Kdybyste komukoli z oboru ještě v lednu řekli, že už nebudeme dovážet ruskou ropu, doporučil by vám návštěvu lékaře. Přesto se to stane. Jaké nás čekají důsledky?
Válka na Ukrajině vzala životy desítkám tisíc lidí, další miliony vyhnala ze svých domovů a způsobila nepředstavitelné materiální škody. Už dnes je zřejmé, že tento konflikt se zapíše do učebnic dějepisu v podobně temném duchu jako války v bývalé Jugoslávii nebo v Sýrii. Pro nesmyslné představy a ještě absurdnější požadavky jednoho diktátora z Kremlu bude obnova Ukrajiny trvat dlouhé roky. Ztracené životy už ale obnovit nepůjdou.
Postižená ekonomika nejen na obou stranách konfliktu
Kromě všech těchto hrůz, které jsme si v Evropě 21. století už neuměli představit se do popředí začínají dostávat i ekonomické důsledky, které každý válečný konflikt přináší. A když tento konflikt navíc vyvolalo Rusko, jeden z největších dodavatelů zemního plynu a ropy na světě, je zřejmé, že následné sankce změní pravidla hry i v oblastech, kde to ještě před několika lety bylo nemyslitelné. Dodávky a ceny obou komodit jsou jednou z nich.
Tyto sankce navíc vzácně sjednotily Evropu, Ameriku i celý svět v jednoznačném postoji proti ruské okupaci Ukrajiny. Putinův režim se tak jednomyslně a poměrně rychle dočkal embarga na dovoz uhlí, jako další přichází embargo na ropu a ropné produkty. Platby za ropu spolu s platbami za plyn přitom tvoří třetinu hrubého ruského národního produktu. Jen z evropských zemích přitom od začátku války přišlo 47 miliard eur a denně přichází další stovky milionů. To jsou astronomická čísla, která budou Putinovu Rusku celkem jednoznačně chybět.
Sankce, které Rusko pocítí
Jak ve středu 4.května prohlásila ve Štrasburku šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, členské země EU mají do půl roku postupně přestat dovážet surovo u ropu z Ruska, do konce roku 2022 pak i veškeré další ropné produkty. Takto razantní postup je něco, co je schopno ruskou ekonomiku opravdu citelně oslabit, zejména když v těsném závěsu budou následovat plánovaná omezení na dovoz ruského plynu. Rusko se ocitne desítky let zpátky.
Otázkou nicméně zůstává, jak si Evropa a evropské země s absencí ruské ropy poradí. Například Slovensko, stejně jako Maďarsko již požádaly o výjimku a o přechodné období, po které budou moci v odběru ropy z Ruska pokračovat. Rafinerie Slovnaft je totiž schopná zpracovávat pouze ruskou ropu a její přestavění na jiný typ ropy není otázka několika měsíců. Česká republika zvládne zpracovat i jinou, než ruskou ropu, pochopitelně ale její výpadek pocítíme také.
Jaké jsou možnosti nahrazení ropy z Ruska?
Je jich několik. V první řadě se jako perspektivní jeví smlouva PKN Orlen se společností Saudi Aramco na dodávkách saúdskoarabské lehčí ropy. Její parametry by mohly vyhovovat rafinérii v Litvínově jako náhrada ruské ropy. Tamní rafinérie je sice na kvalitu ruské ropy nastavena, ale vyrábí velké množství motorové nafty a také řadu petrochemických produktů. S adaptací na jiný druh ropy by nemusela mít tak zásadní problém.
Do České republiky by se přitom tato ropa mohla dostat produktovodem IKL z německého Ingolstadtu, který je napojen na ropovod TAL z italského Terstu. Ten může poměrně rychle navýšit dodávky ropy do Česka až o 6 milionů tun ropy ročně, z Ruska přitom dovážíme zhruba 3,5 milionu tun za rok. Jak řekl náměstek ministra průmyslu a obchodu René Neděla pro Český rozhlas Plus, „potřebujeme záruky, že nám Evropská komise pomůže v tlaku na investory a vlastníky ropovodu TAL, aby se co nejrychleji rozšířila kapacita“.
Jaký je tedy závěr a jaké jsou vyhlídky? Do Terstu přiváží ropu tankery z celého světa a třeba Rakousko je touto ropou zásobované z velké většiny. Pokud se podaří zvýšit objem přepravované ropy a její transport k nám přes produktovod IKL, staneme se de facto na ruské ropě nezávislí. Změna potřebných technologií nějaký čas zabere, ale to je již vše řešitelné v rozumném horizontu. Navíc na změny nebudeme sami, evropská spolupráce může opět zafungovat v pozitivním duchu.
Zásadní zlevnění ani zdražení nečekejme
A přestože nemůžeme i přes snížení spotřební daně o 1,50 Kč čekat žádná drastické snižování cen, nedá se stejně tak předpokládat, že by tato změna dodavatele a technologií vedla k nějakým významným nárůstům cen. Výhoda bude zřejmá: budeme součástí standardních, obchodních vztahů. Kde na obou stranách jsou hráči, kteří dělají pouze byznys a chtějí se domluvit. Přestane do toho jakkoli zasahovat politika a mocenské hrátky, pro které není v 21. století místo. A jeden diktátor z Kremlu zjistí, že on i jeho ropa jsou nahraditelní. A to za trochu komplikací stojí, co myslíte?