Video: Řidič sanitky neznal pravidlo zipu, ale vulgárně se hádal. Z jeho monologu by šel sestavit Český urologický slovník

A máme tu další, velmi poučné video. Tentokráte věnované pravidlu „zipu“, tedy střídavě pravidelnému způsobu zařazování se ze dvou pruhů do jednoho, dodnes mnohými řidiči nepochopenému. Zkrátka „já jedu po té hlavní, tak mám přednost“. Dotyčným jedincům nedochází, že kdyby tímto způsobem uvažovali všichni, tak se z druhého pruhu nedostane nikdo. To ale na celém videu možná není to nejzajímavější. Zajímavý je ten slovník. Tak se na něj pojďme podívat. Vlastně si ho poslechnout.

Kde se v nás bere ta neskutečná arogance?

Úvodem předesílám, že děti by u tohoto videa asi úplně tak být neměly. A to jsem ještě nakonec za dvou velmi podobných vybral to mírnější, kde nezní „lékařské“ pojmy tak explicitně. Když se na záběry z palubní kamery podíváte, a necháte si k tomu puštěný zvuk, musí vás maně napadnout to stejné, co napadlo nás v redakci, když jsme si ten sestřih (děkujeme Plzeňská Jehlárenská za spolupráci) poprvé pustili: kde se v lidech bere taková zloba a arogance, kam jsme se to na těch silnicích dostali?

Proč se někteří jedinci okamžitě uchylují k vulgaritám nejhrubšího zrna, jen proto, že někdo má jiný názor? Kde to jsme? A víme vůbec, kdo jsou ti druzí, co s námi momentálně sdílí společnou silnici? Co když je to lékař, co před chvílí operoval nádor u dítěte na operačním sále, co když je to kolega záchranář ze sanitky, co vydržel masírovat něčí srdce tak dlouho, dokud si ho nepřevzali na příjmu emergency a nezachránil tím někomu život? Budeme jim hodinu poté nadávat, jako ve videu? Šílené. Absurdní. Neskutečné.

Nadávali byste lékaři, když by vám měl operovat srdce?

Ale i kdyby to nebyl chirurg nebo záchranář, byl to „jenom“ úředník, ajťák nebo operátor v továrně – není to ve finále jedno? Je to především člověk jako vy, pravděpodobně se s vámi nechtěl dostat do jakéhokoli slovního kontaktu, jen jste se zkrátka setkali ve zúžení a nájezdu z dvou pruhů. Budete ho okamžitě častovat všemi názvy genitálií mužských i ženských, co je jich jenom je? A dokonce vylézat z auta, abyste svojí maličkostí dodal celé té situaci „váhu“. Vážně? Co se to s námi stalo?

Budeme se za chvíli na silnicích střílet, když teď jsme schopni si vynadat do nejhrubších nadávek, a na někoho křičet po deseti vteřinách velice vulgárně? Po chvilce dialogu? Jenže on to vlastně žádný dialog nebyl. V dialogu si dvě strany naslouchají. Tohle byly dva monology, a jakkoli bych chtěl stranit tomu, kdo měl pravdu z dopravního hlediska, tak ani on se nevyvaroval peprnějších slov. Dokážu ale pochopit, že jednomu ujedou nervy poté, co se do vás verbálně a sprostě pustí ten, jež evidentně nezná dopravní předpisy.

Když dojdou argumenty, nastupuje agresivita

To je totiž také smutný příběh. Nejvíc křičí ti, co nemají pravdu, to je obecně známý fakt. Kdyby řidič sanitky jen pokynul rukou na omluvu, nebo stáhl okýnko a řekl „sorryyy“, případně se usmál a dodal „kámo, omlouvám se!“, nestane se vůbec, ale vůbec nic. Na takového člověka nemáte šanci „vyjet“, maximálně tak mávnete rukou a jedete dál. Tep se vám nezvedne ani o kousek, život skýtá příjemnější věci, než nedorozumění u směrové šipky silničářů a u zipu.

Jenže tady zaúřadovala arogance, intolerance, nenávist. Naprostá ztráta jakýchkoli komunikačních pravidel a mantinelů. Nadávat někomu ve stylu, v jakém to předvedl onen řidič (a ještě u toho zásadně nemít pravdu) vyvolá jednou v nějakém prudším jedinci prudší reakci. A to už je pak celé špatně. Pojďme na to jinak. Počítejme do deseti, nestahujme preventivně okénko, nebo nemluvme vůbec. Hlavně se neposílejme kamsi a nevytvářejme slovník genitálů online. Tolerujme se, nikdo nejsme bez chyby. A važme si jeden druhého. Jen tak se můžeme někam posunout.