Ze snahy vydělat na zákazníkovi za každou cenu a nad rámec obchodní slušnosti se může vyklubat nemilé překvapení v podobě nečekaného zdražení oproti původní ceně.
Někdy je opravdu dobré se před zahájením jakéhokoli jednání, prohlídky nebo nákupu ojetého auta zeptat, kolik přesně bude to které auto na konci jednání stát. Přesně, prosím. Zdá se vám to jako nesmysl? Mně také. Na autě je cenovka, přijeli jsme si pro něj, zaplatíme cenu „C“ (případně obdržíme nějakou menší slevu) a jedeme domů. Kde je problém? No vlastně nikde. Tedy až na to, že auto je náhle dražší o 1 000 euro. U Rolls-Royce by to možná tolik nevadilo, tady se ale kupuje starší bavorák. Pojďme se na tu fintu podívat společně.
Nákup se vám, pánové, právě zdražil. Připravte si peněženky
A úvodem přidám jednu osobní, v zásadě identickou zkušenost. Dělal jsem před lety „poradce při nákupu“ mému kamarádovi, jeli jsme spolu pro jeho vysněný Sharan ve čtyřkolce. Kamarád má chalupu v Krušných horách, potřeboval rodinné vozidlo schopné fungování i v zimě. Moc možností tedy neměl, „Mulťák“ T5 byl mimo finanční dosah, a navíc zbytečně velký. A Sharan se mu odjakživa líbil. Dojeli jsme tedy kamsi k Frankfurtu, auto opravdu nádherné, udržované, Haldex fungoval bezchybně, kamarádovi svítily oči.
Zběžně jsem auto prohlédl i na heveru, zkontroloval údaje a chystali jsme se uzavřít obchod. Majitel nás celou dobu pozoroval, a jak mi pak zpětně došlo, velmi pečlivě sledoval Mariána, jak je opravdu z auta nadšený. Nepřisuzoval jsem tomu v tu chvíli žádnou důležitost, zajímaly mne technické věci. Když jsme však došli do kanceláře bazaru, handlíř bez zaváhání spustil cosi o tom, že cena uvedená v inzerátu je stará a v podstatě omylem napsaná, že nám to auto rád prodá, ale za 500 euro plus.
Znalost jazyka někdy zachrání peníze
Zpočátku jsem nevěřil vlastním uším, a popravdě ani Marián. Na prodejci bylo ale vidět, že je pevně rozhodnutý dotáhnout to do konce i s tímto příplatkem, nebo nás slušně vyrazit, protože budou obě strany ztrácet čas. Sharan byl tehdy tuším za 22 nebo 23 tisíc euro a Marián ještě den předtím měnil peníze z úvěru na euro, měl to v podstatě přesně. Asi bychom byli schopni to nějak z karet „dolepit“, ale ani jednomu se nám opravdu nechtělo tohle německé „šméčko“ podporovat. Ukrutně nechtělo.
Co teď? Krátká porada a Marián nakonec všechno vsadil na jednu kartu. Celkem drsně se na prodejce obořil, využívaje k tomu svoji excelentní němčinu. Německy sice umíme oba, ale moje němčina se k té jeho má asi jako Cinquecento k Ferrari Roma. Případně Corsa k Porsche Turbo, ať zůstaneme v Německu. Já se nějak plus minus domluvím, Marián ale studoval germanistiku na dvou „vejškách“ současně, z nichž jedna byla v Německu. A především se tomu jazyku věnoval tehdy nějakých 20–25 let, což bylo pochopitelně poznat.
Zásah přímo na komoru zafungoval
Navíc se celkem orientoval v německém komorovém a cechovním systému. Čili plynule přešel k upozornění, že jednání handlíře nahlásí na příslušné obchodní komoře a já to dosvědčím. Prodejce jen mrkal očima, neb tohle zřejmě nečekal. Po brilantním výstupu byla chvilka ticha, do které zaznělo „OK, dám vám to za cenu v inzerátu“. A bylo hotovo. Aneb jak asi za 5 minut hovoru ušetřit 500 euro. Podepsali jsme smlouvu a ostatní dokumenty, prodejce, evidentně stále zaražený, už ani moc nemluvil.
To popravdě ani my ne, snažili jsme se co nejrychleji „vypadnout“, aby si to náhodou ještě někdo nerozmyslel. Zastavili jsme na první pumpě hned za městem, kde jsme se pochopitelně dost nasmáli, a šli to oslavit malým obědem. Proč to píšu? Davidu Kubrtovi a jeho týmu se v příběhu popsaném ve videu stalo něco v podstatě podobného, jen tady to prodejce svedl na zimní gumy. Rozumějte, inzerát platí se zimními gumami, ojetými. Ty letní, na lepších kolech, jsou za 1 000 navíc. „Shodou náhod“ to byly ale právě ty, jež byly na autě.
Snažte se krotit jakékoli nadšení
Co v takovém případě dělat? Měli bychom nejprve jeden tip, jak celé situaci předcházet, a je poměrně jednoduchý: snažte se krotit své pozitivní emoce. Jinými slovy, i když se vám vybrané auto extrémně líbí a jste rozhodnuti jej koupit, chovejte se spíše tak, jako by to „nebylo nic moc“. Trocha odtažitosti a nezájmu jen posílí vaši pozici a vzbudí u prodejce potřebnou nejistotu. Nějaké navyšování ceny jej pochopitelně vůbec nenapadne, když si není ani jistý, jestli k obchodu vůbec dojde.
Správný obchodník zkrátka dokáže zachovat poker face za každé situace. A když se přesto dostanete do situace, kdy někdo nečekaně zdraží, zkuste vyjednávat. Ve finále se můžete ukázat jako lepší než ten, kdo stojí proti vám. I když má zpočátku trumfy v rukou. To však neznamená, že o ně v průběhu „hry“ nemůže přijít. Na to, abyste se „otočili na pětníku“ a eventuálně práskli dveřmi, máte čas vždy. Anebo můžete (speciálně v Německu) zkusit fintu mého kamaráda s obchodní komorou. Třeba to zabere i po druhé.
Máte nějaké podobné zkušenosti s německými (nebo i českými) handlíři? Dejte nám vědět do diskuse pod článkem, děkujeme!