Že někdo zapomene, kdy se měnily zimní gumy, případně kdy manželka koupila nové koberečky, se dá pochopit. Opeřence v chladiči si snad ale pamatuje každý. Evidentně ne.
Máme tady další Kubrtovo video, tentokrát zaměřené na prodej velkého mnichovského SUV. A rovnou v nejvyšší dieselové motorizaci, s jejímž označením si marketéři u BMW uměli speciálně vyhrát. Ten, kdo vymyslel název M50d, by měl dostat od BMW medaili, protože na určitou skupinu zákazníků to fungovalo podobně jako med na hejno vos. Chci to. Chci mít vzadu „něco jako pětilitr“ a „eMko“ k tomu. Co na to, že to je třílitr se čtyřmi turby. A v tomto případě navíc s opeřencem v chladiči. Tak se na to pojďme podívat společně.
Důkladnou prohlídku na místě nic nenahradí
Popravdě nás při vybírání videa od Davida Kubrta zaujalo to dnešní ještě jedním způsobem: je na něm totiž celkem pěkně ukázáno, co všechno se dá objevit při opravdu detailní prohlídce vozu a jak je důležité nekupovat auto na dálku a „na slepo“. David se svými kolegy doslova proklépavají vůz a všímají si i souvislostí, které zůstávají jinak utajeny. Nezapomeňte, kupuje se auto skoro za milion, není to stará Fabia za 50 tisíc. A kupuje se verze, na níž stojí vždy všechno o něco více než na běžné produkci.
BMW vám zkrátka umí dát „sežrat“, že jste si koupili prémiovku. A hned dvakrát. Jednak při pořízení, jednak při servisu. Tím spíš je maximálně důležité, aby někdo, kdo už se pro tu milionovou investici rozhodne, nemusel obratem dávat další šestimístné sumy servisu v Čechách. A první dojem z auta je takový, že se od něj dávají v zásadě ruce pryč. Odřená sedačka, špinavé světlomety, nelícující díly… A evidentně nějaká práce s lakem a kytem, na kterou si vždy prodejce „náhle vzpomene“, až když je na to přímo dotázán.
Kolik verzí vyprávění tady máme?
To je třeba něco, co bych osobně asi neuměl tolerovat. Ptali jsme se snad dopředu a docela jasně, JESTLI BYLO NĚCO MĚNĚNO. Nebylo. Nic, kromě brzd. Aha. Proč ale na místě, když se začne ukazovat, jak to celé vlastně bylo, si náhle privátní prodejce začne vzpomínat? Pro mne nepochopitelné. A u obchodu skoro za milion – ne, děkuju, nezlobte se. Na co si vzpomenete za čtrnáct dní? Že se měnila převodovka, protože ta původní se „vysypala“? To je přece absurdní.
Můj otec na podobná jednání vždy říkal: „Tak jak to tedy doopravdy bylo? Ale jenom jednu verzi, ty ostatní už jsme slyšeli.“ A něco na tom je. Jak osvěžující je obchod, kde přijedete pro auto, ono to je všechno tak, jak bylo deklarováno, auto je čisté, vše funguje, vy dáváte peníze na stůl a odjíždíte. I s tím vědomím, že to pořád je „druhá ruka“ a stát se může cokoli. Ale aspoň mi to auto někdo prodával s nejlepší vírou v to, že vše je přesně tak, jak říká. A ne „trochu, jenom nepatrně jinak“.
Zkraťme to. David to BMW nakonec vezme, zákazník ho zkrátka chce, zákazník ví. Můžeme jen doufat, že ta „marketingová nádhera“ (včetně krytu motoru s „M Performance“, to je obzvlášť výživné) ještě něco vydrží a že pták do chladiče byl opravdu maximálně tak špaček (proletěl údajně mřížkou), a ne pštros. Navíc třeba z betonu. Osobně bych to asi neudělal, těch indicií s minusovým znaménkem je na mě v tomto příběhu zkrátka příliš. Jak to vidíte vy? Napište nám do diskuse pod článkem, děkujeme!