Ekologický dluh České republiky je něco, co nás bude poměrně zásadně omezovat v běžném fungování i v dalších letech. Možná je tu prostor na opravdovou změnu.
Ekologická situace dnešního světa kolem nás není rozhodně ničím, čím bychom se jako „vyspělá civilizace 21. století“ mohli chlubit. Tisíce tun plastů v oceánech, tisíce definitivně vyhynutých živočišných druhů, zamořené ovzduší a smogové situace v některých částech světa na denním pořádku – zdá se, že jsme nepoučitelní. A opravdu zkoušíme „odolnost“ naší Země tak dlouho, dokud to jenom bude možné. Nebo také nebude možné. Od 18. dubna totiž žijeme na „ekologický dluh“. Pojďme se na to podívat společně.
Evropská unie přináší (praktickou) úlevu pro ekologii
A jakkoli jsme v Čechách velmi „vysazení“ na cokoli, co k nám přichází z Bruselu a dalších orgánů (a sídel) Evropské unie, mám úvodem jednu zajímavou zprávu: jak uvádí nejnovější zprávy EU ze včerejšího dne, Evropský parlament schválil v úterý 23. dubna dvě směrnice, které by ekologickou situaci mohly (alespoň trochu) vylepšit, a možná i trochu vylepšit vztah Čechů k Unii jako takové. O co jde? Zdánlivě to s automobily nesouvisí, ale zdání klame.
Tou první směrnicí je tzv. „právo na opravu“, jež výrobcům přikazuje povinnost opravovat výrobky i po záruční době, opravy zlevnit a zákazníky současně motivovat k tomu, aby se do oprav bez obav pustili, místo vyhození na skládku a koupě nového zboží. Jak se to děje zhusta nyní. Ostatně, kdo z nás neslyšel ono klasické „to už se vám nevyplatí opravovat, kupte si raději nové“. Několik čísel, celkem alarmujících:
„Evropa kvůli zbytečnému vyhazování zboží přijde ročně až o 12 miliard eur, tedy zhruba 303 miliard korun. Při tom vyprodukuje asi 35 milionů tun odpadu.“ – Marcel Kolaja, europoslanec a člen výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů
Kazítkům bude od teď (konečně) konec
Tou druhou směrnicí je pak zákaz tzv. kazítek, jimiž si výrobci velmi usnadňovali prodej nového zboží. Komu z nás se něco „záhadně“ nepokazilo pár měsíců po skončení záruky? A následně jsme neslyšeli onu větu z předchozího odstavce. V automobilovém průmyslu bude na aplikaci obou směrnic poměrně velký prostor, jakkoli bychom nechtěli nikoho z výrobců podezírat z tak nekalých praktik, jako je umisťování „kazítek“ (drsnější pojmenování oné věci nechám na fantazii každého z vás) do elektroniky automobilů. To ale stále není všechno.
Jak totiž uvádí web Ministerstva životního prostředí ČR, počínaje 18. dubnem žijí obyvatelé České republiky na ekologický dluh. Takzvaný Světový den překročení vypočítává mezinárodní organizace Global Footprint Network již od roku 2006. Pro Českou republiku připadá letos na 18. dubna, což je o 6 dní pozdější termín než v loňském roce. Globální den překročení (Earth Overshoot Day) pak připadá na 25. července.
Češi sice umí třídit, ale potřebují přes tři planety
Den překročení je ukazatelem toho, jak velká za námi zůstává stopa na planetě. Toto datum se dá oddálit snížením dopadu na životní prostředí, a to nejen v oblasti průmyslu, stavitelství a zemědělství, ale také dopravy a výroby. Poptávka lidstva po přírodních zdrojích již nyní převyšuje limity a možnosti naší planety. Konkrétně Česká republika by při současné produkci potřebovala podle výpočtu na letošní rok přírodní zdroje 3,38 planet, v celosvětovém kontextu se číslo snižuje na 1,76.
Jinými slovy, jako Češi nejsme nijak extra ekologičtí, potřebujeme zhruba 3x „více planet“, než je celosvětový průměr. O čem to svědčí? Ano, jsme průmyslovou zemí orientovanou na výrobu. To s sebou nutnost zdrojů přináší. Na druhou stranu bychom se možná mohli začít chovat opravdu ekologičtěji (jakkoli jsme evropskými lídry v třídění odpadů), naše až urputné odmítání elektromobilů a vůbec čehokoli jiného krom spalovacích motorů zrovna o velkém ekologickém smýšlení nesvědčí.
Co zkusit úplně jiný model fungování?
V třídění odpadů se obyvatelé ČR zlepšují
Zatímco v předchozích letech třídilo odpad 73 % z nás, v roce 2022 se k třídění hlásilo 75 % dotazovaných. Od roku 1999, kdy v ČR třídění odpadů pomalu začínalo, se tak podíl obyvatel třídících odpad zvýšil zhruba o třetinu.
Zdroj: výzkum pro Autorizovanou obalovou společnost EKO-KOM
A navíc to zřejmě nebudou ani elektromobily, ani hybridy, kdo výrazně otočí ekologickou bilanci tohoto státu. Co ale třeba inspirace jinými zeměmi, kde omezili provoz automobilů a dobrovolně přešli na elektrokola, hromadnou dopravu nebo jen obyčejná kola a chůzi? Není to nakonec cesta k lepší budoucnosti, co myslíte? Dejte nám vědět do diskuse pod článkem, děkujeme!