Na silnicích není v podvečer problémem potkat někoho, kdo svítí pouze denním svícením a je velmi špatně vidět. Zákon přitom hovoří jasnou řečí.
Přiznám se, že ačkoli jsem pro každou moderní „vychytávku“, několik věcí ohledně denního svícení mi připadá mírně řečeno nedomyšlených a soudě z diskusí s mými kolegy, nejsem v tom zdaleka sám. Dnes a denně je za šera / mlhy a obecně snížené viditelnosti potkat na silnici jedince, jimž vepředu svítí „ledkové“ pásky, uprostřed palubní deska a vzadu nic. Když má někdo navíc šedou barvu a „splyne“ s vozovkou, je o zábavu postaráno. Vlastně ani moc ne. Pojďme se na to podívat.
Povinné denní svícení má v Čechách tradici
Zavedení povinného denního svícení se datuje od 1. července 2006, kdy bylo v České republice povinně zavedeno denní svícení, buďto tzv. denními světly, nebo klasicky obrysovými a potkávacími světly. A tady spatřuji první kámen úrazu. Zákon o provozu na pozemních komunikacích 361/2000 Sb. totiž ve svém paragrafu 32, prvním odstavci mluví jasně:
„Motorové vozidlo musí mít za jízdy rozsvícena obrysová světla a potkávací světla nebo světla pro denní svícení, pokud je jimi vybaveno podle zvláštního právního předpisu.“
Problém je v tom, že u mnoha automobilů tzv. denní svícení rovná se úsporné LED světla vpředu – a tím to končí. Vzadu nesvítí nic. Ve smyslu bezpečnosti tedy z denního svícení za ztížených podmínek vychází lépe „staromilci“, jimž mají permanentně zapnuta obrysová a potkávací světla.
Při snížené viditelnosti pouze na obrysová a parkovací světla
Kdy je tedy nutné přepnout na klasická, obrysová a potkávací světla? Nechme opět promluvit zákon, stejný paragraf jako výše, kde se ve druhém a třetím odstavci praví:
„Vozidlo musí mít za jízdy při snížené viditelnosti rozsvícena obrysová a potkávací nebo dálková světla, pokud je jimi vybaveno podle zvláštního právního předpisu.“
„Řidič nesmí užít dálková světla, je-li vozovka dostatečně a souvisle osvětlena nebo mohl-li by být oslněn řidič protijedoucího vozidla, řidič vozidla jedoucího před ním nebo jiný účastník provozu na pozemních komunikacích, strojvedoucí vlaku, řidič jiného drážního vozidla nebo řidič plavidla. Při zastavení vozidla před železničním přejezdem nesmí řidič užít ani potkávací světla, pokud by jimi mohl oslnit řidiče vozidla v protisměru.“
„Za snížené viditelnosti“. To je pro mnohé řidiče ovšem velmi abstraktní pojem. Kdy to vlastně nastane? Když nevidím druhé auto před sebou? Když nerozeznám značky? Když si nevidím na nos? Nechme i do třetice promluvit tvůrce zákona, opět tedy Zákon o provozu na pozemních komunikacích 361/2000 Sb:
„Sníženou viditelností je podle § 2 písm. ff) zákona o silničním provozu definována situace, kdy účastníci provozu na pozemních komunikacích dostatečně zřetelně nerozeznají jiná vozidla, osoby, zvířata nebo předměty na pozemní komunikaci, například od soumraku do svítání, za mlhy, sněžení, hustého deště nebo v tunelu.“
Jakmile začne padat tma, je čas na změnu svícení
Z čehož tedy vyplývá, že jakmile se vám jenom trochu začne zdát, že „padá tma“, a přes den jste jezdili na denní svícení, je na čase zapnout klasická obrysová a potkávací světla. Pokud tedy nesedíte v moderním autě, které toto zvládne za vás. Všem ostatním nezbývá, než zapnout světla ručně. A raději o kousek dříve, než o minutu později. Chápu, že speciálně na začátku a na konci zimy, kdy jsou přechody pozvolné a poměrně dlouho je spíše šero, nežli cokoli jiného, to pro někoho může být obtížné.
„Nedá se však svítit“. Respektive dá, ba dokonce musí. To, že na vás ostatní auta začínají blikat není totiž způsobeno vaším novým účesem od kadeřníka nebo mimořádně podařeným aktuálním outfitem. Blikají proto, že vpředu „žhnou“ denní LED světla, a především vzadu často nic. Schválně si nastartujte auto, nezapínejte světla (pokud se vám denní světla aktivují automaticky, případně denní svícení rozsviťte) a běžte se podívat, co všechno na vašem autě svítí. A co také nesvítí. Možná budete překvapeni.
Vždy je lepší rozsvítit o pět minut dříve, než o pět vteřin později
Co dodat závěrem? Pevně věřím, že předchozí řádky byly pro drtivou většinu z vás jen připomenutím toho, co důvěrně znáte a stejně tak to denně dokonale dodržují. Denní pohled na silnice kolem nás však utvrzuje v tom, že pro někoho by podobný návod mohl být vcelku užitečný. A pevně věřím, že také bude. Jeden slavný švédský kameraman kdysi prohlásil: „Pokud je s vámi světlo, nemůžete být sami“. Přejeme vám hodně šťastných kilometrů, a ať nejste nikdy sami!