Letos v červenci je tomu přesně 50 let, co byla v naší zemi otevřená první, tehdy ještě československá, dálnice. Za celé ty roky se změnila.
Dne 12. července 1971 byla oficiálně zpřístupněna první československá dálnice. Ta vedla z Prahy do Mirošovic a měla pouze 23 kilometrů. Přesto však pro historii české dopravy znamenala skutečný milník a naší zemi tak napomohla nejen k relativnímu vyrovnání se s vyspělejšími zeměmi, ale také podpořila důvěru v rozvoj motorismu i našeho těžce zkoušeného národa. V těchto dnech tedy slaví své padesáté výročí. Jak se však od svého počátku změnila?
Původní návrhy „autostrády“
Vše začalo impulzivním návrhem pro vytvoření rychlých cest, jež v době předválečného automobilového rozmachu měly napomoci k lepšímu dopravnímu spojení. Pojem dálnice byl tehdy zcela neznámým termínem, a tak se měl pro tyto cesty využít jiný název – autostrády. Vznikaly tak první plány na propojení protilehlých konců naší země.
Většina těchto návrhů však neměla potřebnou propracovanost, nebo vynechávala velká města či důležité průmyslové uzly. Plány tak zůstávaly jenom na papírech. Po Mnichovské dohodě, kdy celé Československo přišlo o podstatnou část území, se ale věci daly poměrně rychle do pohybu a úředníci za rekordních 12 dní vypracovali plán pro výstavbu pražského dálničního okruhu.
Ten měl původně vést do Jihlavy. Postupně jej ale na mapě prodloužili přes Brno až ke slovenským hranicím. Poté toto dálniční spojení mělo plynule navázat na již vystavěnou dálnici v Německu, díky čemuž se také v březnu roku 1939 zavedla povinná jízda v pravém silničním pruhu. Vystřídala tak jízdu vlevo, která v Československu doposud platila.
„Dálnice – národní cesta“
V roce 1939 tedy oficiálně začala výstavba vůbec první dálnice na našem území. Ta měla kromě svého praktického účelu také napomoci ke znovuobnovení pokřivené národní cti. Tímto krokem jsme se měli začít vyrovnávat vyspělým zemím, které již dálniční trasy měly zavedené a pokračovaly v jejich plynulé výstavbě.
S postupem druhé světové války však výstavba dálnice ztratila svoji prioritu a lidé přišli o původní elán v tomto směru. Celá stavba se tak zhruba po třech letech zcela zastavila a opět byla postupně obnovena až po válečném konfliktu. Tehdy se však vlivem poválečné situace nepředpokládalo, že by opět došlo k motoristickému rozmachu a na stavebních pracích se začalo šetřit.
Po únorovém převratu v roce 1948 začalo však na dálniční stavbě opět ubývat pracovních sil i finančních nákladů, až celá nedokončená dálnice naprosto osiřela. Vynaložená snaha se tak považovala za marnou a zobrazovala pouze připomínku ztracené příležitosti. Pro českou národní hrdost to byla další drobná rána, která se jen připsala k již velké bolesti.
Do třetice všechno dobré
V padesátých letech však opět došlo k nepříliš očekávanému dopravnímu rozmachu a běžné cesty přestávaly být dostačující. A tak v roce 1967 stavební práce byly opětovně obnoveny. Ačkoliv některé úseky zůstaly navždy nedokončené, Československo oslavovalo v roce 1971 vznik první dálnice.
Ta spojovala Prahu a Mirošovice a ze začátku byla dlouhá pouhých 23 kilometrů. „Dálnici tedy máme. Pravda, zatím ji přejedete dřív, než vykouříte jednu cigaretu, ale už při tom můžete snít o tom, že jednou sundáte nohu z plynu až Bratislavě,“ zaznělo tehdy z rádií i televizních obrazovek při večerních zprávách. Netrvalo však příliš dlouho a za pouhých devět let se i tento sen stal realitou. Dálnice skutečně vedla až na Slovensko. Spojení Prahy s Bratislavou se tak uskutečnilo v roce 1980.
Ani po letech není stavba u konce
Ačkoliv stavba dálnice začala v roce 1939, ani do dnešního dne není zcela hotová. Mohou za to každoroční úpravy, dokončování svodidel i jiných bezpečnostních zábran, prodlužování a další zdokonalování. To má přinést nejen lepší požitek z jízdy, ale především musí splňovat veškeré normy bezpečnosti.
Zdroj: ČT24
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 16173
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 19035
