Nevím, kolikátá pětka E39 mi už „prošla klávesnicí“, pět jich určitě bylo. Možná víc? Ta reálná, na kterou dodnes nezapomenu, mne před více než dvaceti lety vezla z nemocnice v Lounech v dost zbědovaném stavu, můj dodnes nejlepší kamarád (přesně ten případ na život a na smrt) seděl za jejím volantem a co pět vteřin koukal na mne, jak se svíjím bolestí na sedačce spolujezdce. Měl jsem za sebou těžkou nehodu, na revers mne z té nemocnice „vysvobodil“ a letěli jsme do Varů. Pětka E39 v hlavní roli. Nenechte se prosit.

Nejlepší záchranka široko daleko pod sluncem

Celé by to bylo na dlouhé vyprávění, to podstatné je, že mi zůstaly střepy z čelního skla v oku a v Lounech to, z nějakého důvodu, nechtěli řešit. Že se to „zahojí“. Pracoval jsem v té době téměř denně s kamerou a foťákem a bylo to navíc pravé oko, u kamer na rameno tedy to „ostřící“. A měl jsem jej odmala citlivější, představa, že o něj přijdu, mne naplňovala zoufalstvím. Nebylo snadné se na ten revers dostat, dodnes nevím, jak se to mému kamarádovi povedlo, ale nakonec jsem se na tu sedačku vedle něj svalil a jeli jsme.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Giełda klasyków

Bolelo mne celé tělo, ale bylo mi třicet a nějak jsem se nad to dokázal povznést, horší bylo oko, kde jsem s každým mrknutím cítil řezavou bolest, která se navíc stále zvětšovala. Dodnes si z té jízdy vybavuju, jak se Jan za volantem snažil v každé zatáčce jet jako po špičkách a pokud možno nikde necuknout volantem, aby naopak na rovinách na to šlápnul téměř na doraz, aby zkrátil vzdálenost i čas. A auto jelo neuvěřitelně, věděl jsem, co má pod kapotou, ale i tak jsem děkoval všem, co se v Mnichově na pětce podíleli.

Kdysi známka nadité peněženky, dnes volba rozumu

Zkrátím to: v nemocnici mne uviděl můj známý očař, co mu v tu chvíli ujelo, nejde publikovat. Za chvíli jsem byl na sále pod nechutně silnou lampou, za půl hodiny bylo na misce asi deset kousků skla, jeden z nich centimetr dlouhá jehla. Byly z druhé strany oka a nebyly tedy vidět, ale já jsem o nich věděl spolehlivě. Netuším, jak se mu to povedlo, ale vyndal je všechny a zachránil mi tím zrak. Dodnes mám jizvu mezi obočím a pod okem. Skleněná památka.

BMW ohlásilo konec spalovacích motorů, poslední kus opustil německou továrnu. Teď už se tady budou vyrábět jen elektromobily

A od té doby si 530d pamatuji jako extra pohodlný (pokud potřebujete) i extra rychlý (pokud také potřebujete) kočár. Paradoxně se ale Jan své 530d zanedlouho zbavil, z poněkud pragmatického (a tak trochu maloměšťáckého) důvodu: podnikal tehdy ve stavebnictví, a když s novou „pětkou“ přijel na jednání, občas tam na něj koukali skrz prsty. Píše se rok 2002, nezapomeňte, E39 530d „v kombajnu“ nekoupíte pod milion, i kdybyste se rozkrájeli, a milion tehdy a milion dnes je taky rozdíl. Lépe se uskrovnit, obchody se hýbou lépe.

„Pětka“ E39 530d je už teď zapsána zlatým písmem v historii BMW

Na kvalitách samotného auta to ale nic nemění. Se 190 koňskými silami, ale především s točivým momentem 410 Nm (ve verzi M57D30 od roku 2000 do roku 2003) od 1 750 otáček jde o konkurenceschopnou jednotku ještě dnes. Před více než 20 lety? Konkurence zalapala po dechu. Řadový šestiválec umně nabídnul kultivovanost svých benzínových sourozenců, vpravdě masivní zátah a to celé korunoval spotřebou, ke které jste se v benzínových verzích neměli šanci ani přiblížit.

Interiér jako kombinace klasiky a luxusu

Interiér je navíc přehlídkou toho, co by se mohlo jmenovat „BMW pure“, pokud by to měl být název pro program z nabídky exkluzivních doplňků BMW Individual. Nic navíc, co by řidiče obtěžovalo a odvádělo od řízení, na druhou stranu vše potřebné, abyste si mohli za volantem jízdu vychutnat v plném pohodlí. A abyste každým okamžikem věděli, kde se vyskytují vaše těžce vydělané peníze. Jakkoli jde o více než 25 let starý koncept, ve vrcholných verzích by bez problémů mohl školit i dnes.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Giełda klasyków

Nejinak je tomu i u námi objevené verze kombi s oním legendárním motorem M57D30 a pětistupňovou automatickou převodovkou od General Motors s označením 5L50-E (A5S390R). Model s třílitrovým šestiválcem musel využívat typ 5L50E, schopný přenést maximální točivý moment 450 Nm. A jakkoli se nám dnes může pět stupňů jevit jako málo, na pohodovou jízdu to tehdy kupodivu stačilo. Stačilo by to i dnes? Pro maniaky, pro něž je 8 stupňů minimum, zřejmě ne. Pro nás ostatní? Bez problému.

Na druhý konec Evropy za jednu noc a v plném pohodlí

S jedním bonusem. V klasickém autě, mezi něž lze tuto pětku bezpochyby zařadit, vám nic nebude „kecat“ do řízení, nebudete se muset složitě proklikávat menu na dotykovém displeji ani nebudete mít pocit, že vašemu motoru cosi chybí – to „cosi“ totiž zmizelo na vrub neustále se upravujících emisních norem. V BMW 530d zkrátka jen sednete za volant, 190 koní a 410 Nm je vám plně k dispozici, aby vás ve vší diskrétnosti, rychlosti a pohodlí převezlo za noc na druhý konec Evropy.

„Když se podvádělo s emisemi, budeme podvádět s elektromobily“. Utajený tým Tesly operuje originálním způsobem

Se spotřebou do 7 l a zastávkou na kávu do 10 minut. V elektromobilu by tohle opravdu nešlo. A na konci cesty vystoupíte svěží a odpočatí. Na kolik si ceníte vůz, který je tohoto schopen? Na půl milionu? Tady klidně půlku uberte. Vyobrazená „pětka“ s nájezdem 132 000 kilometrů je v přepočtu za 250 000 korun, kousek od Prahy. Proč ale ta zmínka o pokutě? Policie prostě tohle auto nemá ráda, protože „s ním jezdí piráti“, a je fakt, že překročit s ním povolenou rychlost o 50 km/h je velmi snadné. Člověk si toho ani nevšimne a ve správním řízení zaplatí pokutu až 25 000 Kč.

Galerie