V silničním provozu se můžeme setkat se symbolem ryby na zadní části vozu, jedoucího před námi. Ukážeme, jaké výhody z toho pro nás mohou plynout.
Občas v provozu potkáme nebo dojedeme auto, jež má (ponejvíce) na zadní části nalepenou stylizovanou rybku. A jak všichni víme, v přeneseném významu se jedná o jakési označení „křesťan na palubě“. Symbol ryby vznikl v dávných dobách samotného vzniku této víry, kdy křesťané byli mohutně pronásledováni a utajení bylo více než žádoucí. Slovo „Ichthus“ (a jeho grafické ztvárnění) vychází spojení slov Ježíš Kristus, Boží syn a Spasitel a stalo se tak jakýmsi spikleneckým symbolem křesťanů v ranných dobách.
Ryba místo kříže? Bezpečnost na prvním místě
Neb znak kříže byl tehdy z pochopitelných důvodů nežádoucí. Nedáte si na dveře něco, podle čeho vás identifikují a zítra předhodí lvům v aréně. Pro zájemce o detailnější historický exkurs a současně mimořádně dobře napsanou knihu doporučujeme dílo Henryka Sienkiewicze „Quo vadis“, po jehož přečtení vám bude symbolika a důvod skrývání v dávném Římě zcela jasný. Dnes se však křesťané skrývat nemusí, proč tedy značí svoje auta stále stejně?
Symbolika zkrátka zůstala a zažila se. A proč je ona rybka většinou jen v jednoduchých obrysech, jakoby vytvořená dvěma tahy ze dvou symetrických polovin? I to má svůj důvod. Podle legendy se křesťané dříve navzájem „testovali“. A to tak, že nejdříve jeden namaloval do písku jednu křivku, druhý jí doplnil do podoby ryby a tím potvrdil, že patří ke společné skupině. Dnes by si vzájemně oskenovali QR kód, s největší pravděpodobností.
Co můžeme čekat od setkání s touto symbolikou?
A i v tak převážně ateistickém státě, jakým Česká republika bezpochyby je, se dá auto s rybkou na zadní části vozu potkat. A i když se s největší pravděpodobností nedočkáte kázání, mše svaté ani zpovědi, o rozhřešení nemluvě, překvapivě z takového setkání poplynou spíše výhody, než nevýhody. Pokud za volantem bude praktikující křesťan, nemusíte se většinou obávat agresivních projevů na silnici, arogance ani nečekaných zvratů. Tito lidé jezdí v poklidu a uvolněně.
Pokud totiž vyznávají Desatero, chodí na mše, účastní se života křesťanské komunity a celkově vedou klidný, k Bohu i lidem otevřený život, dá se s velkou pravděpodobností čekat, že podobně na tom bude i jejich jízdní projev na silnici. Nikdo asi nepředpokládá, že dotyčný po opuštění kostela nasadí obráceně kšiltovku, v autě pustí nejtvrdší techno a s hvízdotem gum „proletí stovkou“ večerním městem. Ne, pojede v podobném stylu, jaký denně vyznává. Což pro nás ostatní znamená příjemný bonus v podobě předvídatelného chování na silnici.