Sled některých událostí a rozhodnutí se zpětně téměř nedá pochopit. Někdy je totiž zkrátka „všechno špatně“. A můžeme jen hádat, co někoho vedlo k tak zoufalému počínání.
Znáte ten pocit, kdy se pokazí v podstatě všechno, co se pokazit může? Kdy se na něčem, co se odehrálo a čeho jsme dodatečně svědky nedá najít ani jedna světlá, pozitivní chvilka, kdy je zkrátka „všechno špatně“, jak my Češi někdy s oblibou říkáme? Po shlédnutí níže přiloženého videa mne popravdě nenapadlo nic jiného. Nikdy jsem nic podobného neviděl a nikdy nepochopím, proč se dotyčná zachovala tak, jak se zachovala. Bylo deset jiných možností, nevyužila ani jednu. Smutné. Pojďme se na to podívat společně.
Každé závory je možné velmi snadno prorazit
Video nám prostřednictvím kamery, umístěné na konstrukci železničního přejezdu ukazuje auto, přejíždějící koleje již v okamžiku, kdy byla v činnosti výstražná světla. Netřeba psát, že nikdo už nikam neměl vjíždět. Blikalo červené světlo – což je celkem jasný signál, že přejezd je od toho okamžiku „tabu“. Žena ve VW Caddy však přesto na koleje vjela, aby se v tom momentu závory začaly spouštět. Auto následně zastavuje na přechodu. Ne celé – jen jeho konec kouskem na koleje. Pak se totiž stane něco, co nelze logicky vysvětlit.
Nutno ještě dodat, že se jedná o „půlené“ závory. Nepokrývají tedy celou šířku vozovky, ale pouze jeden jízdní pruh. V tomto případě navíc ten opačný. Ale i kdyby zatarasila závora celé auto před výjezdem, cesta k opuštění přejezdu je stále volná. A i kdyby se jednalo o normální, dlouhé závory pokrývající celou šířku vozovky, jsou vždy projektovány a vyrobeny tak, aby byly snadno „odstranitelné“. KAŽDÉ závory se snadno zlomí – stačí vyvinout minimální sílu.
Opravdu to není nic složitého, můžete si to ostatně někdy (opatrně) zkusit i sami: dá se s nimi i hýbat rukama, dokonce i pouhou jednou rukou. Dají se také velmi snadno nadzvednout, stejně jako zlomit.
Stane se něco zcela nepochopitelného
Žena ve videu se však – z nějakého důvodu – zastaví. Můžeme se domnívat, že ji v panice zhasnul motoru. To ale přece není konec světa. Stačí znovu otočit zapalování a nastartovat motor. A i kdyby to nešlo, stačí jít dozadu a auto roztlačit. Stačilo by lehké zatlačení a těch několik desítek centimetrů by se auto pohnulo z kolejí. Stačilo vyřadit na neutrál a odbrzdit. Tento problém mohl být opravdu vyřešen několika způsoby. Netuším, proč si ona dáma ale nevybrala ani jeden z nich.
Hrdinka nahrávky totiž jednoduše utekla. Můžeme si třeba myslet, že se pokusila odejít, aby zastavila vlak. Informovat o hrozící srážce, někam zavolat. To je samozřejmě možné, ale vždy to bude delší, než samotný pokus dostat auto z kolejí. Musíte vědět číslo, na které zavolat. Musíte se také okamžitě dovolat. Musíte být schopna/schopen během několika vteřin pregnantně popsat situaci včetně čísla přejezdu. Z dispečinku musí následně aktivovat tzv. univerzální stop. Ten musí na dané trati fungovat. A teprve potom může vlak začít brzdit. Sami vidíte, že těch „musíte“ je tady poněkud příliš.
Rozjetý nákladní vlak nezastavíte na padesáti metrech
Navíc není možné, aby se vlak jen tak zastavil, brzdná dráha u rozjetého vlaku jsou vyšší stovky metrů, někdy kilometr, jsou to stovky tun v pohybu. Skončilo to tedy nakonec tak, jak to asi v této situaci skončit muselo. Vlak do opuštěného vozu narazil plnou silou a zdemoloval jej. Pravděpodobně to odnesly jen „plechy“ a nikomu se nic nestalo. Já ale stále nedokážu pochopit, jak k takové situaci vůbec mohlo dojít. Možná se něco nepovedlo – ale co? Respektive jinak: Tady selhalo úplně všechno.
Možná stojí za to vrátit se na úplný začátek. Tedy to, že žena vjede na přejezd v době, kdy by to absolutně dělat neměla. Kdyby neudělala tento zbytečný, hloupý krok, k ničemu nemuselo dojít. Zbytek je historie. Příběh, který bude mnohokrát vyprávěn mezi přáteli pokaždé, kdokoli tuto nahrávku uvidí. Je to něco, co se těžko vysvětluje. Je to příklad situace, která by se už nikdy neměla stát – a kde všechno špatně. Nebo jak to vidíte vy? Co měla žena ve videu udělat? Dejte nám vědět do diskuse pod článkem, děkujeme!