělé, v maximální možné míře ekologické motory. A bylo by. To by však nebyla současná bruselská garnitura, aby ze spalovacích motorů neudělala cosi jako původce všech ekologických škod. A začala je nevybíravě likvidovat, drakonicky zpoplatňovat a prosazovat elektromobily jako jedinou vhodnou alternativu.
EU je efektivní organizace. V likvidování čehokoli
Navíc bez elementárních znalostí a souvislostí spojených s výrobou a užíváním elektromobilů. Jaké jsou důsledky? Mnoho výrobců vzdává výrobu spalovacích motorů, protože se jim to už zkrátka nevyplatí. Tím spíš, že je na obzoru nová norma Euro 7, která má být v podstatě pomyslným posledním hřebíčkem do rakve evropské „spalovací produkce“. Titíž výrobci se pak pouští do produkce elektromobilů, o jejíž „dobrovolnosti“ si můžeme myslet své. Nebo vy byste snad dobrovolně opouštěli zaběhlé a fungující obchody, kdybyste nemuseli?
A pustili se do něčeho zcela nového, o čem dnes opravdu nikdo neví, jak to nakonec dopadne? Tak vidíte. Nepustili. Zavedeným evropským výrobcům však nic jiného nezbylo, nechtějí-li do několika let definitivně „zavřít krám“, nebo platit Bruselu zcela absurdní (a astronomické) penále za každý motor, za každé auto. Co na tom, že ty motory jsou ekologičtější, než si v Bruselu jsou vůbec schopni připustit. A dokonce existují takové, které Euro 6 kombinují se spolehlivostí a odolností. Pojďme se na ty nejlepší podívat.
Mercedes Benz 220d
A rovnou začněme trochu šlechtickým původem. Tento motor, speciálně jeho verze OM 651 DE 22, je posledním dieselovým 4válcovým Mercedesem o objemu 2143 cm³. Nabízel se do roku 2021. Mercedes diesely vždy uměl, a za 20 let vývoje dovedl téměř k dokonalosti i tento. Motor 220d možná není tak ekonomický jako jeho 2litrový nástupce, ale bude nástupce tak odolný, že zvládne najíždět 400-500 tisíc km? To se dozvíme až za pár let. Do té doby lze bychom pomyslnou korunu nesnímali, a nechali ji na jeho předchůdci.
BMW se nenechalo v „naftě“ nikdy zahanbit
Ze Stuttgartu do Mnichova, aneb B57. Znalci již vědí, ano, tento motor ve výčtu samozřejmě nemohl chybět. „Řadová naftová šestka“ zazářila poprvé v roce 1998 v „pětce“ E39 530d pod kódovým označením M57 a od té doby získala tolik fandů, že ostatní mohou jen tiše závidět. B57 je pak přímým pokračovatelem této legendy. Chcete jeden jediný důkaz? Tento motor velmi ráda používá samotná Alpina. A když v Buchloe dají něco pod kapotu a „pustí to ven“, můžete si být jisti, že nic lepšího kolem nenajdete. 400 koní? Žádný problém? 400 000 kilometrů? Ani to ne. Milujeme tuhle „šestku“.
VW TDI
A jsme doma. I když ne tak úplně, německý pas vám ještě v Boleslavi nedají, ale i to možná jednou přijde. VW TDI pochopitelně nemůže chybět, byť některé jeho inkarnace zrovna odolností neoplývaly. Nicméně, verze 1.6 TDI (EA 288), 2.0 TDI (EA 288 evo) a 3.0 TDI (VW EA897evo) jsou posledními vznětovými agregáty vyráběnými koncernem Volkswagen. A měly by se vyrábět co nejdéle (uvidíme, co to znamená „nejdéle“). Nejmenší z trojice byl oblíbenou fleetovou volbou, a pomalu se odebírá na věčnost.
Zato 2.0 TDI by měl vydržet, jak jen to bude možné. Najdeme jej od kompaktů po užitkové vozy, při dodržení předepsané (relativně finančně dostupné) údržby se umí odvděčit spolehlivostí a schopností vysokých nájezdů. Naproti tomu 3litrové TDI V6 ve variantě EA897evo3 podpořené mildhybridní technologií pohání některé výkonné verze Audi a jeho údržba je adekvátní značce i ceně. Speciálně rozvody pak umí majitelům provětrat peněženku. Co naplat, kdo chce opici, musí mít na banány. Odolnost je mu ale vlastní stejně, jako jeho menším sourozencům.
Renault 1.6 dCi
Z Boleslavi a Wolfsburgu do Francie, nečekaně přímo k Renaultu. Máloco má tak špatnou pověst, jako „dvojková“ Laguna (co na tom, že v zásadě oprávněnou) a s ní se svezly i některé 1.9 a dvoulitrové dCi motory tohoto výrobce. Jejich menší bratr 1,6 dCi je však zatím „vzorňák“, která speciálně pod kapotami užitkových Trafficů najíždí stovky tisíc kilometrů. A pokud motor vydrží „dodávkový“ provoz, zvládne i vaše rodinné auto. A to nejen Lagunu, ale třeba i třídu C od Mercedesu. To nezní jako špatná reference.
Volvo 2,4D
Volvo tak dlouho cizelovalo svůj pětiválcový diesel o objemu 2,4 litru, až se mu z něj podařilo vytvořit opravdu odolnou jednotku. Mimochodem, pět válců měla pod kapotou Volva 850 TDI i legendární 2,5 TDI od Audi, je tedy možné, že Švédům se pět válců natolik zalíbilo, až se pro stejnou koncepci rozhodli sami. Na každý pád, do roku 2016 je bylo možno najít v modelech V70, XC70 a XC60. S neodfláknutou údržbou se majiteli dostaví bonus v podobě stovek tisíc kilometrů, jenž tento motor bez problémů zvládne.
Jak to vidí AutoŽivě.cz
Že jsou moderní diesely nečekaně schopnými pohonnými jednotkami, jsme na těchto stránkách psali již nejednou. Dost dobře totiž nejde skrýt obdiv k lidskému výtvoru se silou lokomotivy a spotřebou rodinného hatchbacku. A spolehlivostí maratónce.
A když navíc dokáží plnit přísnou emisní „Euro šestku“ (mj. i díky AdBlue). Tím spíš nedokážeme pochopit, komu vlastně tolik vadily.
Se spotřebou pár litrů nafty na 100 kilometrů? Soudíme, že jednou tento zákaz vejde do dějin. Jako jedno z nejméně racionálních rozhodnut, které někdo v automotivu udělal. Jak to vidíte vy?
Myslíte si, že zákaz spalovacích motorů byl předčasný?
Přestupky a kriminalita
|
PŘEČTENÍ: 24381
Rady
|
PŘEČTENÍ: 20536
