Kromě klasických a doporučovaných modelů pro „cestování v čase“, jakými jsou MB W124 nebo BMW E39, existují i jiné, neméně zajímavé vozy. Tento je jedním z nich.
Nedávno se mne zeptal můj dlouholetý kamarád, co bych mu doporučil jako „klasické auto ze zlatých časů“. „Chci si pořídit nějaký pěkný, zachovalý youngtimer. A ne moc drahý. A rovnou zapomeň na nějaké Mercedesy nebo BMW, to nechci, a starého Passata nebo Golfa prosím taky ne. Něco zajímavějšího.“ Aha. Malinko se zúžil výběr, ale na to jsem už za ty roky zvyklý. Volvo? Pěkné kousky už žel stoupají na ceně. Saab 9000? Peugeot 605? A potom mě něco napadlo. Jeden zajímavý tip je tady i pro vás.
Překvapení z Německa s pohonem „zadku“
A hned jsem zalistoval mým oblíbeným webem s klasickými vozy a po chvilce jsem měl zcela jasno. Tedy neměl, protože jsem začal horečně dávat do kupy argumenty, proč rovnou i já potřebuju přesně tohle auto a jak moc racionální volba to vlastně nakonec je a jak to zlepší můj celkový život atd. Zkrátka argumenty, které se snaží dát do kupy každý správný petrolhead, když narazí na něco naprosto šíleného a musí si to sám před sebou (aspoň trochu) zdůvodnit. Překvapivé ale je, že u tohoto modelu žádné podobné argumenty vlastně ani nepotřebujete.
Tohle auto totiž není ani za mák šílené, naopak je docela schopné denního života i teď, po téměř 30 letech od zahájení jeho výroby. Má vcelku moderní (a navíc úsporný) motor se zcela dostačujícími parametry, komfortní kabinu, v níž máte vše, co potřebujete, a nic z toho, co můžete postrádat, a celkově na něm ty tři dekády nejsou absolutně znát. A má pohon zadních kol. Levnější verze Mercedesu nebo BMW z těch samých let výroby? Skoro by se to tak dalo říci. I když by se všichni kolem zřejmě smáli.
Tichý dvoulitr zcela dostačuje
Tím autem je totiž „béčková“ neboli druhá Omega v pořadí. S tichým, úsporným dvoulitrem o výkonu 100 kW je mimochodem zcela jasnou volbou rozumu. Mohli jste si totiž poručit ještě 2,5litrovou „vé šestku“, stejně jako třílitr o výkonu 150 kW, ve verzi 3,2 litru dokonce 160 kW. Na druhé straně pak byly vznětové možnosti včetně motoru, který BMW dávalo do trojkové a pětkové řady pod označením 325/525 tds. I s jeho specifickou vysokootáčkovou charakteristikou, kdy to nejlepší bylo až někde nad 3 500 ot/min.
Moje vlastní volba? Právě tento dvoulitr. Nedělal bych z Omegy tajného sleepera, neproháněl bych s ní nikoho před sebou ani za sebou. Naopak, užíval bych si prostorné kabiny a ryze „analogového“ způsobu ovládání vozu. Návrat do devadesátek? Naprosto dokonalý. Když se podíváte na stav tohoto konkrétního tmavě zeleného kusu a srovnáte to s tím, co za něj chce majitel, je to myslím opravdu tajný tip na dostupného youngtimera. 81 000 najetých kilometrů není na interiéru ani exteriéru vozidla téměř vidět.
Nádherná zelená na extra zachovalém exempláři
Naopak, barva se nádherně leskne, kola jsou jako nová a velur na sedačkách nejeví známky opotřebení. Snad jen vědomí, že krom sedanu existuje i prostorné, neméně pohledné kombi, mi zabraňuje v dalších úvahách o tom, že potřebuji nutně právě tento exemplář. Jakkoli je lákavý. Mému kamarádovi (který kombík na rozdíl ode mne nepotřebuje) jsem však níže přiložený link poslal. Zajímavé, dostupné, zachovalé auto z devadesátých let schopné denního provozu? Tohle je jeden z jasných kandidátů. Jak to vidíte vy? Dejte nám vědět do diskuse pod článkem, děkujeme!