Oblíbenou mantrou všech obhájců elektromobility je to, že jedině elektromobil je hoden názvu „bezemisní vozidlo“. Neboli zcela čisté, své okolí žádným způsobem neznečisťující vozidlo. Opravdu tomu tak je? Nechceme vás nyní nabádat k diskusím s opravdu zatvrzelými ekology, pravděpodobně byste navíc nevyhráli. Chceme spíše popsat celou věc objektivně a posoudit a uznat argumenty obou stran. A na pomoc si přitom vzít materiály jedné z našich nejrespektovanějších univerzit. Pojďme se na to podívat společně.

Elektromobily jsou budoucností osobní dopravy

Úvodem bych si dovolil podotknout, že vůbec nepovažuji elektromobilitu za něco nesmyslného a zavrženíhodného, naopak. I s dnešními technologiemi již může vlastnictví a provoz EV dávat mnohým smysl, dobíjení kolem půl hodiny a dojezd kolem 300 km se stávají samozřejmostí i u levnějších modelů. Budoucnost je nepochybně v elektromotoru, teď jde jen o to, jak rychle bude možné dobíjet a jak velký bude dojezd. Vše ostatní jsou již dnes bez problémů řešitelné technikálie.

Toyota zničí Teslu a změní trh: Vymyslela revoluční baterii. Dojezd 1 200 km, nabito za 10 minut

Pokud se totiž s dobíjením dostanete někam plus minus k deseti minutám a dojezd bude naopak přes 1000 kilometrů, dá se s takovým elektromobilem bez problémů žít, ať si všichni majitelé VW TDI motorů říkají, co chtějí. A čoudí si pod svými okny. A přesně takovou baterii chystá například Toyota, navíc v horizontu několika málo let. A jestli bych někomu v automotivu opravdu věřil, pak to bude zrovna Toyota. Japonci si vůbec dávají hodně pozor, aby jejich prognózy vycházely a aby se na jejich slovo dalo spolehnout.

Elektromobily bezemisní nejsou, dokonce ani jako nové

To však nic nemění na tom, že elektromobily budou opravdu bezemisními jenom stěží. Jak totiž uvádí materiál naší ČVUT, elektromobil je emisní ještě před tím, než jej vůbec poprvé nastartuje jeho první majitel. Citujeme: „Situace je taková, že když elektromobil vyjíždí z výrobní linky, má za sebou zhruba dvojnásobek emisí CO2 ve srovnání s podobným automobilem se spalovacím motorem. Je to dáno zejména emisemi při výrobě baterií, jež se dnes vyrábějí prakticky výhradně v Asii, především v Číně.“

VW kupuje doly na suroviny do baterií, o budoucnosti je rozhodnuto. Koncern chce být „papežštější než papež“

To je tedy první z omylů na konto tak často probíraných nulových emisí. Tím hlavním ale pochopitelně původ elektřiny, kterou elektromobily v té které dané zemi využívají. Pak tedy u toho, kdo bude dobíjet striktně ze svojí vlastní fotovoltaiky, nebo používat jinou, naprosto čistou elektřinu dojde k vyrovnání výše uvedené emisní zátěže asi po 45 tisících ujetých kilometrech. Tedy zhruba za 2 až 4 roky provozu. To na „bezemisní vozidlo“ věru hned zpočátku nevypadá.

Zdroje elektřiny definují, kolik emisí zůstane za každým EV

V reálném světě má ale opradu čistou elektřinu jen málokterý stát. Opět necháme promluvit odborníky z ČVUT: „V Evropě se k tomu velmi blíží Norsko, které vyrábí asi 97 % elektrické energie ve vodních elektrárnách, takže jde o velice čistou energii. Žádný jiný stát v Evropě na tom ale tak dobře není. Poměrně slušně si vede i Francie, kde asi tři čtvrtiny elektřiny pocházejí z jádra. Tam k vyrovnání dojde někde kolem 55 tisíc ujetých km. A také Slovensko zásluhou jaderných elektráren v Jaslovských Bohunicích a v Mochovcích.“

Jak by v těchto výpočtech dopadlo Česko?

A pokračujeme: „Vezmeme-li Česko anebo třeba Německo, elektromobily se na stejnou úroveň emisí CO2 jako auta s benzinovým motorem dostanou až po ujetí přibližně 130 tisíc km, což představuje 8 až 13 let provozu. Při srovnání s dieselovými auty je to až někde kolem ujetých 200 tisíc km. V Polsku nebo v Číně, kde převažuje elektřina z uhelných elektráren, nebude elektromobil při celkovém pohledu CO2 emisně lepší prakticky nikdy, dokud tam nedojde ke změně zdrojů elektřiny.“

Dacia ovládne trh: Benzín do posledního dne a výsměch všem elektrobláznům. A miliony se jenom pohrnou

Jinými slovy: dokud budeme vyrábět elektřinu z tepelných elektrárnách z uhlí, a pak ji „tankovat“ na veřejných nabíječkách, nemůže o nějaké bezemisnosti být ani řeč. Spíše platí ono okřídlené: „Kde má elektromobil výfuk? V komíně nejbližší elektrárny“. Zákazy vjezdů do „bezemisních zón“ nejsou v tomto světle ničím jiným, než pokrytectvím. A ve střední Evropě, s její tradicí v těžbě uhlí a následné výroby elektřiny z něj, to platí více než dvojnásob.

Od října platí nová pravidla pro vjezdy do měst: Nastaly změny pro majitele spalovacích motorů. Lži s emisemi vyšly najevo

Jak to vidíte vy? Měli bychom konečně začít věci nazývat pravými jmény a netvrdit v Čechách, že elektromobil je „bezemisní“? Dejte nám vědět váš názor v diskusi pod článkem, děkujeme!