Luxusní Mercedes zarůstal 8 let trávou. Nalili do něj palivo a starý diesel bez problému nastartoval

Kvality starých, klasických naftových motorů od Mercedesu jsou snad již natolik legendární, že to ani více nejde. Více či méně uvěřitelné skazky všech taxikářů, veksláků a kolotočářů světa o tom, jak právě ten jejich „Medvěd“ jezdil deset let od rána do večera na téměř ztuhlý olej z „friťáku“, aby nakonec ujel milion kilometrů a byl stále v nejlepší kondici jsou dostatečně známé. Přesto se čas od času objeví něco, co i notně otrlého jedince ve vztahu k autům, mezi něž se řadím, přivede k úžasu. Pojďme se na jeden takový příběh podívat společně.

Mercedes W124 200D byl legendární model

Úvodem jedno doznání. Velmi osobní. Jednoho podobného „Medvěda“ jsem kdysi měl, byl sice poměrně zachovalý, leč na zádi se mu skvělo označení „200D“. A víc asi psát nemusím. Ano, byl to jeden z těch zcela, ale úplně zcela základních dvoulitrů, jenž si pořizovala kdysi německá střední třída, aby si pro ně (po notném ojetí) jezdila česká nižší třída. Jakkoli jsem to auto miloval pro jeho auru, pohodlí a charisma, výkon úplně základního, atmosférického dieselu byl vpravdě tragický už tehdy.

iZdroj fotografie: Mercedes

A dnes by s ním už asi nešlo ani reálně jezdit. Veškeré „zrychlení“ připomínalo lenochoda, pomalu se sbírajícího po zimním spánku, a na předjíždění čehokoli zhruba od 80 km/h jste mohli navždy zapomenout, s výjimkou traktoru uvízlého na polní cestě. Ideálně bez traktoristy. Někdy jsem měl pocit, že naše dávná rodinná Škoda 120 LX jezdila lépe. Alespoň pocitově. Přitom oněch 54 kW (73 koní) a 126 Nm je na 1340 kilogramů pohotovostní hmotnosti v podstatě tak akorát.

Po osmi letech bez problém nastartoval

Jakmile ale v autě jeli dva, již to bylo na dynamice poznat. O čtyřech, nebo dokonce pěti pasažérech nemluvě. Jenže. Všechny dynamické nedostatky byly bohatě vyváženy naprostou mechanickou odolností, o které jsem již tehdy leccos věděl. A která i tehdy, s velmi omezeným rozpočtem, byla jedním z důvodů nákupu vysněného „éčka“. Co jsem však před dobře 25 lety nevěděl, bylo to, že právě jeden z exemplářů W124 200D najde po osmi letech „srůstání se zemí“ jeden z filmařů. A natočí o tom video.

Které v podstatě nepotřebuje komentáře. Ano, takhle se kdysi stavěla auta. A ano, dnes již nestaví, a pravděpodobně již nikdy nebudou. „Meďáku“ při nálezu chyběla baterie a nebyly připojeny některé hadice. Olej v agregátu ale nechyběl a vzduchový filtr byl překvapivě čistý. Filmař doplnil palivo, dolil vodu do chladiče a dal novou baterii. Tím celá „příprava“ po 8 letech stání v lese končila. Motor naskočil, a i když bude potřeba tu a tam něco doladit, s autem šlo bez problémů odjet.

„Devadesátky“ jako doba (kvalitním) autům zaslíbená

Uvnitř navíc bylo neporušené čalounění a celkově interiér byl opravdu ve skvělém stavu. K plné spokojenosti by bylo potřeba opravit i klakson nebo umět vypnout motor… Protože ten běžel dál, i po otočení klíčku a vytažení ze zapalování. Zkrátka „éčko“ W124. Je to na velký potlesk, co říkáte? Jakou máte zkušenost s vozy z „devadesátek“, pro mnohé tedy ze „zlatých časů“ automobilismu? Dejte nám vědět v diskusi pod článkem, děkujeme!