Pět nejdivočejších VW za posledních 30 let, která už se nikdy nevrátí. To nejlepší z dob, kdy měl koncern ještě „koule“

Ne vždy se nabídka největšího evropského koncernu omezovala na něco málo neatraktivních motorů (čest výjimkám v Golfu GTI a dalším) a pak nové, „zářné“ elektrobudoucnosti, reprezentované elektromobily. Není to tak dávno, co jste Passat mohli mít jak se základním 1,8 motorem, tak se čtyřlitrovým osmiválcem W8. A oba klidně v kombi verzi, na první pohled téměř k nerozeznání. Sci-fi? Dnes určitě. Pojďte s námi na malý výlet do dob, kdy bylo (téměř) všechno možné.

1. VW Golf III VR6

Byl první a ve své době (a pak ještě dlouho po ní) působil jako zjevení. V relativně střídmém kompaktu se pod kapotou „rozvaloval“ šestiválec sice s dvěma řadami válců, ale svírajících úhel jen 15 stupňů a hlavně skrytých pod jednou jedinou hlavou válců. Ve výsledku se tak podobá spíše řadovému, než vidlicovému šestiválci. První verze v „trojkovém“ Golfu dávala 128kW a mohli jste jí mít s pohonem čtyř kol. Tohle je VW v té nejčistší filozofii: Golf jste mohli mít s motorem 1,1/44kw, nebo taky šestiválcem 2,8/128kw. Skvělé.

2. VW Passat W8

Tady jsme o level výš, samozřejmě i cenově. VW byl vždy specialista na různá spojování motorů, k desetiválci 5,0, vzniklým spojením dvou pětiválců 2,5 se ještě dostaneme. Tento motor v Passat je unikátní ještě něčím jiným: konstruktéři se tentokrát rozhodli spojit dva bloky 2,0 VR4 (svírající spolu úhel 72°) na jednu klikovou hřídel. Výsledek je ono dvojité „W“ (2xV, u VW vtipné), 275 koní a 370 Nm a pohon čtyř kol. Ve finále to nebyla až taková sláva, pro klienty VW drahé a pro ostatní málo „nóbl“. Ale to stejné nás čeká ještě jednou vzápětí…

3. VW Phaeton W12

Ano, pochopitelně, tohle auto nemůžeme vynechat. Pomník Ferdinanda Piecha. Testament. Vrchol vrcholů. A deset dalších pojmenování. Auto, jež mělo soupeřit s vlastní stájí (Audi A8), ale i S-Klasse Mercedesu a sedmičkovou řadou BMW. Nedá se říct, že by to byl naprostý propadák, ale Dr. Piech čekal určitě něco jiného. Pro zavedenou klientelu tam byl zkrátka ten „špatný znak na masce“ (a určitě ne náhodná podoba s obyčejným Passatem).

VW klientele se z cenovek naopak podlomily kolena. Z vrcholné verze W12 pak samozřejmě nejvíc. Vznikla spojením 2 motorů VR6 posazených na jednu klikovou hřídel, která tím pádem obsluhuje všech 12 ojnic. Mimořádně složité řešení se mimo jiné vyznačuje velmi malou šířkou ojničních i hlavních ložisek a dalšími specialitami, ze kterých mechanikům slézají zbytky vlasů. 331 kw a 580Nm by mohlo mít určitou náplastí. Na každý pád, tenhle motor je poctou nejlepšího inženýrství VW.

4. VW Touareg R50

Jestli byl Phaeton tak trochu šílený projektem, tak tento Touareg pak korunovaně. Rodinně laděné SUV jste mohli mít s běžným třílitrovým šestiválcem TDI a užívat si pohodlí. Nebo s „nepatrně“ vyladěným desetiválcem. A mít na povel 350 koní a 850Nm. To nejsou čísla, ze kterých by dnes měl někdo závratě, ale kombinace výkonu s mohutným točivým momentem dokázala zatlačit do sedačky. A nechat na sebe působit vrcholný luxus. Podobné SUV už VW nikdy nepostaví.

5. VW Lupo 3L

Závěrem jsme si nechali něco zcela jiného, jako malou recesi… Ano, i tohle je VW a jejich motorářský um. Píše se rok 1999, VW představuje malé Lupo ve verzi 3L (psáno zeleně), se vznětovou 1,2/44kW a 140Nm. Nic extra, nicméně tohle auto jezdilo běžně do 3 litrů spotřeby… Nebyla by to náhodou cesta k čistší Evropě, v podobě moderních dieselů? Byla, domnívám se. Škoda, že jsme se dostali na jinou cestu, cestu drahých elektroaut, která v podstatě nikdo nechce. Krom úředníků z Bruselu. Uvidíme, jak to celé dopadne.

Jak vnímáte „zlatou éru“ u VW Vy?

Zdroj: Autorský komentář Michala Sztolára