Řidičská oprávnění se budou vydávat podle věku žadatele a výkonu auta, podobně jako u motorek: Utopie? Ne tak docela

Chápu, že nadpis našeho článku vyvolá v mnohých majitelích silných a rychlých aut přirozený odpor. JÁ budu muset mít nějaké speciální povolení, protože moje BMW má 250 koní oficiálně a dalších 70 neoficiálně díky čipu? A proč? Já jsem si ho koupil a „vytunil“, já s ním budu jezdit! A hotovo. A v zásadě se jejich rozhořčení nebudeme ani divit. Ano, tohle by bylo omezení, které by některým skupinám řidičů zkomplikovalo život. Ale nedávalo by to náhodou ve finále tak docela smysl? Podobně jako u motocyklů? Pojďme se na to podívat.

U motocyklu je to dáno zákonem a nikdo neprotestuje

Když si dnes bude chtít mladý, čerstvě plnoletý muž pořídit silný motocykl, má v zásadě smůlu. Jak je všeobecně známo, omezení na skupiny A, tedy motocykly se dotýká právě věku a výkonu. Jinými slovy, skupinu A1, tedy motocykly do 125 ccm a 11 kW lze získat po dovršení věku 16ti let. To je rozumné, spadá sem většina skútrů 50/125 ccm, které opravdu nebývají „trhači asfaltu“ a s povětšinou automatickou převodovkou se ovládají velmi snadno. Pohled na mnohé subtilní dívky vážící často méně než ten skútr (i s plnou nádrží a lékárničkou) budiž jasným důkazem.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ale pojďme dál. Motocykly o výkonu od 25 kW do 35 kW, tedy typicky kubatury od 250 do zhruba 500 ccm s tolerancí na obě strany může řídit někdo, kdo dovršil 18 let. Kdysi bylo toto pravidlo obecné pro všechny motocykly, dnes nese označení A2 a předpokládá, že dotyčný jedinec si s podobně výkonným (a rychlým) motocyklem poradí. Patří sem i tzv. maxi skútry s objem typicky 400 ccm, které jsou těžší a také citelně rychlejší, než klasická městská Vespa pro cestu do školy. I to dává smysl.

Začíná jít do tuhého, tohle je opravdové omezení

A pak je tu třetí kategorie, „A“ bez číselného označení. Platí pro motocykly o výkonu nad 35 kW, se kterými je možné jezdit až po dovršení věku 24 let. To je vcelku citelných 6 let od předchozí kategorie. Účel takovéhoto poměrně přísného omezení byl jednoznačný: opravdu silné stroje dát do rukou těm, co je skutečně zvládnou a mentálně se už (snad) dokázali dostat z pubertálních let a nutnosti se předvádět. A dokáží pochopit, že jejich „litrový“motocykl, jemuž ve zrychlení může konkurovat tak maximálně supersport se může lehce stát zbraní. A podle toho je s ním třeba zacházet.

iZdroj fotografie: BMW

To bychom tedy měli k jedné stopě. Ale co automobily, nedávalo by to smysl i tady? Vezměme si typický příklad z autoškoly: osmnáctiletý absolvent jezdil celý kurs ve Fabii 1,0 TSI, jako bonus pak možná v Hyundai i30. To opravdu nejsou vozy, co by na sešlápnutí plynového pedálu dokázaly cokoli jiného, krom velmi vlažného zrychlení. Kurs absolvován, řidičák v kapse, 18 let a týden „stáří“ k tomu. A za maturitu auto. Skvělý život, není-liž pravda? A jaké auto to bude, záleží na mnoha okolnostech.

Auto za maturitu aneb díky za ten výkon, tati!

Na penězích (a ochotě rodičů je dávat) pochopitelně nejvíc. Když se ale podíváte na parkoviště jakékoli větší střední školy se zastoupením chlapců i dívek (typicky gymnázium), uvidíte často auta, o kterých si předrevoluční generace jejich tatínků nechávala povětšinou jenom zdát. A uklidním vás, ta auta nepatří profesorům, ale těm studentům. Roky jsem na jednom podobném gymnáziu vedl nepovinný seminář a bylo opravdu poznat, kdo čím přijel. Dlouholetý zasloužilý profesor v Renaultu Thalia, jeho student v nejnovějším Passatu CC s 2.0 TSI motorem. Osobní zkušenost.

iZdroj fotografie: Uživatel M 39 / Creative Commons / CC-BY-SA

Je to pochopitelné. Pokud se již takto mladý hoch dokáže dostat k nějakým zásadnějším penězům, ať již svým či darovaným, jaký vůz si zvolí? Onu Fabii 1,0 TSI, ve které skládal zkoušky? Nenechte se vysmát. Ani on se nechce nechat vysmát a koupí si to nejhezčí (nejsilnější, nejpřitažlivější) auto, na které mu stačí rozpočet. Někdy to bude starší BMW 320d, někdy poslední modelu Golfu GTI od tatínka. Který má Passata, „kluk bude mít Golfa na vyježdění“, to souhlasí. Jenže i ten Golf (mimořádně oblíbený v komunitě mladých chlapců) může mít bez problému 200 koní. I citelně víc.

Na Fabii v autoškole se nedá naučit, jak se chovat v BMW

Jaké potom bude přesednutí z Fabie 1,0, se kterou jsme se navíc celý kurs neskutečně loudali, protože jsme jezdili podle předpisů? Minimálně zajímavé. A zajímavé to začne být v momentě, kdy padne tma, v autě budou hecující kamarádi a před nimi prázdná okreska. „Ukaž, co to vytáhne, nalož tomu, dej tomu plnej knedlík“ – takové a podobné hlášky se ponesou kabinou, speciálně pokud bude přítomen i alkohol. Zábrany mizí. Výsledky podobných „knedlíků“ jsou pravidelně k vidění každou pondělní, tedy víkendovou statistiku nehod. A jejich viníků.

Více výkonu, více adrenalinu, více problémů

Čímž nechci říct, že nic podobného by se nedělo v onom Renaultu Thalia. S prehistorickou 1,1 pod kapotou, která poháněla snad ještě Renault 4. Co s ním jezdil Louise de Funés v Četnících. Dělo, pochopitelně. Ale ten důsledek by nemusel být takový, jako u 200 koňového Golfu. I s přihlédnutím, že ten Golf pochopitelně lépe „sedí“ na vozovce a nepoměrně lépe brzdí. Možná ale právě proto, že funguje jako dobře sestavený stroj svádí k tomu, dostat se k jeho limitům. U Thalie se k limitům dostanete velmi rychle a nemáte už chuť zkoušet cokoli jiného, to auto se chová jako žvýkačka po hodině intenzivního žvýkání.

iZdroj fotografie: Depositphotos

V Austrálii již s podobným dělením podle výkonu začali. Jejich systém řidičských průkazů je velmi sofistikovaný, zahrnuje povinný dohled zkušenější osoby, nepřekračování určitých rychlostí a další omezení. Jen tak se dá po určité době (pochopitelně bez jakéhokoli záznamu v kartě řidiče) dostat k dalšímu „stupínku“. A tím i k výkonnějšímu vozu, jedno z omezení se totiž týká kubatur a výkonů vozidel podle kategorií řidičských průkazů. Podobně jako u motocyklů. Možná by stálo za úvahu se v něčem podobném inspirovat. Rodiče dcer, které zahynuly po boku svých přemotivovaných devatenáctiletých a dvacetiletých chlapeckých vrstevníků by to možná přijaly s povděkem. Pozdě, ale přece. Jak to vidíte vy?