Automobilový svět se velmi rychle vyvíjí a každá doba je něčím specifická. Pojďme teoreticky vedle sebe postavit ten dnešní a minulý a posoudit jejich specifika.
Dnešní auta jsou stále složitější. Není to kvůli tomu, že by si konstruktéři libovali ve vymýšlení složitějších systémů, ale hlavně kvůli nařízení Evropské komise. Zkusme teoreticky porovnat dnešní automobilový svět se světem, jaký byl u nás před přibližně 30 lety. Který je lepší, starý, nebo nový?
Více regulací i bezpečnosti
Dnešní automobilový trh se vyvíjí neuvěřitelně rychle a svět vozidel je mnohem více techničtější než býval. Na začátku 90. let byl například náš trh stále v euforii ze sametové revoluce. V době před revolucí nevadilo vyrábět auta, která konstrukčně vycházela z 50. let. V době komunistické by šlo označit vývoj automobilismu jako iniciativu vyvinutou režimem, kdy automobil měl odpovídat tomu, co pracující lid potřebuje a bez čeho se může obejít. Šlo tedy o jakýsi politický nátlak na vývoj auta, které mělo zůstat ve výrobě značně dlouho.
To se bohužel v určité míře projevuje i dnes, kdy nám úředníci z Bruselu diktují, jak vlastně má „vypadat“ dnešní auto. Jejich nařízení zasahují jak do vzhledu, tak i do techniky, kdy se nám snaží škrtit motory různými emisními normami. Naopak v 90. letech tolik nařízení neplatilo. Děti jezdily vzadu na sedačkách bez autosedačky a kolikrát i bez pásů, slovo airbag znal Mercedes třídy S a ABS bylo dostupné jen pro pár pokusných strojů a ještě za příplatek.
Starý a nový automobil společně
Druhotný znak vývoje lze označit jako zdokonalení. Vyrobíte automobil a v jeho životním cyklu jej postupně zdokonalujete. Většinou jsou tyto fáze nazývány facelifty. Auto dostane trochu jiné barvy, trochu vylepšenou techniku, případně rozšířenou výbavu a prodává se dál. Před koncem životnosti, tedy než se nahradí novým modelem, pak přijdou akční modely s nějakými slevami apod. To zůstává prakticky dodnes. V minulosti se dokonce prodávali i společně staré a nové modely (například Land Rover či Škoda Octavia I. generace).
Pravdou zůstává, že automobily vyvinuté na prahu milénia byly nejspíše co do spolehlivosti a trvanlivosti nejhouževnatější (např. Octavia I. generace je k vidění i dnes). Technika byla relativně jednoduchá, konstruktéry neobtěžovaly všemožné regule, které by je nutily vyvíjet nákladně složitá řešení techniky tak, aby byl nový model šetrnější k životnímu prostředí. Celkově tak bylo možné stavět auta, která jako stroje sloužila výborně.
Jako zlom lze označit rok 2011, kdy se houfně do aut přesunul systém start-stop. Systém, který nebyl instalován do aut na základě poptávky zákazníků, ale na základě uspokojení nařízení úředníků. Ačkoliv nikde nebylo napsáno, že tento systém musíte mít, automobilky jej instalovali s cílem snížit emise CO2. Opět nám úředníci diktují, za co máme platit u svých aut, i když o to nemáme žádný zájem. A tak je to s postupným časem stále častější. Tu máte ESP, pak varování před kolizí, udržování v jízdním pruhu atd.
Nové nebo staré?
Ve světle výše zmíněných vzpomínek, jaké vše bylo a jaké je to dnes, se tak tato otázka nabízí úplně sama. Ačkoliv jsou nová auta vybavená všemožnými systémy a radary, tak oproti těm starým ztrácí. Z řidičského pohledu ztrácí nová auta zvýšením své váhy, odtažitějším způsobem řízení a takovou celkovou neutrálností v naladění ovládání. Na druhou stranu nabízí novější materiály a jsou celkově bezpečnější.
Jak už to tak bývá, tak stará auta dnes většinou trápí jiné problémy, než ty nová. Jednak mají za sebou statisíce km, mnohdy různé šrámy z bojů o parkovací místo či jiných drobností. Bohužel i sebelepší starší auto je starší auto. Gumové části jsou zpuchřelé, rohože ošoupané, sedačky prosezené atd. To jsou sice individuální problémy a nemusí na ně přihlížet každý, ale jsou tam.
A jak je to s legendami?
Slovní spojení „automobilová legenda“ je podle mě spojení, které si automobil musí vysloužit. Buď tím, že mobilizoval masy (např. Fiat 500) nebo tím, co dokázal v motosportu (Lancia Delta). Tu a tam se objeví z ničeho nic na trhu auto, které se stane legendou již v době svého prodeje. Tím bylo například BMW řady 1 M coupe nebo Toyota Land Cruiser. Faktem však zůstává, že na to, aby se v široké veřejnosti stalo auto legendou, musí projít značným zubem času a tak trochu upadnout v zapomnění, aby potom bylo vyzdvihováno do nebes.
Stanou se tedy z dnešních aut také legendy jako z těch dřívějších? Osobně si myslím, že ne tak úplně. Svět kvaltuje neuvěřitelně rychle dopředu a to, co bylo vyrobeno před řekněme 10 lety, je dnes zastaralé. Za dalších 10 až 15 let bude problém najít někoho, kdo bude schopný opravit elektroniku takového vozu. Lze tedy očekávat, že udržení takového vozu bude po elektronické stránce složitější než u staršího auta.
A jestli se dožijí věku, kdy budou uznávaná? Určitě v nějakých kusech ano. Nedávno jsem viděl v inzertních pokladech například Fiat Uno s necelými 9000 km na tachometru. S dnešními auty to bude obdobné. Taky se najde někdo, kdo si pořídí auto a pak jej nebude plně využívat, dle dnešních obecných měřítek. Otázkou pak zůstává, jestli se za ty roky „ležení v garáži“ stane uznávanou legendou.
Máte radši starší či novější auta a proč?
Zdroj: Autorský komentář Filipa Střechovského
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 22199
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 22521
