Mezi řidiči funguje určitý speciální typ komunikace. Teď nemyslím debaty o tom, že je auto na hlínách, má fialky a interiér v kožichu. Tenhle bazárnický slang sice spadá do určitých komunikačních dovedností některých motoristů, já mluvím ale o neverbální komunikaci. Gesta rukou, signály blikáním předními světly nebo signály pomocí varovných blinkrů. Jistě, právě poslední dvě zmíněné věci patří sice do kategorie hodně používané, ale také nelegální. Už jsem o tom psal, že „poděkovat“ někomu zablikáním blinkry je ve skutečnosti za pokutu. A to samé upozornění na to, že za bukem je hlídka pomocí dálkových světel. Gesta rukou jsou legální.
Blikat na někoho je nezákonné, zamávat rukou se snad může
I tady by se asi někdo mohl vozit po řidič v rámci bezpečnosti, že nedrží volant oběma rukama a tak podobně, ale to už je skutečně přitažené za vlasy. Každopádně řidiči si pomocí gesta rukou umí sdělit, že je třeba zpomalit. Že by měl ten druhý zapnout světla a podobně. Nevíte? První zpráva se signalizuje otevřenou dlaní a vertikálním máváním. A druhá zase „mrkáním“ prostřednictvím spojování a rozpojování prstů na ruce. Vím, znáte, nechci chytračit. A ani to není jádrem tématu. Reaguji popravdě na dotaz jednoho čtenáře, který v kontextu našeho článku o tom, jak řidiči dávají na auto bílý ručník, napsal do redakce zajímavý dotaz.
Čtenář se ptal, jestli je to běžné i u nás, používat k signalizaci v rámci provozu nějaký kus textilu. Jen abych připomněl, v původním textu šlo o to, že bílý ručník na zpětném zrcátku auta dával najevo, že auto je nepojízdné, že je řidič v problémech, ale že to v ideálním případě řeší. U nás se tohle asi moc nepoužívá, neviděl jsem to. Ale není pravda, že by signalizace kusem látky u nás byla něčím výjimečným. To není, naopak, máme to zakotveno přímo v zákoně. A to hned v několika barvách a v různých případech.
Dnes se zaměřím na červenou barvu. Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v § 34 Vlečení motorových vozidel odstavec 4 říká, že „při vlečení motorového vozidla musí být délka spojnice taková, aby vzdálenost mezi vozidly nebyla větší než 6 m; užije-li se lana, nesmí být vzdálenost mezi vozidly menší než 2,5 m, a užije-li se tyče, nesmí být menší než 1 m. Spojnice musí být zřetelně označena (tyč příčnými červenými a bílými pruhy o šířce 75 mm, lano červeným praporkem nebo štítkem o rozměru nejméně 300 x 300 mm).
Pro vlečení aut platí speciální pravidla, je třeba je dodržovat
Jinak řečeno, pokud táhnete auto za autem na laně, musí být toto lano označeno červeným kusem látky. Věděli jste to? A to není všechno. Další paragraf, a to § 45 Překážka provozu na pozemních komunikacích a odstavec 3. Překážka provozu na pozemních komunikacích musí být označena tak, aby ji jiný účastník provozu na pozemních komunikacích mohl včas a z dostatečné vzdálenosti zpozorovat, například červeným praporkem, dopravním zařízením „Zábrana pro označení uzavírky“, „Směrovací deska“, „Pojízdná uzavírková tabule“ nebo vozidlem vybaveným zvláštním výstražným světlem oranžové, modré nebo modré a červené barvy.
To je mimochodem část zákona, o které neví skoro nikdo z řidičů. Udělal jsem si rychlý průzkum mezi našimi čtenáři a deset lidí z deseti pohořelo. Nikdo o této povinnosti nevěděl. O čem naopak myslím hodně motoristů ví, je označení nákladu, který přečnívá z auta. Tady si vzpomnělo sedm lidí z deseti. Konkrétně § 52 Přeprava nákladu říká, že náklad musí být na vozidle umístěn a upevněn tak, aby byla zajištěna stabilita a ovladatelnost vozidla a aby neohrožoval bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, neznečišťoval nebo nepoškozoval pozemní komunikaci, nezpůsoboval nadměrný hluk, neznečišťoval ovzduší.
Při vlečení auta by to druhé nemělo blikat výstražnými blinkry
Dále aby nezakrýval stanovené osvětlení, odrazky a registrační značku, rozpoznávací značku státu a vyznačení nejvyšší povolené rychlosti; to platí i pro zařízení sloužící k upevnění a ochraně nákladu, jako jsou například plachta, řetězy nebo lana. Předměty, které lze snadno přehlédnout, jako jsou například jednotlivé tyče nebo roury, nesmějí po straně vyčnívat. To je důležité. Do stran nesmí nic přečnívat, ani kdyby to řidič nakrásně označil. Výjimka je při přepravě zemědělských produktů za nesnížené viditelnosti, ale to je hodně specifická věc.
Dopředu či dozadu, to je záležitost jiná, v podélné ose vozidla či soupravy mohou předměty přečnívat. To upravuje odstavec 3 daného paragrafu. Přečnívá-li náklad vozidlo vpředu nebo vzadu více než o 1 m nebo přečnívá-li náklad z boku u motorového vozidla nebo jízdní soupravy vnější okraj obrysových světel více než o 400 mm a u nemotorového vozidla jeho okraj více než o 400 mm, musí být přečnívající konec nákladu označen červeným praporkem o rozměrech nejméně 300 x 300 mm, za snížené viditelnosti vpředu neoslňujícím bílým světlem a bílou odrazkou a vzadu červeným světlem a červenou odrazkou.
Trenýrky nestačí, tedy pokud nemají minimálně rozměr 30 x 30
Odrazky nesmějí být trojúhelníkového tvaru a smějí být umístěny nejvýše 1,5 m nad rovinou vozovky. Mnoho řidičů si myslí, jak jsem zjistil dále v průzkumu, že označování přesahujícího nákladu červeným praporkem je věc dobrovolná. Není to tak, jak dokazuji výše citací příslušného zákona. Nejenom, že je jasně určeno, kdy má řidič povinnost takový náklad označit. Ale je definováno jak. Kus trenýrek nebo červená pentle nestačí.
V centimetrech třicet na třicet. Když červené triko, tak celé, aby byly naplněny minimální rozměry. Často také vídám, že někdo označí přesahující náklad reflexní vestou. To sice asi splní účel, náklad je vidět. Ale de facto nejde o naplnění zákona. Žlutá vesta není červený praporek. Ten se dá, a to už je jako zajímavost záměrem, dokonce koupit ve specializovaných obchodech. Stojí ani ne stovku, má zákonem dané rozměry a navíc lanko, kterým se dá snadno na místo upevnit.