Nástup moderních technologií je zjevný, a platí to i pro elektrickou parkovací brzdu. Málokdo ovšem ví, že auto, co ji má ve výbavě, začne jednou měsíčně brzdit uprostřed jízdy.
Klasická ruční brzda je stále častěji vytlačována a zůstává pouze u levných vozidel, zatímco elektrická je instalována do zhruba 68 % nových aut. A není divu, přináší řadu výhod, na něž si zvykla i spousta řidičů. Jenže její mechanismus je zase o něco složitější a vyžaduje tak určitou údržbu. K takovým automatickým procesům patří i samovolné brzdění, které probíhá asi jednou měsíčně, nebo po ujetí určitých kilometrů.
Z jakého důvodu auto s brzdí
Na problematiku se zaměřila společnost Hella, která se dlouhodobě zabývá technologiemi a mechatronickými prvky zejména v automobilech. Mnoho majitelů přitom nemá tušení, že by automatická brzda mohla snižovat rychlost vozidla v průběhu jízdy, a to klidně o několik procent. Důvod je přitom vcelku logický, a i když dochází k mírně většímu opotřebovávání některých mechanických částí, ve výsledku je to vlastně lepší.
Na vině je všudypřítomná koroze, na níž sice nové automobily moc často netrpí, nicméně komponenty jako jsou třeba brzdové destičky a kotouče mohou být stále zasaženy. V důsledku je pak snížena jejich efektivita, reakce na sešlápnutí pedálu, i brzdná dráha. Koroze se přitom nemusí objevit na obou kolech najednou, což by způsobilo, že bude kupříkladu levé brzdit správně, zatímco druhé o 10 % hůře.
Aby se předešlo nerovnoměrným reakcím, dochází právě k aktivaci elektrické parkovací brzdy, a to obvykle na všech čtyřech kolech. V důsledku dojde k „obroušení“ koroze a dalších nečistot z kontaktních ploch, čímž budou zajištěny stejné reakce u všech kol. Jedná se de facto o rutinu, jakou vůz provádí zhruba jednou měsíčně, nebo po nájezdu 1 000 kilometrů.
Nemusíte se však bát, že by vám auto začalo uprostřed jízdy vypovídat službu, nebo ztratilo polovinu rychlosti. Proces je nastavený tak, aby motoristovi nijak zásadně nekomplikoval řízení. Dojde tak k aktivaci na max. 20 %, a to po omezenou dobu. Opotřebení samotných destiček je přitom dle odborníků z Hella zcela minimální – po zhruba 300 „protokolech“ dojde ke snížení tloušťky o nejvýše 0,5 mm, takže je pravděpodobně dříve vyměníte z jiných důvodů.