Když se někdo snaží neurvale dostat do vedlejšího pruhu a po nevyhnutelné kolizi ještě argumentuje těhotenstvím, nedopadne to nikdy dobře. Jako v našem videu.
Níže přiložené video je zvláštním způsobem stejně tak humorné, jako smutné. Když jste tady viděli posledně frajera v BMW, co si vyšlápl na malou Micru a nestíhal se divit, když borec v Micře byl o hlavu větší, musíte se jenom smát. Když vidíte frajera v Audi TT s kšiltovkou a upnutém tričku, jak si něco dokazuje – musíte se jenom smát. Ale tady? Když to dokoukáte, je vám spíš smutno. Jestli jsme na sebe v reálném životě stejní, jako v autech, tak je to docela průšvih. Tak se na to pojďte podívat.
Dva nesmiřitelní, co se potkali na silnici
Video začíná jízdou ke kruhovému objezdu, kde se na auto s palubní kamerou z levé strany tlačí a snaží se jej předjet kombíková Octavie. Evidentně potřebuje na kruhové objezdu odbočit vpravo, jestli hned na prvním nebo až na dalším sjezdu je v tuto chvíli asi vcelku jedno. Důležité je, že se snaží opravdu vehementně. Nicméně, stejně vehementně se jí v tomto počínání snaží zabránit ten, z jehož kamery celou situaci sledujeme. Zrychluje, neuhne ani o centimetr.
A tady bych se s dovolením rád na chvíli zastavil. Určitě se mezi vámi najde mnoho zastánců takto nekompromisního přístupu. Zkrátka neměl přednost, neměl tam co dělat. Kdo jste se dodíval až do konce videa víte, jak to celé nakonec dopadne. Samozřejmě, je tady viník, ale budou všechny ty starosti s případným servisem, plechařinou lakováním stát vůbec za to? Za to, že jsem měl v daném okamžiku pravdu? Není to trochu zbytečná cena? Soudím, že ano.
Přijde mi, jakoby se v daném okamžiku setkali dvě zcela netolerantní entity. Já chci předjet. A já tě tam nepustím. Že to dopadlo špatně, ale pořád vlastně dobře je pak nabíledni. Kde končí tolerance, nastupuje násilí. V autě, doma, kdekoli. Jsme všichni k sobě tak absolutně netolerantní? Nikdo z nás neudělal nikdy chybu a dal by cokoli za toleranci k té chybě ze strany okolí? Ale kdeže. Tomu snad nevěří ani ti, co s oblibou tvrdí, jak mají všechno pod kontrolou. Pod kontrolou tady neměl nikdo nic.
Svádět něco na těhotenství je zoufalé
Finále je jasné, stejně jako smutné. To odbočení doprava zkrátka nemohlo vyjít, když jeden tlačí a druhý nechce uhnout. Skončilo to odřenými plechy (asi). A kolizí přímo uprostřed kruhového objezdu. Všichni kolem museli mít z obou aut nesmírnou „radost“ a bylo asi výhrou, pokud to skončilo jenom u dvou plechů dvou aut. Policie musí být z podobných „kocourků“ též zcela unešená, tohle řešit dnes a denně, tak se snad dají raději na charitu. Smysluplnější počínání.
A úplný závěr s dámou v požehnaném stavu? To už je zcela špatně. Pod srdcem nosí svůj nejcennější poklad, budoucí život, své druhé já, a jednak s ním jede riskantním a ohrožujícím způsobem (co kdyby ten vpravo zareagoval nečekaně, udělal „hit“ a roztočil tu Octavii?), jednak jej používá v diskusi jako argument. To je něco tak nedůstojného, tak dehonestujícího institut mateřství, že je mi z toho vcelku hodně smutno. A to píšu jako chlap, který se do podobných stavů z principu nedokáže ani omylem vcítit.