Proti náklaďáku neměl jelen šanci. Rozmázl se jako moucha o sklo, zveřejněná nahrávka svádí k zamyšlení

Na video, jenž přikládáme na konci tohoto článku se opravdu nedívá příjemně. Živý tvor se bezmocně zmítá mezi tunami železa jako kus hadru. Jeho několik desítek kilogramů živé váhy proti desítkám tun železa nemá žel nejmenší šanci. Jelen srážku nepřežil, možná bychom se tak mohli zamyslet nad tím, jestli pro jejich ochranu – tedy ochranu zvěře a současně i ochranu nás motoristů děláme opravdu maximum. Soudě podle neustávajících hlášeních v dopravních zpravodajstvích o srážkách se zvěří se obávám, že nikoli.

Statná zvěř může poškodit auto i ohrozit posádku

Speciálně na tomto videu je navíc vidět, že do jelena po odhození kamionem narazí ještě protijedoucí vozidlo. Kamion srážku pravděpodobně přečká bez vážnější újmy, nicméně s osobním automobilem to už tak jednoduché být nemusí. A ačkoli jelen nedosahuje vzrůstu severských losů, které mohou svojí výškou a mohutností zdemolovat celý prostor pro posádku, přesto může srážka s ním znamenat vážné poškození automobilu, o riziku pro posádku nemluvě. A jak to v těchto případech bývá pravidlem, především to absolutně nečekáte.

iZdroj fotografie: Sevela.p / Creative Commons / CC-BY-SA

A reakce na úlek a zvěř přebíhající přes vozovku je pak často taková, že vede k nehodám, které zaviní spíše řidiči při snaze se zvěři vyhnout, než zvěř samotná. Pokud se už přesto střetu nedokážete vyhnout, platí i tady stejné pravidlo pro čelní náraz: pokud to podmínky a dopravní situace jen trochu dovolí, do poslední chvíle intenzivně brzdit a náraz pokud možno směřovat co nejvíce na střed vozu, kde mají automobily nejsilnější deformační zóny.

Čekání na zlepšení, které nepřichází

Každý rok si klademe otázku, jak bychom dokázali těmto srážkám zabránit, nebo je alespoň výrazně omezit. A skoro to vypadá, jako by se to spíš horšilo, než cokoli jiného. Čekat na oplocení lesů a polí je asi podobně perspektivní činnost, jako čekání na přistání létajícího talíře s partičkou ufonů s trvalým bydlištěm v Proxima Centauri. Nezbývá tedy, než se zkusit připravit sami. První zásadou je, vcelku pochopitelně, předvídavost. Vjíždím do hustého lesa? Kolem remízků na polích?

iZdroj fotografie: abcMedia

Lehce sundat nohu z plynu a počítat s tím, že mi před auto může skočit kterýkoli ze zástupců zvířecí říše, je v zásadě to nejmenší a nejjednodušší, co může každý z nás udělat. Mít oči „na stopkách“ a počítat s tím, že pokud ten první to stihnul, může za ním následovat druhý, třetí a další, a ti již tak příznivou bilanci mít nemusí. A také nemívají. Zkrátka aspoň trochu předvídat, a pokud již k něčemu dojde, nezmatkovat. První může zachránit životy lesní zvěři, druhé nám. Což za trochu snahy stojí, co myslíte?